24 hodin ze života jedné ženy
-
24 heures de la vie d'une femme
-
24 Hours in the Life of a Woman
Drama
Francie / Německo / Velká Británie, 2002, 107 min
Režie:
Laurent BouhnikHudba:
Michael NymanObsah
-
K dílu slavného rakouského spisovatele Stefana Zweiga se filmoví tvůrci neustále opakovaně vracejí. Filmová adaptace románu 24 hodin ze života jedné ženy z roku 2002 je již šestým pokusem převést na plátno tento vášnivý příběh lásky čtyřicetileté anglické vdovy a mladého polského důstojníka, odehrávající se v Cannes roku 1911. Tato Zweigova kniha vyšla poprvé v roce 1930 a získala si mezinárodní ohlas a uznání jeho kolegů-spisovatelů.
Během dvacetičtyř hodin prožije hrdinka příběhu největší lásku, vášeň a zklamání svého života, a pak už v jejím životě nebude nic jako dřív. Scenáristé zasadili příběh do tří časových rovin (na rozdíl od románu, kde jsou jen dvě), v dobově přesných dekoracích - rok 1911 a příchod art nouveau, třicátá léta charakterizována elegantním art déco a současnost chladným, odcizeným designem. Vévodící osobností filmu jsou Michel Serrault a Agnes Jaouiová, jejichž vzpomínky naplněné bolestnou touhu po životě a lásce prohlubují úzkostné a nostalgické tóny hudby slavného skladatele Michaela Nymana. (oficiální text distributora)
K dílu slavného rakouského spisovatele Stefana Zweiga se filmoví tvůrci neustále opakovaně vracejí. Filmová adaptace románu 24 hodin ze života jedné ženy z roku 2002 je již šestým pokusem převést na plátno tento vášnivý příběh lásky čtyřicetileté anglické vdovy a mladého polského důstojníka, odehrávající se v Cannes roku 1911. Tato Zweigova kniha vyšla poprvé v roce 1930 a získala si mezinárodní ohlas a uznání jeho kolegů-spisovatelů.Komentáře uživatelů k filmu (9)
-
T2
║Rozpočet €11,590,000║Tržby Celosvetovo $1,500,180║(25.6.2010)
-
Eodeon
Velmi neortodoxní film, rozdělený do několika časových rovin, kdy divák postupem času neustále upadá hlouběji do minulosti. Zde neexistuje vyhraněný význam jako pravda nebo lež. S dostatkem pochopení nejsou "normou zapovězené hříchy" tak zavrženíhodné. Kompozice filmu je dokonalá, napadají mě výrazy jako nostalgie, živelnost, nebo lehkost vlastní oblakům na pozadí scén ze třicátých let. Nezaostává ani dokonalá hudba, při jejímž poslechu se mi vybavilo jméno Michael Nyman a později jsem se s překvapením dočetl, že tento nadaný komponista je opravdu autorem hudby k tomuto snímku. Krom té elementární krásy a příhodnosti hudby je třeba pochválit její dokonalou stylizaci ve vztahu k novým prostředím (Kingsfall). Důležitou součástí filmu je i vynikající volba a vykreslení prostředí. V duchu zrodu něčeho velkolepého připomíná svými dekoracemi i samotnou atmosférou z něj čišící casino z počátku století spíše archaický chrám nežli místo světské zábavy. Se způsobem zobrazení prostředí souvisí i náhled do lidských osudů v různých údobích dějin. Mládí se zde střetává se stářím v ostrém kontrastu. Závratný rozdíl mezi pohledy do minulosti, kde jakoby vše mělo daleko hlubší, mýtický smysl, narozdíl od zcela nepokryté přítomnosti. Nicméně v konci se ukazuje, že má i dnešek, jakkoliv se to ve světle jiných osudů nezdálo, také své "barvy". Když už jsem zmínil konec filmu, čekal jsem přesně takový, jaký kupodivu opravu byl, ale o to silněji zapůsobil. Pochvalu zaslouží též nádherné dialogy a myšlenkové monology hrdinů, psané se vzácnou grácií, která nevím zda není způsobena tím prostým faktem, že dílo vychází z ceněného literárního zdroje. Za hlavní téma filmu 24 hodin ze života jedné ženy považuji přístup k životu. Lze si užívat naplno všech jeho požitků bez formálních omezení, zkrátka všem těm vábením života podlehnout. Ale má to tak být? Je to tak správné, nebo prospěšné? Nebo obojí z toho? A kdy je vlastně pozdě a celé se to přetaví v naší zkázu?(22.3.2006)
-
Dadel
Tohle bylo poprvé, co se u mě projevil tzv. "Lokutův syndrom" a díval jsem se v TV na film, který jsem vůbec neznal a který mě vůbec nezajímal, a to jen proto, že k němu dělal hudbu můj oblíbený skladatel (v tomto případě Michael Nyman). Po skončení filmu si říkám, že to bylo i naposled. Příště si seženu rovnou soundtrack.(4.2.2008)
-
Ony
Tento film mi trochu připomínal Bergmanovy Lesní jahody. Snad to bylo hlavně jemnou fyzickou podobou hlavních hrdinů, ale také střetem mládí a stáří, přítomnosti a vzpomínek (na nezměnitelné). Především je to velmi pěkně propletené, a tudíž dynamické, vyprávění o hazardu (a hrdinové si zdaleka nepohrávají jen s ruletou), slibech (ať už jsou to sliby lásky nebo přísaha čerstvě napraveného hráče před jeho milou i samým Bohem) a jejich neplnění. Myslím, že se nemusí zlobit příznivci zajímavých filmů ani Stefan Zweig.(15.4.2006)
-
ork
For ME 90%(7.2.2010)
-
Skip
Tři hvězdičky pouze kvůli Michelu Serraultovi, jinak nic moc film a ani nevím, co bych o něm měl napsat, protože ve mně nezanechal žádný pocit, o kterém by stálo za to se zmínit...prostě nic. Jen ten starouš Michel Serrault s nabručeným výrazem mi stál za to, abych to dokoukal.(22.3.2006)
-
Philippa
"Největší hold jaký můžeme životu vzdát ,je odejít v pravý čas".(19.1.2008)
-
jitrnic
Vcelku pěkné drama s několika logickými mezerami a předpokládatelným koncem. Výborný Michel Serrault, šeredně přehrávající Frances Barberová v roli Mariiny švagrové.(17.1.2008)
-
Leila75
Film o závislostech,o tom jak jsou nebezpečné a je jedno zda na něčem či na někom.(27.1.2008)
