Obsahy(1)
Mají hudební nástroje a nebojí se je použít! Vojín Schulze (J. Menzel), smolař a klarinetista v jedné osobě, jednoho dne dezertuje před vojenským drilem. Na chvíli najde azyl ve škole nedalekého lázeňského města Alkalis. Tam právě přijede štáb nezávislé televizní společnosti Televis, vedený režisérkou Terezou (J. Brejchová). Ta má natočit reportáž o odhalení sochy J. S. Bacha. Mrtvý velikán však toho dne způsobí neobvyklý zázrak: zachrání klarinetistu Schulzeho před zastřelením, a to tak, že promění zbraně všech zdejších vojáků v hudební nástroje. Tereza tak místo původní nezáživné reportáže odvysílá senzační zprávy o zázraku. A protože vysílání má mimořádný divácký úspěch, dostane dívka za úkol uspořádat do druhého dne velkolepou televizní revui. Pomohou jí k tomu populární pěvecké hvězdy (K. Gott, H. Hegerová), členové televizního baletu, ale také někteří vojáci, kteří našli v hudbě zalíbení (W. Matuška, J. Šlitr, J. Suchý…). Nepřátelé z ministerstva války však nezahálejí. Kují různé diverzní plány a mimo jiné vysílají do kasáren elitní přepadový oddíl, ovládající balet… Slavný český muzikál z roku 1964 vznikl podle stejnojmenného divadelního „leporela“ Jiřího Suchého, které mělo premiéru v prosinci 1958 v Divadle Na zábradlí. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (181)
Na geniálně rýmované texty a chytlavé melodie písniček Suchého a Šlitra už od dětství nedám dopustit .. a není tomu dávno, co jsem skoro hrdě nosíval tričko s tučným nápisem MAKE MUSIC NOT WAR. Takže nic proti muzice, nic proti myšlence, ale co ten scénář? .. proč tak dlouhej? Kdyby tisíc klarinetů hrálo jen nějakých 90 minut oproti nepochopitelným 130ti, nebylo by zapotřebí vší té zbytečné rozpačité vaty a trapných situačních vtípků, Tereza s Babetou by mohly zaznít každá jen jednou a celé by to bylo mnohem stravitelnější. No co už. ()
Hudební film Kdyby tisíc klarinetů vnímám především jako projekt divadla Semafor a působí na mě podobně jako filmová prvotina Osvobozeného divadla Pudr a benzin. Hovořit o muzikálu je snad až příliš troufalé, jde především o prezentaci divadelního souboru v jejich typickém žánru odlehčené hudební revue. Děj je okrajovou složkou a, byť má zcela jasně definovaný vznešený postoj, poskytuje jen symbolickou morální oporu vlastní skutkové podstatě. Semafor, stejně jako prvorepublikové Osvobozené divadlo, sdružoval mnoho mladých a zajímavých osobností českého uměleckého světa. Své možnosti a schopnosti prostřednictvím hudebního představení odhalují energicky a sebevědomě. Hudební motivy jsou hravé a chytlavé, taneční choreografie má výrazné pohybové i umělecké kvality. Hlavní postavou pořadu je Tereza (dobrá Jana Brejchová), ambiciózní mladá televizní moderátorka zpravodajského pořadu. Příležitost v rukách ctižádostivého jedince dokáže ohromit i ochromit. Hlavní mužskou postavou je Patrik (velmi zajímavý Waldemar Matuška), nejviditelnější a nejaktivnější z vojáků propírané posádky s lehkou romantickou úlohou. Z profesionálních zpěváků revue zaujme talentované mládí: spolupracovníci s televizí Benjamin Novák (Karel Gott) a Edita (Hana Hegerová), či členky hudebního sboru Pavlína (Pavlína Filipovská) a Claudia (Eva Pilarová). Lídři Semaforu (příjemní Jiří Suchý a Jiří Šlitr) se zjevují v rolích pokojných parašutistů. Zvláštním případem je dezertér Schulze (pozoruhodný Jiří Menzel), nehmatatelný symbol ve hmotné formě. Z účinkujících vojáků: jazzující seržant Nikolas (Jiří Jelínek), snaživý voják Tony v úloze konferenciéra (Antonín Šůra), či hlavní muž speciálního tanečního komanda (Pavel Šmok). Z čistě hereckých rolí: nejtragikomičtější osoba a velitel posádky plukovník Korund (velmi dobrý Vlastimil Brodský), postupem času stále nervóznější ministr války (vynikající Martin Růžek), náčelník utečeného štábu (dobrý Darek Vostřel), nejpevnější člen skrytého štábu (dobrý Václav Lohniský), nadporučík a další člen štábu Lorenz (sympatický Karel Mareš), rozpohybovatel absurdního úkazu a tvrdý podporučík Max (zajímavý Jiří Bruder), poslední poslušný člen posádky a vojín Hubert (zajímavý Vladimír Hrabánek), ctižádostivý velitel přepadového oddílu Kraus (zajímavý Jan Pohan), pragmaticky naléhavý šéf soukromé televizní stanice (dobrý Bohumil Šmída), či jeho povolná sekretářka (Evelyna Steimarová). Dějová linka v sarkastickém nadhledu slibuje, ale naplno je provedeno pouze hudebně-taneční vystoupení. Jako doklad uměleckých ambicí divadla Semafor je tento film nenahraditelný. Navíc stále jemně pobaví. ()
.....režisér,scénarista,obsadenie - niet čo vyčítať,ale tieto spevohry a celý ten Semafor mňa nikdy moc nebrali...sám pre seba rozmýšľam prečo - možno,že to išlo do kategórie M.Horníček a ja som mal radšej V.Menšíka....v každom prípade je to cenné i ako zachytenie doby a spevákov v mladšom prevedení.... ()
Jo, má to poselství a samozřejmou technickou dokonalost, nicméně to má jedno velké "ale". Je to muzikál. A to u mě znamená velký špatný, jak by řekla Jolanda. Sice je to lépe udělané než většina jiných filmů, ale mě to prostě nebaví a nic mi to neříká. Třetí hvězdička je za občasnou pěknou písničku, jinak je to bída. 50% ()
Film, který pohodlně bere pět hvězdiček už jen tím, že existuje. Přesto něco k obsahu: Věčné dřevo Gott naštěstí hraje sám sebe (a je ještě čerstvý), všichni ostatní jsou prostě báječní, nebeští, nádherní (včetně štábu s Kam pospícháš starý šneku). A když vidím, kdo tvoří přepadovou výsadkovou jednotku, je jasné, že kritická situace v kasárnách se stává nejkritičtější. (Zpátky na zem: Schulze, braň se.) ()
Galerie (17)
Zajímavosti (29)
- Ve filmu si zahrál Václav Lohniský se svou dcerou Michaelou. (M.B)
- Film se nikdy nepromítal v bývalé NDR. (M.B)
- Píseň "Tereza" byla napsaná původně pro Karla Gotta, ale byla nabídnuta i Waldemarovi Matuškovi. Jako náhradu složili Suchý a Šlitr Gottovi píseň "Je nebezpečné dotýkat se hvězd", kterou zpíval s Evou Pilarovou. (Willy Kufalt)
Reklama