Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Koníček mladého fotografa Ondřeje se točí kolem pilotování ultralehkých letadel. Při jednom z takových letů zahlédne u osamělé vily dva muže, z nichž jeden střílí na druhého. Podaří se mu scénu vyfotografovat, je však přitom spatřen. Než se mu podaří snímek vyvolat, je film nešťastnou náhodou zničen. Vzápětí na to se v rockovém klubu seznámí se smutnou modelkou Viktorkou a také bohatým podnikatelem Walterem Rychmanem, který mu nabídne práci. Po návratu zjistí, že mu někdo prohledal ateliér a brzy nato pochopí, že Walter byl ten, kdo střílel. Přestože podnikatel tvrdí, že šlo o nevinnou zábavu, tzv. paintball (hra na vojáky, kdy po sobě hráči střílejí kuličky s barvou), žádá po Ondřejovi negativ a když mu fotograf řekne, že ho nemá, vyhrožuje mu. Ondřej se rozhodne přijít záhadě na kloub a pouští se do vyšetřování na vlastní pěst. Stále více se však zaplétá do nepřehledné hry, v níž se lze jen stěží orientovat. Viktorka, se kterou se mladý fotograf sblíží mu představí podivný svět světáckých flákačů a zbohatlíků. Z různých náznaků se v Ondřejovi rodí podezření, že v případě Walterova střílení nešlo jen o nevinnou hru. Když však Ondřej podnikatele obviní z vraždy jeho společníka Schneidera, ten se vzápětí objeví živý. Hra však zdaleka není u konce a Ondřej má jen mizivou šanci na vítězství. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (95)

Lima 

všechny recenze uživatele

Renčova vizuálně pestrá pocta Michelangelu Antoniovi. Ve filmu je sice zločin a tváří se trochu jeko detektivka, ale pro mě je to spíš pocitová záležitost. Temnou, hypnotickou náladu snímku dokresluje ambientní hudba. Válka barev byla rozporuplně přijata, ale rozhodně jde o originální snímek. ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

V normálním stavu se tohle fakt nedá. Film je tak strašný, že by se měl použivat jako mučící prostředek pro nepřátelské zajatce. ()

Faidra odpad!

všechny recenze uživatele

Existuje mnoho věcí, které pravděpodobně v životě nepochopím. Patří mezi ně záliba v růžové barvě, vyšší matematika, princip fungování televizního ovladače, proč ještě nikdo nezabil Jiřího Krampola a jak je možné, že dva lidé, kteří společnými silami natočili Rekviem pro panenku - tedy Renč a Geislerová -, spáchali zločin v podobě Války barev. ()

igi B. 

všechny recenze uživatele

Hm, tak jsem si při (ze studijních důvodů tedy protrpěném) televizním repete s odstupem všech těch let zase uvědomil, jak z celé tehdejší rádoby artistnosti a pseudonezávislého rebelství zbyla po šestnácti letech jen otravná manýra. Šaškující, přehrávanící a kraviny z tlamek deklamující pražská čudlárna, dnes si sice furt hrající na velký šoubyznys, ve skutečnosti pak jen namrdaná na erár a veřejné zdroje, bez kterých by to stádo >artistů< až na výjimky dávno pochcípalo hlady... %-/ . . . Ty dvě hvězdy, co jsem kdysi nadělil, tu tedy se sebezapřením nechávám, protože je fakt, že doba zkrátka byla taková a i >mistr< Renč už dávno dělá daleko větší sračky... Howgh. - - - - - (Poprvé viděno kdysi v dobách premiérových se značnými rozpaky a rozčarováním v kině, hodnocení 11.12.2005, komentář zde po repete 19.9.2011 na >tv blablandoff< jako otrávený čtyřicátý - 20.9.2011) ()

choze 

všechny recenze uživatele

Tohohle filmu jsem se dlouho zbytečně bál, protože jsem čekal kdovíjakou artovku. Z první čtvrthodinky - luxusně nasnímané, ohudebněné a atmosférické - jsem přitom cvrkal blahem do gatí. Ale jakmile nastoupí Viktorka, film se začne táhnout, protože Ondřejovo zamilované dovádění s ní je o ničem a jen povážlivě ředí detektivní zápletku, která je ve výsledku hodně jednoduchá. Když jsem si před filmem přečetl oficiální text distributora, měl jsem za to, že popisuje cca první třetinu filmu, jenže on popisuje jeho 80 procent! Kolem a kolem - zajímavý domácí pokus zaseknutý napůl mezi atmosférickým mysteriózním thrillerem a nudnou pocitovkou. ()

