Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film Roberta Rosselliniho - Stroj, který zabíjí lidi je nezvyklý hybrid - neorealistická komedie se surrealistickými prvky z padesátých let.
Celestino je fotograf na malém italském městě a jednoho dne má vidění, ve kterém mu patron města, svatý Ondřej, dá kameru, která umí zabít člověka (tím, že ofotografujete jeho fotografii). Celestino je hodný člověk, takže ji nejprve použít nechce, ale postupně, s tím, jak vidí sobeckost a nenažranost vedení radnice, bohatých spoluobčanů či turistů, zbaví – vcelku nerad – svět těch nejhorších. Nedokáže ale zastavit svůj boj a pokračuje, vše v žánru černé komedie. Velice nečekaný konec filmu je podle některých zdrojů natočen jiným režisérem, protože film údajně Rosselliniho přestal bavit, ale může to být i autorský úmysl. Film byl skoro padesát let uložen v archivech a až nedávno „objeven" a digitálně vyčištěn. (Peabody)

(více)

Recenze (2)

rivah 

všechny recenze uživatele

Bajka o novém příchodu sv.Ondřeje, který je nepoznán a plní přání fotografa odstranit zlé lidi. Ale je to svatý? Není to ďábel? Ponaučení je, že člověk má postupovat v soudech uváženě... ()

StaryMech 

všechny recenze uživatele

Dobře cílená, (ve srovnání s takřka současným a rovněž na pomezí neorealistického dramatu, veselohry a pohádky bytujícím "Zázrakem v Miláně") neotesaná a trochu laciná satira těží z malebnosti městeček pod Neapolí a svérázu jihoitalské nátury. V Rosselliniho tvorbě představuje spolu s jedinečnou podobiznou svatého Františka úkrok stranou, a to hned nadvakrát - jako dílo rozmarné a sebeironické. Pokusy místního fotografa napravit svět lze z tohoto pohledu chápat jako jinotaj pro snahu neorealistů čelit kulturní kolonizaci Amerikou a všemoci peněz ; dospívá se k naučení, že fotoaparát / filmová kamera může sloužit stejně tak ďáblu jako Bohu, přičemž právě ve chvíli, kdy umělec nepochybuje, že koná bohulibě, je možná nástrojem pekla. ()

Reklama

Reklama