Polojasno

Obsah poráža formu nie na body, ale rovno KO. Každý druhý záber je detail na oko a ak náhodou nie, tak na oko a spotené čelo. Do toho čiernbiele zábery akože priemyslenou kamerou sprevádzené "nepostrádetaľným" bzučaním zoomu, roztrasené a spomalené zábery, atď. Príliš veľa strihu, príliš málo filmu. (20.11.2004)

Filip Renč měl velmi blízko studentským vůdcům a není divu, že mu téma revolučních dnů leželo v hlavě. Když po deseti letech uzrálo, natočil podle vlastního scénáře dokumentární hraný film, který patří mezi nejlepší v jeho tvorbě. Z představitele Aloise Lorence jde ještě větší strach, než ze šedé eminence samotné a předehra k sebevraždě politruka Stb - to je silný tabák. Film je zařazován jen v rámci výročí listopadových dní a proto není tolik známý. To je podle mne jediný důvod proč tady není v červeném hávu. (29.05.2008)

Film možná není na 4 hvězdy, ale to zklamání a rány do palice, které autor v průběhu vyšetřování dostával jednu za druhou, musely vážně bolet. Prožila jsem si tu hořkost s ním, přestože už dávno iluze o politicích nemám. Dnes už tento film zřejmě nikoho nezajímá. Dnes jsou nové ideologie, nové ideály, nové iluze a nové demonstrace mladých za "tu jedinou správnou věc". (27.11.2014)

Na televizní film to není špatné, ale nelíbilo se mi až příliš okaté a nezdařené vykrádání JFK Olivera Stonea. Herecky velmi rozporupné, zatímco Postránecký zazářil, představitelé hlavní role jakoby neusnesli břímě povalené na ústřední hrdiny. Střídání dokuemtárních a hranných záběrů není příliš šťastnou volbou a také některé záběry jsou zbytečně předramatozované. Ale jinak dobré. (28.11.2008)

Velmi obtížně hodnotitelný ,,hraný dokument", jak už to u podobných snímků založených na konspiračních teoriích bývá. Televizní rekonstrukce vždy nutně zaváním přepisováním minulosti či dokonce tvořením zcela umělé historické reality, čehož je Polojasno zcela jasnou ukázkou. Kdo ví, jak to tehdy bylo, každopádně Filip Renč konečně natočil film, který má (chce se mi napsat jakékoliv jiné než komerční) ambice. Z celého snímku je hodně cítit, že Renč má k tématu silně osobní přístup a že je v popisované tematice osobně a citově zaangažován, odtud zřejmě pramení volba vysoce expresivních výrazových prostředků, rychlých nájezdů kamery, neurotického střihu, dramatizace až na hranice únosnosti, silně neurotizujících záběrů průmyslové kamery atd. Skvěle se podařilo zachytit strnulost mocenských struktur, jejich úpornou snahu zbavit se veškeré morální i faktické zodpovědnosti, fascinaci mocí i některé jednotlivé figury (zejména generál Lorenc a plukovník Václava Postráneckého jsou děsivá monstra). Přesně tenhle druh ,,bolavých" filmů nám chybí k proklamovanému vyrovnání se se svou minulostí... (16.11.2009)