Gilmour93 

všechny recenze uživatele

Filipangelo Renčonioni: Zkurvenina. Dovolím si tvrdit, že audio stránka přinesla mé zaujetí. Ať už vyjíždělo Mitsubishi brzy za úsvitu do prázdných ulic Prahy a hrálo u toho něco jako tech-noirový Brad Fiedel, nebo působil ambient zcizený z notového zápisu Badalamentiho. Jenže pak promluvila kterákoliv z postav a všechno bylo pryč. Vaculík, co se za celou dobu nepřevleče, je ve stejné poloze jako ve svých filmech, co mají v názvu meteorologický jev, Geislerová zase jako lehce infantilní femme fetale, Hanák s mozoly na rukou od toho, jak na to tlačí a jako mlčenlivý bonus Mejla Hlavsa vypadající jak Karpof, co vypouští krysy se zuby natřenými prudkým jedem. Renč na dobu a místo odvážně, ale tohle jsou ty chvíle, kdy tvůrce ví o podřadnosti zápletky a ve své sebestřednosti se mylně domnívá, že to uhraje atmosférou.. ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Dvacet let po premiéře je konečně možné se vrátit k Válce barev v rozumném formátu a užít si vše, co na českých filmech z 90. let zbožňuju. Všechno to objevování západního stylu vyprávění, všechny ty montáže a klipové pasáže, atraktivní prostředí, neotřele napsané role pro domácí herce a neopakovatelný feeling toho rauše, kdy i malinká Aňa s blond parukou mohla dobít svět. Ty její nádherně dětsky pronášené dialogy o prvním zamilování, zradě i velkém světě jsou pohlazením pro uši. Samozřejmě prostředí modelingu dělá taky svoje, stejně jako dobře zvolené (nejen) pražské lokace. Světácký Hanák je taky naprosto skvělý a ještě líp vynikne vedle domáckého Vaculíka. Inu, zlatá devadesátá. ()

castor 

všechny recenze uživatele

Definitivní vítězství formy nad obsahem, ten chybí a divák v téhle podivné (netuším, jak to mohlo působit v pětadevadesátém) výtvarné charakterizaci chtě nechtě trpí. Renč nebyl soudný, když svůj kousek Na vlastní nebezpečí označoval jako akční dobrodružství, nevím, jak si hájil tenhle vyprázdněný obsah. Pocitový film? Reflexe doby, ve které žijeme (jsme žili)? ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Český thriller devadesátých let... Už tohle lecos napoví. Z těchto snímků je cítit ta urputná snaha sestřást ze sebe ten socialistickej sliz a tvářit se co nejvíce západně. To co tenkrát mohlo trochu fungovat na mne dnes už nepůsobilo. Luki Vaculda kupodivu hraje uvěřitelně, více mne však bavil ulítlej Hanák. Ve filmu je zajímavá hudba O.Soukupa, u nějž mám ale hodně nutkavé podezření že se jedná o kanibalismus na hudbě Angela Badalamentiho z Twin Peaks... Film je ale s odstupem času zajímavý spíše ze studijního hlediska. Skvěle to popsal NinadelL, zalatá devadesátá v plné palbě. * * * ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

Určitě zajímavý experimentální film z první poloviny 90 tých let. Podle mě jde o jeden z nejlepších výkonů L.Vaculíka po Nahotě na prodej. Hvězdičky navíc jsou taky za Aňu a Tomáše Hanáka. Neni to film na částé sledování, ale určitě ma své místo a svojí atmosféru. ()

