Když Harry potkal Sally

Super i velká romantika může být ohromná legranda. Ostatně my romantici o tom víme své aneb romantická diskuze na téma: Kytka pro přítelkyni. TOM: Já tady s váma dneska nebudu chlastat do noci. JÁ: A proč by si nemohl ? TOM: Protože jsem s váma dělal to samý včera a to jsem původně chtěl koupit Lence kytku, jenže v 11h večer jsem nenašel žádný otevřený květinářství. JÁ: A zkusil si hřbitov ? ONDRA: Ty si vůl, proč jí chceš kupovat kytku v úterý ? TOM: A proč ne ? ONDRA: Přemejšlej, vole. Ty jí koupíš kytku v úterý, doma se sejdete někdy večer, to dostane od tebe tu kytku a co dál ? Nic, řekne ti, že jsi miláček, plyšáček, šmoulínek, medvídek a podobný laciný zdrobněliny, dá ti pusu v lepším případě frantíka, namaže ti chleba a protože jste z práce utahaný jak krávy, usnete. Ráno se vzbudíte, maximálně ti při pohledu na ty kytky dá přednost do koupelny a na hajzl, ale jak známe holky tak spíš nedá a tím to končí. Tome, vole, kytky dávej holce zásadně v pátek, nehraje se žádnej fotbal čili nehrozí, že jí rozněžníš v nevhodnej moment a naopak, ta kytka by jí mohla uchlácholit na celej víkend. No, při troše šikovnosti se z páteční kytky dají vytřískat dva vynikajicí obědy, spousty sexu a ještě klid a mír. A co máš z úterní kytky? Řekne ti, že jsi miláček. Tome přemejšlej. TOM: No jo, něco na tom je, pane vrchní ještě tři piva a tři panáčky. Jo tak to dopadá když romantik potká romantika. (17.02.2009)

Největší šok přišel po skončení, při titulkách - cože? Tuhle konverzační romantickou komedii o dvou intelektuálech, co řeší milostné trable na Manhattanu nenatočil Woody Allen? Když Harry potkal Sally je dílo z rodu Pojistky smrti - film si udržuje zvláštní napětí a diváka baví každý záběr, což je způsobeno hlavně perfektním scénářem - slovní přestřelky, především ty mezi ústřední dvojicí, jsou prostě dokonalé a postřehy o soužití žen a mužů naprosto trefné (,,Víš o čem muži přemýšlí bezprostředně po sexu? Jak dlouho tu ještě musím zůstat, abych ji neurazil? Třicet sekund?"). Bez toho, že by citově vydíral, tento příběh o dvou ňoumech, kterým trvalo 12 let, než se do sebe zamilovali, mě dojal a oslovil nejvíc od... no, od posledního filmu Woodyho Allena. (10.02.2011)

Když si chce člověk odpočinout u filmu, ideální je romantická komedie. Dnešní zástupci tohoto žánru jsou bohužel dost často bezduchá a tupá dílka, na která většinou nemám nervy, proto lovím ve starých dobrých vodách. A ideální romantická komedie, která z vás neždíme potoky slz, která naplňuje obě slova z názvu svého žánru - romantika, komedie (čili se smějete), je právě film Když Harry potkal Sally. Navrch má film uvěřitelný a dobrý scénář, roztomilou Meg Ryan a z filmu čišící inteligenci, ne hloupost. Klasika, jak má být. (19.04.2012)

Kdysi při premiéře filmu na mě emočně tahle romantika udělala velký dojem. Líbily se mi vzájemné dialogy i setkávání a neustálé míjení obou hrdinů. Líbily se mi do té míry, že jsem jim nadělil 5*, ale když jsem se po letech setkal s jeho divadelní verzí, už to nebylo to pravé ořechové, a totéž můžu říct o filmu, ke kterému jsem se s velkou přestávkou vrátil. Co zůstalo, je slušné herectví Billyho Crystala, pro kterého je postava Harryho asi nejlepším filmovým výstupem vůbec, stejně jako Meg Ryan, která navíc může přidat svůj nesporně sympatický kukuč, přitažlivý úsměv a celkově vnadný zevnějšek. Narozdíl od spousty svých žánrových sourozenců se nesnaží Rob Reiner o humor za každou cenu a laciné žánrové zvraty. Je to spíš takové skoro ze života. Sympatický, ale nikoliv špičkový film. Je vůbec zvláštní, že populární Meg Ryan, která vůbec není špatnou herečkou, za svou profesní dráhu nedokázala vytvořit víc zásadních rolí. Je to typická oběť žánrové škatulky, kdy je herec nucený opakovat stále tutéž šablonu. Celkový dojem: 65 %. (14.10.2011)

Když Harry potkal Sally je jedna z těch mála romantických komedií, které obsahují vtipný humor, trefný scénář a jejich hlavní složkou není trapnost. Právě scénář Nory Ephron si zaslouží největší pochvalu, jako divák se velice vážím skvělých dialogů a ještě lepších vtipů s postupnou gradací, které nejen že neodezní, ale naopak se z nich dále čerpá (jako příklad uvedu scénu v restauraci kdy Sally předstírá orgasmus, načež si jedna stará dáma přeje to samé jídlo co má ona). Rád bych také vyzdvihl režii Rob Reinera, který se vlastně po celí snímek nedopouští nějakých velikých přestupků, ba naopak překvapuje svěžím přístupem k látce, který občas připomíná styl mistra romantických komedii Woodyho Allena. Když k tomu všemu přidáte excelentní výkon Meg Ryan a Bylliho Crystala, musí vám být už teď jasné jak skvělým zážitek zhlédnutí této komedie je. (04.03.2006)