Režie:
Filip RenčKamera:
Martin ŠecHudba:
Vladimír GodárHrají:
Ondřej Kavan, Rudolf Hrušínský ml., Josef Vinklář, Jan Hrušínský, Tatiana Dyková, Jiří Maria Sieber, Václav Postránecký, Petr Burian, Filip Sychra, Helga Čočková, Libuše Štědrá, Petr Janiš (více)Obsahy(1)
Autor předlohy byl jako student členem parlamentní Komise pro vyšetřování událostí 17. listopadu a jeho deníkové zápisy z období působení Komise jsou autentickým svědectvím vnímání skutečnosti v čase bezprostředně po pádu totalitního režimu. Tato dokumentární rekonstrukce z dnešního hlediska, na jednání konkrétních postav, odhaluje především úpornou snahu odcházející moci zbavit se jakékoli zodpovědnosti nejen za události na Národní třídě, ale za represivní složky komunistického režimu vůbec, jednotlivé situace vyšetřování však postupně odhalují i smutnou skutečnost jak hluboce byla celá společnost touto anonymní mocí prostoupena a paralyzována.
Nemožnost dopídit se této konkrétní odpovědnosti vytváří dodnes řadu nejrůznějších (a nejfantastičtějších) interpretací a nejasností v hodnocení událostí, které nakonec byly posledním impulsem k pádu komunistického režimu. To je asi i důvod, proč se režisér Filip Renč vrací k původní výpovědi vznikající v zrychleném čase roku 1990. Příběh studentských hrdinů Václava a Romana je současně svědectvím jejich postupného zrání a poznávání - navíc Bartuškova předloha nepřímo na konkrétní události, tak dobře známé z dobových sdělovacích prostředků, postihuje i atmosféru a náladu oněch "dávných" dob počátků svobody.
(oficiální text distributora)
Recenze (36)
Bylo to dobré, ale kdyby to Filip Renč nevystlal svými komerčními nápady (četl jsem rozhovor s autorem předlohy) mohlo to být ještě mnohem lepší. ()
Velmi obtížně hodnotitelný ,,hraný dokument", jak už to u podobných snímků založených na konspiračních teoriích bývá. Televizní rekonstrukce vždy nutně zaváním přepisováním minulosti či dokonce tvořením zcela umělé historické reality, čehož je Polojasno zcela jasnou ukázkou. Kdo ví, jak to tehdy bylo, každopádně Filip Renč konečně natočil film, který má (chce se mi napsat jakékoliv jiné než komerční) ambice. Z celého snímku je hodně cítit, že Renč má k tématu silně osobní přístup a že je v popisované tematice osobně a citově zaangažován, odtud zřejmě pramení volba vysoce expresivních výrazových prostředků, rychlých nájezdů kamery, neurotického střihu, dramatizace až na hranice únosnosti, silně neurotizujících záběrů průmyslové kamery atd. Skvěle se podařilo zachytit strnulost mocenských struktur, jejich úpornou snahu zbavit se veškeré morální i faktické zodpovědnosti, fascinaci mocí i některé jednotlivé figury (zejména generál Lorenc a plukovník Václava Postráneckého jsou děsivá monstra). Přesně tenhle druh ,,bolavých" filmů nám chybí k proklamovanému vyrovnání se se svou minulostí... ()
"Já jsem ti přece říkala, Vašíčku, že je všechno úplně jinak." V době "Sametový revoluce" jsem byl studentem vysoký školy, ale nedostal jsem pendrekem, takže nejsem hrdina. Zato jsem měl možnost nahlédnout dění pod pokličku, takže souhlasím - všechno bylo jinak. A jelikož jsem nikomu nechtěl dělat užitečnýho idiota, tak jsem si ani klíči nezacinkal. Komunisti prostě v poklidu předali moc Komunistům v dresech "demokratických" partají, zásadní svazky STB se urychleně skartovaly a svět se točí dál. Přesto je "naivní" pohled Václava Bartušky poměrně zajímavej a mě v něm nejvíc pobavil pan Záhadný a výtahová proměna Drahomíry Dražské. A pokud někoho zajímá, jak to nejpravděpodobněji bylo, tak mým životním zkušenostem je nejbližší analýza bývalýho disidenta Dolejšího. ()
Hm, tak i Renč chytl filipa a se zatemělým mezimozkem dělá si jasno. Hotová komisní filipika! Škoda jen, že z toho (závažného a dodnes(!) plného nejasností!) tématu udělal debilní panoptikum, manipulativní frašku a plytkou šaškárnu... Nebo to měla být komedie??? %-o . . . A komu to slouží Filipe? A komu teď sloužíš? Proč jsi takový sráč? . . . Polosračka? Ne soudruzi, sračka! - - - - - (Poprvé viděno kdysi po vzniku v poločasech, hodnocení 20.12.2011 při repete na >nejasné jebničce< 337., zhnusený komentář zde jako osmnáctý - 20.12.2011) ()
Nedávám hodnocení, protože na to prostě nedovedu vydržet souvisle koukat. Vedle této Renčovy formální patlaniny s vzezřením křížence Natural Born Killiers a Redacted vypadají i ty nejšílenější filmy současných klipařů jako striktně konzervativní díla. ()
Na televizní film to není špatné, ale nelíbilo se mi až příliš okaté a nezdařené vykrádání JFK Olivera Stonea. Herecky velmi rozporupné, zatímco Postránecký zazářil, představitelé hlavní role jakoby neusnesli břímě povalené na ústřední hrdiny. Střídání dokuemtárních a hranných záběrů není příliš šťastnou volbou a také některé záběry jsou zbytečně předramatozované. Ale jinak dobré. ()
