Hlídač
Podobenství / Drama / Psychologický
Československo, 1970, 90 min
Režie:
Ivan RenčHudba:
Luboš FišerHrají:
Jiří Hrzán, Věra Tichánková, Karel Mareš, Helene Verschuur, Miloš Willig, Otto Ohnesorg, Václav Král, Nataša Gollová, Jindřich Heidelberg, Miloslav Novák, Antonín Loužecký, Míla Svoboda, Jaromír Šnajdr, Miloslav Horáček, Karel Bodnár, Jitka Cerhová, E. Poláchová, Pavel Paulus, D. Svobodová, A. Truneček, Jana Šulcová, Jiří PleskotObsah
-
Jiří Hrzán (30. 3. 1939 - 24. 9. 1980) byl na divadle, v televizi i ve filmu dobře známým představitelem komických hrdinů. Jednou z mála jeho dramatických filmových postav je hlídač vězňů Josef Vildomec, titulní hrdina málo známého filmu scenáristy a režiséra Ivana Renče. Oproti svým rozpustilým a groteskním figurám zde Hrzán ztvárnil zcela protichůdný typ hrdiny: Pepík Vildomec je doma poslušným synem a v práci zodpovědným a úslužným vykonavatelem příkazů. Ledasco si nechá líbit, a to i od vězňů, které hlídá. Tajně si však vybíjí vztek a ponížení na svém psu, jediné bytosti, která je slabší než on. Svatba s opovrhovanou nalezenkyní Marií a útěk jednoho z vězňů však započnou proces Vildomcovy proměny v sadistickou bestii...
Tento neobvyklý a v mnoha ohledech mimořádný film je jediným celovečerním dílem Ivana Renče. Jeho děj se odehrává v neurčité době a na neurčitém místě, a zcela se soustřeďuje na vnitřní život hlavní postavy (část vyprávění je věnována hrdinovým představám, které se odehrávají na mořském ostrůvku s majákem). Film, který přesvědčivě zpracovává temné stránky lidské psychiky a který se mimo jiné dotýká i rasismu, se v kinech i v televizi objevoval jen sporadicky. Kvůli tomu se neprávem ocitl mezi polozapomenutými díly české kinematografie.
Ještě v roce 1970 vznikaly filmy, nachystané v minulých letech a vyjadřující i tehdejší poetiku. Ivan Renč vytvořil téměř protokolární podobenství, záměrně zasazené mimo čas a prostor, rozehrávající výsostně modelovou situaci. V příběhu dosti klopotném a ne vždy přesvědčivém vypráví o mladém vězeňském dozorci, jenž sní o tom, jak by žil na osamělém majáku. Je svým způsobem směšný, s rozvráceným charakterem, v zaměstnání jen stěží nachází nějaké uspokojení, u vězňů si nedokáže zjednat sebemenší respekt - a hrdina si pak svůj přetlak vybíjí v týrání bezbranného psa. A jednoho dne nastoupí zkratové jednání. (oficiální text distributora)
Jiří Hrzán (30. 3. 1939 - 24. 9. 1980) byl na divadle, v televizi i ve filmu dobře známým představitelem komických hrdinů. Jednou z mála jeho dramatických filmových postav je hlídač vězňů Josef Vildomec, titulní hrdina málo známého filmu scenáristy a režiséra Ivana Renče. Oproti svým rozpustilým a groteskním figurám zde Hrzán ztvárnil zcela protichůdný typ hrdiny: Pepík Vildomec je doma poslušným synem a v práci zodpovědným a úslužným vykonavatelem příkazů. Ledasco si nechá líbit, a to i od vězňů, které hlídá. Tajně si však vybíjí vztek a ponížení na svém psu, jediné bytosti, která je slabší než on. Svatba s opovrhovanou nalezenkyní Marií a útěk jednoho z vězňů však započnou proces Vildomcovy proměny v sadistickou bestii...Komentáře uživatelů k filmu (46)
-
Renton
Scénář: Ivan Renč(31.1.2012)
-
Marigold
