Pohádky z mechu a kapradí

Stoprocentně srdeční záležitost - nikdy nepřestanu mít ráda paseku, pařezovou chaloupku, a dva mužíčky: Ten, co byl přikrytý červenobíle pruhovanou peřinou, se jmenoval Křemílek. A tomu pod modrobíle pruhovanou peřinou říkali Vochomůrka... Animace, hudba, vypravěčka - vše v takové harmonii... taky máte svou paseku, na které Křemílek s Vochomůrkou bydlí? (09.11.2009)

u některých večerníčků vůbec není na škodu, kdy je člověk skoukne i jako dospělý. Ono se řekne, skřítkové, a ještě tak neatraktivní (pravda, sice žijou spolu, ale ty řeči o možné čtyřprocentnosti mi přijdou hodně tendenční a ovlivněné současnou dobou), ale v chaloupce se jim dveře netrhnou, v každém druhém díle nějaká dámská, často dlouhodobější návštěva. Jinak samozřejmě Celbova hudba je naprosto dokonalá. Bohdalové skřípavý hlásek jsem ani jako dítě nemusela, ale narozdíl od Rákosníčka ho tady ještě vydržím - ale nesmí předstírat, že zpívá (a bohužel se tam zpívá (kdovíproč) docela dost). (20.01.2017)

Nevím jak se mi tento večerníček líbil v dětství. Nevzpomínám si. Můj názor je ale takový- je určen spíše pro dospělé, tak to alespoň vnímám dnes. Nevím jaké drogy to pan Čtvrtek bral, ale jeho Křemíle a Vochomůrka a zejména Rumcajs, to jsou multi dimenzionální příběhy plné skrytých významů a tajných vzkazů. Jeho pohádky, to je skutečně známka punku. 100% (10.02.2015)

Pamatuju si, že tenhle večerníček byl na mě až příliš poetický a umělecký, něco, co jsem tehdá jako malý prostě ocenit nemohl a styl animace nebyl už vůbec moje kafe (teda limonáda). Vše zachraňovala hudba. A protože u večerníčků dávám hodnocení zcela neobjektivně podle mých dětských zážitků a vzpomínek, nemůžu jinak, ale nechci tím srážet jeho kvalitu. (12.06.2005)

Večerníčková ultraklasika s dabingem oscilujícím mezi mutujícím trpaslíkem a nachlazeným vokálistou kapely Obituary. Když dnes vidím Animáček s epileptickými Pokemóny a Klubem štětek Winx, zůstává jen stesk, že nikdy se nevrátí, pohádka mládí.. Vždycky mě však zajímaly dvě věci. Proč ti dva bydleli v bungalovu postaveném dřevorubci, když se mohli přestěhovat do výškového domu stromové konstrukce a hlavně, jaký byl mezi nimi vztah? Sourozenecký? Přátelský? Nebo snad za tím bylo něco víc? Některé názvy dílů tomu napovídaly (Jak Křemílek a Vochomůrka nevěděli, co se děje, Jak Křemílek a Vochomůrka udělali obrovi píšťalku, či Kterak pudrovali jahody) a přiznávám se, že díl "Jak si Křemílek a Vochomůrka ani nelízli povidel" jsem si z důvodu předpokládaného explicitně-závadného obsahu raději úplně zakázal.. (03.05.2012)