Reklama

Reklama

Recenze (1)

Douglas 

všechny recenze uživatele

Tento pozoruhodný, leč spíše neznámý modernistický kousek z nového německého filmu, natočený na 16mm materiál v Mnichově roku 1968, zapadá i nezapadá do mých představ o novovlnných filmech 60. let, neb jako by jejich tehdy jich mezinárodně etablované konvence následoval i parodoval.   ____  Ač působí rozvolněně, má poměrně komplexní vyprávění, soustavu uplatněných technik i celkovou strukturu motivů. Nabízí zdánlivě dva individuální protagonisty, kteří prožívají několikadenní, jejím blížícím se odletem časově vymezenou lásku, s níž si ne zcela umějí poradit. Jde o irskou umělkyni a německého doktoranda oboru chemie/farmakologie. Ano, to je docela běžný novovlnný námět, jenže...  Jenže film zároveň každému z protagonistů připisuje vůči ní/jemu paralelní postavy, definované postojem, ne charakterem. U Niny je to narcistní skladatel a dirigent, u Roba jeho levicoví spolubydlící, volající po revoluci a diktatuře proletariátu - v Německu odvozované od vymezení se vůči nacistické generaci rodičů. ____  Snímek tak pracuje souběžně s příběhem čistě eskapickým (s psychologickymi postavami) i příběhem čistě ideologickým (s typovými postavami), přičemž mezi těmito nespojitými mody obratně přechází pomocí zcizujících technik. Zprvu hravě subjektivních, později monology vypravěče a nakonec dokumentárních, čímž se najednou ze sebeironického filmu stane ostrý politický film stávějící krvavě potlačovanou demonstraci a koncert do paralely. ____  Do hry se navíc dostává i čím dál explicitnější diskuse o dvojím Německu - a karikatura levicových radikálů je najednou součástí obecnější generačně ideové debaty, která ji činí toliko synekdochou složité, nečitelné a těžko řešitelné dobové situace, jež obnášela všechny zdánlivě nesoudržné aspekty, s nimiž film pracuje.  ____  Dlouho jsem neviděl takhle zdánlivě jednoduchý, a přitom členitý snímek, který umí být na tolik způsobů. Na druhou stranu, v lecčems se podobá některým německým filmům z poválečného období, jež se taky snažily skrze intimní dramata zprostředkovat živou společenskou debatu, již ještě nebylo lze nazřít zpětně.  ____  Jsem rád, že mi Jaromír Blažejovský umožnil jej vidět. Bez něj bych jej nikdy neobjevil. ()

Reklama

Reklama