Doznívání filmových šedesátých v plné parádě. Subjektivizovaná narace sice nedosahuje takové sdílnosti a mistrovství jako v Herzově majstrštyku Spalovač mrtvol, nicméně dostatek sugestivity dodává snímku výtečný Jiří Hrzán, který postavu životního loosera a přezrálého dítěte, které se oddává pošetilým snům, zpodobnil s naprostou přesvědčivostí. Podivné "uzrání" jednoho vězeňského hlídače líčí možná Renč místy až neobratně unyle, nicméně vývoj hlavní postavy a některé skutečně působivé kompozice nahradí veškerá negativa. Po formální stránce by se dalo vytknout leccos, stejně tak nutno poukázat na fakt, že film pouze těží z odkazu klasik jedné z vrcholných dekád českého filmu, nicméně to sotva něco změní na skutečnosti, že Hlídač je cosi jako zaprášený nenápadný klenot, který rozhodně patří do zlatého fondu české kinematografie. Ačkoli Pepík Vildomec nedosahuje zneklidňující excentričnosti Fuksova Romana Kopfrgingla, jeho podivná labilita a dušená brutalita, která v závěru vygraduje do vskutku tragikomického zupáctví, má vnitřní logiku a dostatečnou dramatičnost... Hlubokou zakomplexovanost vystihuje Vildomcův přerod dokonale.(22.9.2005)
-
Karlos80
Provokativní zobrazení rozvráceného charakteru (velmi ukázněný a především výborný výkon J. Hrzána v hlavní roli). Podle mě vůbec jedna z nejlepších dramatických rolých J. Hrzána a role na kterou se po všech těch komických známých figurkách tak trochu neprávem zapomíná. Zvláštní a určitě I mimořádný malý-velký film.(18.5.2006)
-
Lynn
Až doteď bych nevěřila, že může v sedmdesátých letech takový film vůbec vzniknout. Scénář je výjimečný, Hrzán dostal šanci, jaká přijde jednou za život a nepromanil jí ani náhodou. Klenot českého filmu.(30.9.2005)
-
ripo
V popise k filmu sa uvádza, že je to jedna z mála dramatických rolí Jiřího Hrzána. V tomto dielku to je však klasická tragikomická postavička, vzdialene mi pripomínajúca Kronerovho Brtka z Obchodu na korze.... Je vidieť, že šesťdesiate roky boli v československej kinematografii veľmi plodné na netradičné filmové postupy a ich stvárnenia. Vďaka za to obdobie.... Tento film Ivana Renča nenechá nikoho na pochybách, že stvárnenie psychiky hlavnej postavy sa dá špičkovo podať vynikajúcim filmovým spracovaním podfarbené takisto nemenej krásnou hudbou. P.S.: "prerodu" hlavného hrdinu sa určite nevedel dočkať jeho podvraťák...)(23.9.2005)
-
Ony
V neveselém příběhu hlídače Pepy září Jiří Hrzán. Nejkrásnější jsou scény s majákem doprovázené hudbou Luboše Fišera. Celkově se mi tento snímek hodně líbil, ale některé pasáže mi připadaly poněkud slabší, málo přesvědčivé.(24.10.2005)
-
paascha
Zbabělci a srabi, vybíjející si svou bezmoc na bezbranných obětech, lemují historii českého prostoru jako lipové aleje. Bohužel(14.1.2012)
-
LiVentura
Snad životní role pana Hrzána. Skvělé, hudebně geniálně kompozičně vyladěno L.Fišerem.(30.11.2009)
-
duklak2
Pan Hrzán se zde zaskvěl a předvedl něco, co bych od něj nikdy nečekal. To "něco" mám na mysli roli, kterou zvládl opravdu bravůrně. Vyšinutí zahrál skvěle. Tohoto herce jsem měl spojeného s komediálními rolemi, ale zde ukázal, že dokázal zahrát vlastně cokoliv. Je vás škoda pane Hrzán. Odešel jste velmi mladý. Mohl jste předvést spoustu dalších skvělých hereckých výkonů a lidé by vás milovali.(15.1.2012)
-
Aky
Parádní jízda Jiřího Hrzána, v níž prokázal jednou provždy, že byl excelentním hercem nejen laciným komikem. Veliká byla rovněž představivost a odvaha režiséra do tohoto drsného snímku ho obsadit.(29.5.2011)
-
triatlet
Vyšinutí zahrál Jiří Hrzán naprosto skvěle. Film je na dobu svého vzniku hodně odvážný. Zobrazení moci a ponižování je hodně silné. Vyvrcholení se zničením symbolu majáku a moře dechberoucí...(14.1.2012)
-
Kimon