Vyvedený snímek o jednom historickém datu, které hýbalo naší zemí, dobře zpracováno i na pana Renče..! ()
Pre mňa najlepší Renčov film. Vrátane Requiemu. ()
Filip Renč měl velmi blízko studentským vůdcům a není divu, že mu téma revolučních dnů leželo v hlavě. Když po deseti letech uzrálo, natočil podle vlastního scénáře dokumentární hraný film, který patří mezi nejlepší v jeho tvorbě. Z představitele Aloise Lorence jde ještě větší strach, než ze šedé eminence samotné a předehra k sebevraždě politruka Stb - to je silný tabák. Film je zařazován jen v rámci výročí listopadových dní a proto není tolik známý. To je podle mne jediný důvod proč tady není v červeném hávu. ()
Deník studenta a pozdějšího člena vyšetřovací komise Václava Bartušky je jedna ze zásadních zpráv o průběhu událostí ze 17. 11. 1989. Vágní a nicneříkající výpovědi tehdejších příslušníků SNB a StB jsou postaveny do kontrastu s osobními zkušenostmi těch, kteří byli na Národní třídě vystaveni brutálnímu útoku. Bohužel, Renčova režie je jakoby nepřítomná, vřazování autentických záběrů postrádá vlastní dramatický účin a vlastně jen kopíruje hrané pasáže. Někteří herci jsou ale přesvědčiví (vynikající Postránecký, Vinklář, oba Hrušínští, Ľubo Roman v roli generála Lorence) a díky nim vzniká před kamerou patřičné napětí. Určitě ale platí, že v tomto případě je mnohem lepší přečíst si stejnojmennou knihu. ()
Není to špatné, látka výborná a nesmírně důležitá, ale Renč je žel dosti mizerný režisér, kterého zajímá víc efekt než pravda a i ten efekt nakonec neumí dotáhnout do konce. Kniha rozhodně stojí za přečtení... ()
Nechytil jsem to od začátku, proto jsem taky nevěděl, že to má pod palcem Filip Renč. Musím říct, že se mi velice líbil způsob, jakým je to natočené. Občas zachází do extrému (snímací kamery), ale povětšinou se mi jeho nápady líbí. Trošku sice pokulhává titulní hrdina, ale všechno zachraňují role vedlejší. Především, když se v pozadí pohybuje Josef Vinklář a popíjí kafe, máte dobrý pocit, že to tam někdo suverénně jistí. Nejen on, ale i Táňa Vilhelmová, (dokonce) Jan Hrušínský nebo Václav Postránecký, jehož závěrečná scéna byla natočená prostě úžasně. Dávám 80% a doufám, že si to jednou od začátku do konce v klidu pustím znovu. ()
Já osobně Polojasno považuju za jeden z nejlepších filmařských příspěvků k událostem listopadu 89. Vedle přehnaně patetických dokumentů je tohle míň patetický, ale neskutečně emocionální film, který navíc s účastí známých (a ve svých rolích výborných) herců je pro řadového diváka určitě přínosnější. Povinně bych to pouštěl na školách. A z úlisného estebáka a bohorovných hlášek Alojze Lorence mě mrazí ještě dnes. ()
Obsah poráža formu nie na body, ale rovno KO. Každý druhý záber je detail na oko a ak náhodou nie, tak na oko a spotené čelo. Do toho čiernbiele zábery akože priemyslenou kamerou sprevádzené "nepostrádetaľným" bzučaním zoomu, roztrasené a spomalené zábery, atď. Príliš veľa strihu, príliš málo filmu. ()
Film možná není na 4 hvězdy, ale to zklamání a rány do palice, které autor v průběhu vyšetřování dostával jednu za druhou, musely vážně bolet. Prožila jsem si tu hořkost s ním, přestože už dávno iluze o politicích nemám. Dnes už tento film zřejmě nikoho nezajímá. Dnes jsou nové ideologie, nové ideály, nové iluze a nové demonstrace mladých za "tu jedinou správnou věc". ()
Zajímavý pohled na těsné události po 17. listopadu, odehrávající se v rozmezí asi tří měsíců. Filip Renč snímek natočil jako hraný dokument obsahující i původní materiály, které se mezi sebou nenásilně propojují. Škoda některých dramatizujících scén zavánějících až patosem a samoúčelností a nepříliš zvládnuté role studentů, kteří vedou hlavní vyšetřování v parlamentní komisi. Co mě ale dostalo byla hudba, celou dobu jsem si říkal, kdo tohle dělal a ejhle - můj velký oblíbenec Vladimír Godár. Krásná práce! ()
Renč svojí "invenční režií" kvalitní téma zruinoval. Snaha být i během konverzaček mě brzy umořila - neustálé akční zoomování kamery včetně zvuku, podivné ultrazpomalovačky (vrcholně pitomá postelová scéna) a démonizující detailní záběry dávají celé věci pocit propagandistického divadla, které si téma sametové revoluce nezaslouží. Tradiční zklamání je Renčova neschopnost pracovat s herci, hlavní hrdina je stylizovaný jako drsný detektiv s cigárem, většina neznámých tváří buď přehrává nebo hraje mizerně. Kašlete na to a přečtěte si radši knihu, tohle je opravdu trapárna nejtvrdšího zrna nehledě na informace a poznatky, které přinesla předloha. ()
V roku 1999 bolo este prilis skoro na nejake hodnotenie udalosti zo 17. 11. 1989. 5 % ()
Hodně divný zpracování...ta kamera je strašná. Jinak docela zajímavý ()
Zfilmovaná kniha o pocitech studenta, který dostal možnost vyšetřovat mocné a snad už dnes pochopil, že byl pouze jedním z maňásků, kteří nic nemohli změnit na průběhu dějin. ()