Mugen no džúnin

“CO JSI ZAČ? NETVOR?“... /// Úvodní scéna jak ze samurajský (filmový) příručky. Nic pro slabší jedince, páč červama prolezlej chlápek, co nikdy neumře, jde s malou holkou pomstě naproti bez jakejchkoliv servítek. Zfilmovaná manga…takovej hrdinskej epos bez veršů, zajímavejma barvama (vobčas), postavama, vobrázkama, dialogama (který jsou spíš dlouhý monology) a několika obdivuhodnejma řežbama. Všichni se tady dokonale voháněj vším, co jim do pazoury padne a vytvářej nádherný krvavý cákance… Čekali jste něco jinýho?... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou japonskou manga sérii od Hiroaki Samury, neznám. 2.) Zjistím, kdo opravdu jsi!. 3.) Soupeře vždycky obelstím tím, že si useknu ruku ( nevím…u fotbalu to možná fungovat nebude …). 4.) Thx za titule „urotundy@cbox.cz“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ***** NAPĚTÍ * (17.11.2017)

Pro mě byl tenhle film docela překvápko. Podle reakcí okolí a hodnocení jsem moc nečekala, že se mi bude líbit, navíc když má šílenou stopáž necelé dvě a půl hoďky. Překvapivě to ale nebylo zas až tak špatný. Už to sice znovu vidět nemusím, ale příběh se mi líbil, nenudila jsem se a v poho to bez přeskakování odkoukala až do konce. Jediný, co mě tam štvalo, byla uřvanost Hany Sugisaki. Už jsem na to z asijských filmů zvyklá, ale tohle bylo na mě moc. (11.12.2017)

Takashi Miike mě zase přesvědčil o tom, že je jedním z nejlepších japonských režisérů, a to primárně v tom, jak žánrově různorodý je. Dovede natočit všechno. Tady máte pocit, že je to realistické historické drama, ale přitom to má i prvky, které jsou primárně prostě mrknutím na diváka, jsou cool. Takashi mě opět bavil. (26.02.2018)

[EDIT 2020-02-01] Následující je pro ANIME 2019... To nemohu na csfd najít. Toto jsem neviděl. :-) KONEC editu Začátek ušel, pak to začalo být krapek zmatené, poté ohrané a ke konci se to jen opakovalo a ničím nezaujalo. Mám pocit, že jsem ani nedokoukal. Přitom proti pomalým příběhů nemám nic (Mushi-shi miluji). Zde to bylo na jedno brdo a dělalo ze sebe víc, než bylo... Velké zklamání, protože prvních pár episod mě velmi zaujalo. Mugen... 50 % (12.01.2020)

No, uf, to byl ale dlouhý a výživný flák. Ty dvě hodiny a něco utekly vlastně rychle. Přiznám se...měla jsem trochu obavy, jak bude vedený příběh bojovníka, který nemůže umřít. Jako proti němu jsou extrémně dobrý borci a hned na začátku dostane pořádně do kušny. Kdyby nebyl, jaký je, už hned ten první by ho zabil. Prostě je zrezavělej. Kdo by nebyl po padesáti letech sezení v boudě v lese?! Jenže potom se stane něco, co mě příjemně překvapilo a potěšilo. Zjištění, že sám neví o tom jedu. A to do příběhu najednou dá úplně jinou dynamiku. Máme tady sice chlápka, který nemůže umřít, ale i tak je dostatečně oslabenej. Což je fajn motivace ke snížení zbrklosti. A od té doby to chytlo úplně jiný divácký zážitek. A hned se to pro mě posunulo o třídu výš z: jdeme, na někoho narazíme, popereme se, ne/umřu, jdeme dál, zase na někoho narazíme atd. Jenže tady to není jenom o tom, že dělám frajera, kterej nemůže umřít. A potom se s tím začne moc dobře šlapat. Jako sorry, ale ta scéna během svázání s useknutím rukou? To bylo jako: "Do hajzlu, kde se toulá ta druhá? Jo tamhle za stromem, ale nějak se tam s tím řetězem zasekla! Já mám ale fakt blbej den!". Závěrečný masakr (a to doslova) je dost výživný materiál. Ale je to jenom masakr a nic víc. Prostě se tam řežou a neřeší se jakákoliv estetika boje samotného. Prostě to už chtějí mít všichni za sebou a jít domů. A vlastně mi to ani nevadilo. Do té doby to bylo dostatečně vynahrazováno. Přiznám se, podruhé...chvíli jsem myslela, že dám jenom čtyři. (A ne protože jsem byla nakrklá, že se v závěru nestalo něco, na co jsem celou dobu čekala...ano, já prostě tajně doufala, že jak proti sobě stojí Mandži a Anotsu, a kolem ty desítky mrtvol, a zase tam byl záběr na to, jak červíci by si nejraději daly pauzu, a začne mu týct rudá, pardon, ale mě napadlo: "Nebyla by extrémní legrace, kdyby mu ty obě ruce teď odpadly?" Asi je se mnou vevnitř prostě něco špatně. Ale závěrečný vtip jsem dostala a zasmála se. Takže jsem asi nakonec vlastně ok.) Ty dvě hodiny jsou dostatečné, aby se skvěle spracovaly i různé pohledy na pomstu samotnou. A jak se z pohledu postav postupně mění a mění i je samotné. A přehodnocování, že teď najendou jen tak přece nemůžu umřít. A taky to: co by beze mě potom dělala? Jo, bylo to moc fajn :) takže nakonec pět, protože zábava to byla velká převeliká. A to je hlavní  ;) (13.04.2024)