Postava hlídače je jedna z mála dramatických rolí Jiří Hrzána, která umožnila tomuto vynikajícímu herci projevit jeho skvělý herecký talent. Role ušlápnutého, zakomplexovaného a z hlediska psychologie zajímavého člověka je zvýrazněna v tomto snímku podřízeností a oddaností mamince a v hloubi duše skrytou agresivitou. Psychická nevyrovnanost této dramatické postavy je natolik velká, že divákovi nedává ani malou možnost odhadnout, jak příběh vlastně skončí. I v tom je krása tohoto snímku, kterým bohužel pravděpodobně skončilo teprve rozvíjející se období "nového" filmu šedesátých let. Jen poznámka na okraj: tento film pravděpodobně neřekne nic lidem, kteří nechápou hloubky lidského citu a myšlení. Kdo má rád novodobé bezduché "akčňáky" nebo "TV NOVA (PRIMA)seriály", nechť laskavě tento snímek přejde bez povšimnutí a zbytečných nevkusných komentářů. Když něco nechápu, neznamená to, že je to špatné. ....a šmitec.(22.5.2009)
-
dewy
Nikdy jsem pořádně nepochopil herectví Jiřího Hrzána, ale to, co předvedl v Hlídači, je neoddiskutovatelně skvělý výkon...(23.9.2005)
-
YURAyura
3/10 Tak jsem celou dobu cekal na zvrat, ktery prisel az 5 minut pred koncem.... bylo to velke vysvobozeni... aspon pro me ;]] Hrzan byl squely, ale ten film jsem nejak neskousl(1.3.2007)
-
Terminus
Neidylicky stylizovaný psychologický příběh z na první pohled idylických časů, kdy policisté ještě nosili "anglické" helmy. Děj je jednoduše - či spíše přehledně - strukturován, příčiny a následky jasně pojmenovány, což však dílu neubírá na intenzitě. Výrazný výkon Jiřího Hrzána pokrývá bohatou výrazovou škálu - od pokorného syna, přes rozpačitého manžela, po (zdánlivě) spokojeného suveréna a kruťase. Rozpolcené, ale scenáristicky jasně pojmenované jsou i další postavy: matka - vdova, dozorce Pěnkava. Právě ujasněnost v předloze i režii činí z tohoto díla mimořádně intenzivní zážitek. Ivan Renč prokazuje mimořádný cit pro načasování. V roli "tety" Maškové poznáme prvorepublikovou hvězdu Natašu Gollovou. Jako vězeň Červenka se představí Karel Mareš, hudební skladatel (Hoří, má panenko, O slavnosti a hostech, Ecce Homo Homolka, autor písně "Oliver Twist") a příležitostný filmový herec (Farářův konec, Nevěsta Jiřího Suchého). Přímořské exteriéry vznikly v Chorvatské Pule.(26.9.2005)
-
MarJel
251. Číslo, které má Jiří Hrzán stále na sobě jako nový hlídač. Nutno vyzdvihnout výborný scénář a samozřejmě jeho zpracování ve všech rovinách! Základem tohoto filmu je výborná expozice všech postav a prostředí. Hned z prvních scén je nám jasné, že hlavní hrdina tohoto filmu je samotář, člověk, který nepotřebuje k svému životu jiné lidi než sebe samotného. Všichni jsou mu svým způsobem cizí a vnitřně vzdálení. Je to romantik. S ostatními si nemá co říci, i když se zpočátku zdá, že jsou mu nejblíže právě vězni, které hlídá. Alespoň on má občas takový pocit. Divák samozřejmě ví, že tomu tak není. Ve chvíli, kdy si v cele povídá s jedním z nich, cítíme lehkou ovlivnitelnost „našeho“ hlídače vším, o čem vězeň mluví. Víme, jaké má vězeň záměry a tušíme, že si nového hlídače „oťukává“. On sám to však nevidí. Když se po vcelku krátké expozici ocitneme spolu s hlavním hrdinou poprvé ve vězení, již přibližně víme, co je zač a dokážeme odhadnout jeho chování v (pro nás diváky i pro hlavní postavu) novém prostředí. Již víme, že chodí se psem na procházky, aby ho zbil. Na lidi být krutý nedokáže, nikdy na to ani nepomyslil. V tuto chvíli přichází do hry nový faktor – jeho sny a představy o prázdném a opuštěném místě. Maják, o který se stará. Je zde pánem. Vládne zde jeho jistota a překonává všechny nebezpečí, která si také představuje. Dozvídáme se o něm stále více. Chodí se dívat do zvonice do kostela z výšek a i tam si představuje svůj život na opuštěném místě. Je to podivín, který sní o dobrodružství. Další faktor, který do filmu vstupuje je jeho (budoucí) žena, napůl černoška. Zde v okolí jemu velmi podobný typ. Výlučný, i když v tomto případě spíše barvou pleti a z toho pramenících okolností. Nijak nerozlišuje lidi. Všichni jsou pro něj stejní. Vězni, matka, ona žena, jeho nadřízení. Bere