Havel

Docela zajímavá forma (ty zcizovací efekty - divadlo, metafory - žebřík na uhlí). Dvořák v pohodě, víc mě ale fascinoval Hofmann. Občas bylo těch vyfabulovaných věcí až příliš - proč by mě třeba Majer (Kohout?) bránit své ženě podepsat Chartu 77, když byl spoluautorem toho textu? Ale hlavně se mnou ten film emocionálně vůbec nehnul, což je u filmu o Havlovi docela zvláštní. A pokud se máme na Havla dívat jako na film životopisný, tak tento žánr je nedotažený přímo trestuhodně. 50%. (17.08.2020)

Velká Lucerna ze 3/4 plná, to jen pro škarohlídy, co mluví o propadáku. _________ Mnohem lépe zvládnuto než podobné životopisné filmy jako Masaryk, Milada nebo Toman, které všechny trpěly zmateným vyprávěním. Tady vždy víte, kdy právě jsme a co se zrovna děje. Snad jen postavy Bartošky nebo Seidlové mohly být lépe představeny. Ve zkratce sledujeme Havlův život od 1968 do 1989, práci v disentu, věznění, i osobní život, a film ho neukazuje jako nějakou modlu, ale jako obyčejného člověka se svými chybami. Viktor Dvořák v hlavní roli je velmi přesvědčivý, překvapivě i Aňa Geislerová jako Olga. Dále uvidíte i stále populárnějšího Martina Hoffmana. Ve filmu je překvapivě i dost humoru, hlavně ve scénách s estébáky a jejich směšným chováním a hláškami ("Subjekt zašel do objektu":)). Film končí, když Havel vstoupí na balkon na Václavském náměstí promlouvat k davu, což je až magické, a při titulcích vidíte skutečného Havla při setkáních s nejvýznamnějšími světovými politiky, a vy si uvědomíte, jak významnou osobnost jsme v něm měli a že svoboda, kterou jsme si vybojovali, rozhodně není samozřejmost a i 30 let po revoluci musíme bojovat proti těm, kdo nám ji chtějí vzít. (23.07.2020)

Viktor Dvořák mi byl nesympatický v První republice, ale asi to bylo postavou, kterou ztvárnil, a která mě neustále iritovala. V Havlovi exceluje úplně jiný herec. A nutno zdůraznit, že s delšími vlasy a vousy je to Václav Havel. Podoba je až neskutečná. Jeho výkon zaslouží uznání a pochvalu, bude zajímavé sledovat jeho souboj s Ivanem Trojanem. Mně se ale též velmi líbili Martin Hofmann a Aňa Geislerová, skvěle Dvořákovi sekundovali. Naopak se mi zdá, že se ztratila Bára Seidlová, její postava vůbec nevynikla, že by důraznější střih? Příběh asi nemá smysl příliš komentovat, proč si tvůrci vybrali dané období Havlova života, to je jejich svaté právo. Žádné situace či scény mě nijak nepřekvapily, nešokovaly ani nepobouřily. Pokud mám hodnotit čistě dojmy z dvou filmů jednoho režiséra, tak Domácí péče mě emocionálně zasáhla mnohem a mnohem více. (09.01.2021)

Havel mě neurazil. Gratuluju. Jiný cíl předpokládám a doufám nebyl, protože jiného cíle tahle impotentní, sterilizovaná a ustrašená... věc... dosáhnout nemůže. Rozbor nějakých nezáměrných implicitních vyznění by byl dost nešťastný, na druhou stranu Havel je zcela zjevně filmem, který k hlubšímu zamyšlení nevybízí a nestojí o něj. Musím si vygooglovat nějaké reakce ze zahraničí - jsem zvědavý, jak budou reagovat na Havla jako postavu, zvlášť když je zobrazený předně jako zakřiknutý ťunťa. Není mi jasné, čím vyvážit jeho osobní morální selhání ve vztahu k Olze (která nejsou v žádném vztahu s politickou linkou a jsou beztak zobrazena jako normální a odpovídají pohledu na ženy všech ve filmu včetně filmařů samotných, tak mi ani není jasné, o jak pochybné chování má v kontextu příběhu jít) a už vůbec jak chápat, že se film na rozdíl od všech ostatních a aktivnějších postav věnuje zrovna tomuhle nezajímavému pánovi - lidem bez znalosti Havlova jména to musí být mnohem divnější. Že je nakonec odnikud prezidentem, musí být hodně WTF zvrat srovnatelný s Šestým smyslem. PS: Že byl do role předního českého intelektuála Patočky obsazen prototyp českého anti-intelektuálního snobství oproštěného od myšlenky a názoru Jiří Bartoška, by byl v jakémkoliv jiném filmu podvratný vtip, zde je to jen smutné. (01.01.2021)

Šla jsem na Havla a viděla jsem Havla. Mně se film líbil moc. Atmosféra přesná. Někdo může namítat, že vše zná, jiný by byl nespokojen, kdyby tam vše nebylo. To je těžko. Já k filmu přistupuji tak, že očekávám důstojný snímek o výrazné osobnosti našich novodobých dějin a toho se mi dostalo, čili jsem spokojená. Jako každý z nás, měl i Václav Havel své slabosti a mně je sympatické, že tvůrci neměli ambice zamést je pod samizdat. Jeho v podstatě soukromé chyby beru, jsem totiž schopná vyhodnotit jeho celkový přínos pro naši společnost na poli politickém a především reprezentativním. Havel nám ostudu nikdy nikde neudělal, přestože neseděl každému, možná se shodneme, že nebyl arogantní, pomstychtivý ani nerudný vrtošivý stařec či blazeovaný, bezpytlový, intrikánský vychcánek s nejapnou fistulí, myslím tím spolužáka Ivana Mládka. Měl svůj sex, chlast a rock n' roll, ale byl to ( byť naivní) milý a zdvořilý pán. A takto ho i Viktor Dvořák ztvárnil. Mimochodem nejen fyzická podoba, nýbrž špičkový herecký výkon si zaslouží potlesk. Mimořádně křehká interpretace, parádně nasnímaná. Aňa si svojí excelentní Olgou střihla životní roli, i Lanďák byl peckovní. Tam tuším lvíčka. Nejedná se o snímek prvoplánově oslavný, ale z práce všech zúčastněných je cítit uznání, což je fajn. Olga byla silná žena, zvláštní a nekompromisní, však neodpustím si takový nepěkný postřeh.. Vlastně se ani moc nedivím, že se Havel rád pobavil s usměvavým, srdečným mládím. Však před jejich vzájemným poutem nezbývá než smeknout. Velká filmová výzva zvládnuta se ctí. Počítám, že v zahraničí bude sklízet vavříny lépe než v naší zemičce, ale to nevadí. Nebude to poprvé ani naposledy. ;) Na velkém plátně pěkné. "Subjekt zašel do objektu." (31.07.2020)