Vančura 

všechny recenze uživatele

Až dosud jsem neměl možnost tento film vidět - a po pravdě mi to ani moc nechybělo, protože jsem o něm nikdy neslyšel nic dobrého. Když jsem však zjistil, že to bude po letech reprízovat Dvojka, a v televizní ukázce jsem zahlédl mladého Hanáka a Geislerovou, zatoužil jsem to ze studijních důvodů vidět. Což se mi nyní jeví asi jako jediný rozumný důvod, proč tuhle blbost zhlédnout - občas asi neuškodí si připomenout, jak děsivé filmy u nás tehdy vznikaly a kdo všechno si v nich zahrál (čti: kdo se ztrapnil až na půdu). Ale tím to hasne: veškerý můj zájem a potenciální sympatie k tomuto filmu vyhasly v momentě, kdy jsem zhnuseně seznal, že je to ubohá vykrádačka Lynche a Antonioniho (dokonce i tu scénu s tenisem bez míčku ze ZVĚTŠENINY si Renč neodpustil vykrást, bože!). Herecké výkony jsou směšně trapné a posouvají film do roviny bezděčné směšnosti s náběhem až k parodii. (Potěšil snad jen Honza Svěrák coby reklamní režisér). Soukupova hudba by byla supr, kdyby to pro změnu nebyla vykrádačka Badalamentiho. Celkové technické provedení působí nevalným dojmem a film po letech nejvíce zaujme coby ohlas starých dobrých analogových časů, kdy se ještě fotilo na kinofilm a vlastnictví mobilního telefonu bylo vyhrazeno jen pár vyvoleným (a kdy se mimochodem platilo i za příchozí hovory). Uvážím-li, že se v české společnosti dodnes pohlíží na většinu podnikatelů jako na kriminálníky a mafiány, nikdo mi nevymluví, že na tom mají podíl i podobné filmy, jako je VÁLKA BAREV, které tento mýtus vydatně přiživily. Samozřejmě nechci relativizovat tehdejší skutečnou hospodářskou a další kriminalitu, ale nikdo mi nevymluví, že tento film má k jejímu reálnému postižení na míle daleko, a představuje mnohem spíše idealizovaný a naivní pohled někoho, kdo o tomto světě nic nevěděl - Renč podle mě v té době neměl ani náhodou na to, aby natočil nemilosrdnou sociologickou sondu ze světa podsvětí a velkých peněz, jak se snad pokoušel - třeba jen ty všechny kamerové tríčky s počítačovou grafikou apod. musely snad už tehdy působit jen otravně a samoúčelně - a scénář je celkově prostě špatný a nepřesvědčivý. Závěrečné rádoby překvapivé rozuzlení tak vyznívá spíše naprázdno a člověk se prostě neubrání pocitu, že všechno v tomto filmu je zkrátka špatně a nepřesvědčivý závěr tomu jen nasadil korunu. Jednu hvězdu ze soucitu a nostalgie k devadesátkám... ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Niekto to možno nazýva totálne víťazstvo formy nad obsahom, ja to nazývam spoločná prehra formy a obsahu. Na Válce barev je najsmutnejšie, že sa snaží byť deväťdesiatkovo cool a na deväťdesiatkách už dnes bohužiaľ vizuálne nič cool nie je. Samozrejme môžeme film chápať ako poctu Blow up a tým pádom neriešiť jej dej, avšak Antonioniho film ukazoval život a atmosféru Londýna 60. rokov tak, aké boli. To Renč ani náhodou, divák sa musí cítiť vo filmových reáliách úplne mimo. Vaculík s Geislerovou sú fajn, najmä Vaculík zachraňuje, čo sa dá, ale keď si spomeniem na ten tenis a halucinácie, tak mi neostáva iba konštatovať, že Válka barev je póza. Mimochodom by ma zaujímalo, koľko divákov v kinách chápalo, že sa jedná pri tenise o odkaz na Blow up. Je to experiment, ktorý tak nesmierne zostarol, že už naberá jeho zábavnosť úplne iný charakter a tak ho vám doporučujem ako ukážku vkusu-nevkusu polovice 90. rokov. ()

FrodoF 

všechny recenze uživatele

Asi si to *** nezaslouží, protože je zjevné že Renč odflákl scénář. Ovšem za zajímavou vizuální stylizaci a hlavně zato že to je český film a přiznejme si že v českém filmu se s podobnými filmy nesetkáváme dávám ***. ()

Crocuta 

všechny recenze uživatele

Originálně pojatý, atmosférický guláš je bohužel - při vší úctě k Mejlovi Hlavsovi i jiným zůčastněným - pořád jenom guláš, z kterého jsem si toho moc nevybral. ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Jako filmové vidění Renč má, o tom žádná. Otázka je, jak je využívá a k čemu. Psychedelický snímek s kriminálními motivy, odkazující velice okatě na Antonioniho a Lynche, se dá vnímat dvěma způsoby - buď být zhulený, což jsem nebyl, nebo řekněme střízlivý, a pak je to jen těžká nuda s hromadou hezkých obrázků, zamyšleného Vaculíka a "překvapivě" opět nahé Geislerové. Že neumí hrát Geislerová, to je všeobecně známo, ale i Hanák zde neskutečně přehrává, jak poslední amatér. Celý film pak navíc je střižen jako videoklip, resp. několik videoklipů vedle sebe, jež samozřejmě neposouvají nijak děj, o ten zde jde v poslední řadě, ale jen mají ukázat, jak se baví bohatá smetánka. Ono si to trošku hraje na český noir, ale ta videoklipovost, zde ještě podložená bohatým soundtrackem, to prostě přebíjí a ubíjí, takže celý noir vyznívá falešně. Možná, kdyby to bylo bez všech těch okras a pičičmund, byl by to skvělý, atmosférický film s kriminálními prvky. Ale takhle prostě ne. ()

MM11 

všechny recenze uživatele

Zajímavý pokus vytvořit odnož žánru, jenž u nás nemá tek pevně zasazené kořeny, ale narozdíl od Nahoty na prodej (která mimochodem v kinech utržila šestkrát tolik) tento pokus stojí za povšimnutí. Aby jste se nenechali zmást - nejedná se o žádný zázrak, snímek má mimořádně nelogický a nenávazný scénář, herecky film stojí a padá na hlavních hrdinech, ale jak říkám, s těch pokusů, které od nás vzešly je Válka barev asi ten nejpovedenější. ()

Mulosz 

všechny recenze uživatele

Z toho filmu jsem nadsen. Ne ze by se jednalo o buhvijake arcidilo, spise naopak, rezijni vedeni hercu je dost krecovite, odkaz na Zvetseninu spise usmevny a snaha nacpat do filmu co nejvice vsemoznych dalsich kulturnich odkazu bije do oci. Ale spolecne s Nahotou na prodej jde o skvelou sociologickou sondu do nasi porevolucni spolecnosti, se vsemi neduhy i hura kvazinovinkami, ktere se tehdy vyskytovaly. Filmu navic nelze uprit alespon dobra atmosfera. ()

Reklama

Reklama