si ji za ženu a ta se stává součástí především jeho snů. Představuje si sebe u onoho majáku, tentokráte však s ní. Je neodmyslitelnou součástí jeho života, jeho snů. Po útěku jednoho z vězňů se však tyto sny svým obsahem začínají stále více vzdalovat realitě. Do této chvíle šlo všechno tak, jak chtěl. Zprvu si to nechce připustit, vyléčení z této „romantičnosti“ však přichází samo poté, co jeho žena „uprchne“ s hledaným trestancem. Když vidíme, jak se jeho sen děje a plní někomu jinému, bolí nás to i za něj. Doslova trhá obrázek svého majáku, svého snu. To rychlé, okamžité vystřízlivění. To náhlé „odromantičtění“. Prohlédnutí a „svlečení“ lidí do jejich skutečné podoby. Celý film je o uvědomění si, o ztrátě snů a iluzí. V onu chvíli, kdy konečně pochopil, co se vlastně stalo, stal se on sám teprve člověkem. Vyléčil se a zároveň nakazil a onemocněl tímto světem. Stal se hlídačem. Ivan Šlapeta za kamerou odvedl vynikající práci. Časté kontrasty černé a bílé, práce s ohniskem některých záběrů a vůbec záběry na maják a jeho okolí! V mnoha českých filmech takováto kamera k vidění nebyla. Zajímavé jsou první dva přechody z reality do snu. První skrze světlo ve věznici, druhý za prolnutí zvuku. Velkou roli v podpoře snů hraje i výborná hudba, která podporuje hrdinův stav při „snění“ těchto snů. Jak jsem psal výše, celý film těží z výborné expozice, což má vliv i na formu vyprávění. Později totiž režisér začíná využívat jen scény-zkratky, podle kterých velmi přesně poznáme, co se s hrdinou děje. Dochází tak k zahuštění a rychlejšímu tempu děje. Ani přechody do snů už nejsou nijak zvlášť opečovávány. Výborný film s vynikajícím hereckým výkonem!(9.7.2008)
-
kagemush
Poprvý přidávám jednu hvězdu kvůli hereckýmu výkonu.Neuvěřitelnýho pana Hrzána.(30.7.2009)
-
kingik
Hrzán proslul jako rozverný komik, ale jako dozorce věznů si ho dokázal představit málokdo. Nevím, kde režisér Ivan Renč našel odvahu ho obsadit do zcela nesympatické role a tím populárnímu herci umožnit rozšířit jeho herecký rejstřík o temnou postavu nebudící před svěřenými vězni respekt, neznající citové reakce a nemající soucit ani s němou tváří, v tomto případě psem, kterého mlátí u odlehlého lesíku, aby si vybil svůj vztek a frustraci. Měl jsem s filmem dva zásadní problémy. Hrzán mně v roli přišel divný, a to asi byl záměr, a hlavně ne zrovna přesvědčivý a neznat ho z jiných mnohem známějších veselých filmů, tak bych zvažoval jestli komika jenom celou dobu nepředstíral a i přesto ho mám v jeho komických rolích mnohem radši. A druhý problém představovalo líné tempo z kterého se film po celou dobu nevyvlekl a tak se vyskytlo k mé neradosti také až příliš nudně nezáživných pasáží. Film začínal být tak nějak neosobní a postupně o ničem. On ten film byl vůbec takový nějaký nedivácký a jsem si jistý, že širší divácká obec ho ani vyhledávat nebude. Zapomenutý zůstane i nadále. Rozporuplných 50%(15.1.2012)
-
gjjm
Srovnání se Spalovačem nechápu. Dost průměrný pokus o drama bachaře, který se z nejmírnějšího stane nejbrutálnějším. Ano, uznávám, Hrzán hraje skvěle (byť ho jinak nesnáším) a mnoho scén je vynikajících, nicméně děj je podán tak neobratně, je tak zmatený, vyšumí tak moc do ztracena a ostatní herci tak příšerní, že se nemůžu donutit dát tomu vyšší hodnocení.(30.4.2009)
-
Chrysopras
Vpravdě netypická role Jiřího Hrzána, které se zhostil skvěle. Jeho Pepa je dost zvláštní a netradiční figura, ke které si člověk těžko hledá cestu ( stejně jako snad ke všem dalším postavám ). Přesto ale v tomhle filmu něco rezonuje a "katarze" v samém závěru pomáhá celé dílo snadněji uchopit. V českém kontextu hodně zajímavý experiment hodný shlédnutí...(14.1.2012)
