Rebelové

Pokus o letní komedii s tragickým přesahem. Révai nic moc, holky dobrý, Norisová slaďoučká, jak jen to jde, nějaké ty písničky 60. let, i když podle mne do soundtracku vybrané poněkud nahodile. Přehrávající Hanák. No a pak zápletka, která dělá z diváků idioty. Ale jo, koukat se na to dá, jen ne opakovaně. (20.06.2013)

V této dá se říci "prozaické baladě" si Renč moc své jméno nevylepšil. Na tento film sem se jako kluk velice těšil ale byl jsem nepříjmně zklamán. Renč se velice zaměřil na barevnost a američnost pojetí filmu a to se mi z moc nelíbý jakoby tento aspekt utlačoval hlavní myšlenku neboli děj do postraní--a to je si myslím velice špatné pro film. (29.11.2006)

Pěkný film z pěkého období, s pěknými herci a herečkami. Možná i proto, že jsem muzikální typ, tak se mi tento muzikál opravdu líbí. Samotný soundtrack filmu je skvost! Herecké výkony bohužel malikno pokulhávají za kvalitním scénářem, ale i to se lehce ztratí při sledování hezkého příběhu skupiny lidí v kritickém odbobí naší země. Je zde znázorněno, tak se který typ člověka se situací vyrovnává. Někteří emigrují, jiní zůstávají, ale čelí, jiní se zase úplně poddávají nové nadvládě. Tak či tak ve filmu hraje půvabná Zuzana Norisová která na mé straně úroveň filmu alespoň trochu pozvedá. Chválím vyýpravu filmu - výborné rekvizity a dekorace ve studiových scénách a vynikající choreografie. Doporučuji. (20.09.2004)

Dobrá choreografie, někde mi sice nesedí některé písničky (které jsem ale neměla ráda ještě před filmem - Náhrobní kámen, Jezdím bez nehod), u některých písniček mi zase nevyhovuje styl coververzí (Stín katedrál), ale k jiným nemůžu mít výhrady (Pátá, Řekni, kde ty kytky jsou, ...). Příběh je víc než muzikálový (tzn. skoro žádný) a Jan Révai není moc dobrý herec. (04.05.2003)

„To sme si asi fakt nerozumeli.“ Rebeli majú tendenciu zasiahnuť vaše srdce. Začínajú nenápadne. humorne, nezáväzne. Renč len občas príde s niečím vážnejším, čo naznačuje, že sa nepohybujeme v až tak neškodnom letnom dobrodružstve, ako by sa mohlo zdať na prvý pohľad. O to sa postará jednak výborne mužný otec Tomáš Hanák, ktorý nikdy v ničom predtým a ani potom nebol taký dobrý ("Jeho nepoznám, ale ju áno a to mi stačí.“) a jednak občasné nenápadné, ale o to mrazivejšie detaily (všetci v kine sa bavili, ale keď akoby len tak mimochodom zaznel rok 1968, rozhostilo sa v sále hrobové ticho). Prvú hodinu sú to každopádne naozaj len detaily, ktoré sú prebíjané sympaticky roztatárenými spevácko-tanečnými výstupmi. Tie svojou úprimnosťou, nákazlivou radosťou zo života a originálnou vizuálnou stránkou berú dych. Renč pracuje s peknými, no slabými mladými hercami podobne, ako svojho času Verhoeven vo Vesmírnej pechote. Do toho výborné kostýmy, výprava zaspatej pohraničnej dediny topiacej sa v letnej páľave a starí machri v cameách (Bohdalová, Svěrák, Neměc, Štepka). A potom sa zrazu všetko blbnutie končí a prichádza strhujúci záver, ktorý v mojich očiach predbehol aj fenomenálne smutné Pelíšky. Renč nás šokuje silnými zábermi na stratenú platonickú lásku, žaláre trhajúce krásne vzťahy, vlaky spomalene odchádzajúce do diaľky za zvukov vypaľovačky o San Franciscu a pomýleným politickým systémom, kŕčovito sa zmietajúcim v narastajúcom strachu a neistote. Takisto ma bavila detektívna hra na bonzáka (vtedy ma fakt zaskočilo, že ním bola tá osoba, ktorá ním nakoniec bola, ale dáva to logiku: ľudská hlúposť sa nejeden raz skutočne ukrýva na miestach, na ktorých by ste ju čakali najmenej a nejeden raz ten, ktorý sa správa ako idiot, v skutočnosti žiadny idiot byť nemusí). Musím spomenúť aj asi tonu kultových hlášok ("Otvorte okno, cítiť tu alkohol."). Bravo. Kino Považan NMnV 2001 (12.01.2009)