Dnes již legendární český filmový muzikál je postaven na groteskní možnosti přeměny zbraní v hudební nástroje. Hudební nástroje nemohou nikoho zabít, nikomu ublížit. A vojáci, jak se zdá, v těchto "zbraních" nacházejí daleko vězší zalíbení než v čemkoli jiném. Proti posádce je podniknuta trestná výprava, leč bezvýsledně... (oficiální text distributora)
Česká klasika, která je už mojí generaci na míle vzdálená a její písničky už mi přijdou trošku zastaralé. Ale co se týče zpracování, choreografie a hlavně nápadu, jak dostat mezi vojáky hudbu (hudební nástroje místo zbraní) to není zas tak špatné...
"Doma mi vždycky říkali: Že se nestydíš celej den jen tak sedět a nic nedělat! A já, než bych šel něco dělat, tak jsem se radši styděl." Spolu s filmem Až přijde kocour asi nejpřeceňovanější český film šedesátých let. Satirické podhoubí s necitelnou armádou a vůbec nápad, aby se braně měnily v hudební nástroje, slouží spíš jako alibi pro rámcový příběh (Podaří se Brejchové dát dohromady estrádu, nebo jí v tom zlí zupáci zabrání?), podobný Cirkusu v cirkuse. Hodnota toho filmu je spíš dokumentární, zazní v něm prakticky všechny SeMaForské hity, objeví se nejpopulárnější zpěváci té doby, ze všech stran podepření spřízněnými herci. 60%
Což o to, muzikál je to zdařilý, ale když vám úplně nesedne hudební styl, je to v případě muzikálu trochu problém. Přesto ho ale spolu se "Starci na chmelu" a "Nocí na Karlštejně" řadím mezi naši muzikálovou špičku. I když stále tajně doufám, že ten "nejlepší český muzikál" se teprve natočí.
Suchý&Šlitr&Semafor film. Nemá ani tak pevný scénář, jen jednu chudičkou dějovou linii. Ovšem celý stojí na písničkách, které já mám velmi rád. Klasika, i když jiným českým muzikálem z téhož roku zcela jistě překonaná.
Československá lidová armáda dostala příležitost stát se skutečnou Armádou míru. Střílet není z čeho, ale nástrojů je dost pro každého, tak si spolu zahrejme a zapějme - www.youtube.com/watch.
Tyhle dvě hvězdičky jsou dost subjektivní, jsou určitě lidi (pamětníci), kteří tenhle film zbožňují. Já mám ale problém s neexistujícím příběhem (na základně se změní zbraně v nástroje a pak se připravuje nějaká šou), nepříliš přesvědčivými hereckými výkony (Matuška, Pilarová, Filipovská) a hudbou. Já pro Suchého se Šlitrem zrovna slabost nemám.
Je zvláštní, že k nikomu z komentujících nedorazila Suchého poctivá slova o tom, že i Semafor, pokud měl přežít a jezdit na zahraniční zájezdy, musel čas od času udělat režimu úlitbu. Právě ona jsou ale klíčem k pochopení toho, proč se v tomto případě určitě nenarodil muzikál s pomyslným velkým M a film je vysvětlitelný jako řada kultivovaných kabaretních skečů (většina tvorby Semaforu má ovšem právě tento ráz). Obnovení práv smyslovosti a radosti ze života, jak lze počátek šedesátých let nejlépe charakterizovat, by ostatně ani víc nesneslo. Třicátá léta se nekonala, tíživost prvních poválečných ohlasů i přídělové ekonomiky pominula a mnoho lidí, kteří se v padesátých letech z nejrůznějších důvodů dostalo na index, se začalo vracet a smělo znovu tvořit (jen o vlas se do republiky mohla k tvorbě dostat např. i Adina Mandlová, mám-li věřit spolehlivosti zpráv, které rozhodně nejsou z první ruky). Ducha má film i tak dost, "držkovou", kterou dostává vyčpělý vojenský dril té doby, také nelze podcenit a pacifistický motiv, ztělesněný útlým hereckým mužstvím Jiřího Menzela, rovněž není bez půvabu. Jakoby mimochodem v pověstném druhém nebo třetím plánu film zachycuje první příznaky znovu se rodícího českého show businessu (obchodu podívanou v doslovném českém překladu). Připočteme-li k tomu skvělý orchestr, špičkové zpěváky nejen té doby (mihne se tu i Rudolf Cortés), vynikající herce, nevidíme důvod, proč by se Tereze Jany Brejchové ta úžasná show z kasáren neměla vydařit. Vždyť ... sestra do něj kopla a míč udělal hopla ... a náhle zmizel. Poslední záběr filmu snad, ale jiskřivá hravost a muzikálnost KLARINETŮ nikoliv. Přesto, že pro některé z nás, ty nejmladší (nikoliv jejich vinou) by film potřeboval odborné uvedení s dost obsáhlou historickou pasáží. Ale tak už to chodí.
Úžasné písničky, zajímavý nápad proměny zbraní v nástroje, potěšující herecké a pěvecké výkony! Waldemar Matuška je jednoznačně největší sympaťák z celé vojenské jednotky a když začne zpívat svou Terezu, tak bych věřil, že všechny ženy a dívky s tímto jménem roztají blahem!
Velmi originální muzikál, lehce mi něčím připomínající italské filmy té doby. Výborně obsazené osazenstvem divadelního démonu - Semaforem. Parodie na armádní socialistický kult by byla nemyslytelná bez opory hrdinů kultury. Vedle sebe se tak setkávají nejlepší herečtí i hudební "borci a bojovnice" české kultury. Výčet je ohromující... Zasazení do abstraktní krajiny tak posunuje tuto legraci za hranici ČSR i celé široké socialistické rodiny...
Ačkoli nápad televize není novátorský, jelikož jsou to 60. léta, musí se jim přikřtít i to, co není pravda. Kdo chce objevovat televizi ve filmu, ať si raději pustí Výdělečné ženy.
