Maryša

Maryša, síla zvuku tohoto jména mocně plašila veselou mysl již ve školních lavicích a obracela oči v sloup v zakořeněné rebelii proti direktivnímu nařízení shora. Až v pozdějším věku se realistickému dramatu dostalo pochopení. Odvěký boj dobra se zlem je mantra a zavádí soustředěný pohled zamýšleným směrem humanistického poselství bratří Mrštíků. Ve skutečnosti nejsou strany zla a dobra jednoduše identifikovatelné a jejich podstata je víceméně s proměnlivá. Dohodnutá manželství, a nejen ta na venkově, byla logickým i praktickým životním řešením s existenční stabilitou. S civilizačním pokrokem západní civilizace je sice tato globální tradice již překonána, nikdy ovšem zcela nezmizí. V dobře míněném humanistickém poslání nejrůznějších emancipačních snah nabízí tradicionalismus nepřeberné množství materiálu, byť skutečná dramata s vyhroceným koncem byla spíše výjimečnou situací. Je to jen okrajová poznámka, podstatné je samotné drama. Psychologická hloubka předlohy se díky filmové adaptaci Josefa Rovenského zdokonalila a expresivní herecké pojetí uchvátí svojí přirozenou skutečností. Všudypřítomná temná stránka a nejednoznačná sterilita konstruktivního řečení jako důsledek předsudků a morální etiky společnosti zvýrazňuje akutní naléhavost sdělení. To vše dělá z této filmové adaptace klasické divadelní hry jedinečný divácký prožitek. Hlavní postavou příběhu je Marie Lízalová alias Maryša (velmi zajímavá Jiřina Štěpničková), temperamentní dívka, rozpalující svou nezkrotností žádostivost mužů. Romantické okouzlení dokáže naplnit představy idealistického snílka, hůře na to reaguje realita života s tradičním způsobem života. Nakonec se nejtěžší překážkou ukáže výchova a mocné symboly předsudků. Snový romantismus nemá v praktickém využití místo, přesto dokáže vybičovat k demonstraci zoufalství a puritánská přízemnost bije na poplach v nepochopení a odsouzení. Nejvýraznější mužskou postavou je Lízal (vynikající František Kovářík), bohatý sedlák a otec Maryši. Finanční otázka je nejsilnější pohnutkou, zdánlivě výhodná nabídka má přednost před osobním pocitem štěstí jednotlivce. Omyl si uvědomuje, ale rozumné řešení v prostředí vzájemné nedůvěry a stálé opozice nelze nalézt. Chce neomezeně vládnout a lítostivě se poddává mučednické roli. Nejtemnější postavou je Filip Vávra (velmi dobrý Jaroslav Vojta), chlípný mlynář. Většina jeho poklesků je jen naznačena, čímž jeho tajuplná a nebezpečná aura nabírá na intenzitě a kontroverze s mamonem zapisují do nálady dynamický důraz a expresně přistupuje až těsně k divákovi, který vše nevyslovené může téměř fyzicky nahmatat. Výraznou ženskou postavou je Lízalka (dobrá Hermína Vojtová), Maryšina matka a nekompromisní hráz možnosti ženské emancipace v rámci tradičního způsobu života. Její neoblomnost hystericky vydírá a ponižuje a potvrzuje tím, že nejzarytějšími odpůrci ženského hlasu byli ženy samotné. Důležitou postavou je mladý Francek Horák (sympatický Vladimír Borský), upřímný, statný a čestný muž z chudé rodiny. Hrdina idealistického romantismu vyžaduje přísahy a pouhou svou přímostí je trnem oku všem pokrytcům. Z dalších rolí: Franckova starostlivá matka Horačka (příjemná Ella Nollová), Vávrova submisivně trpící služka Rozára (velmi zajímavá Marie Glázrová), laskavá Maryšina babička (příjemná Marie Bečvářová), smířlivost vzývající farář (zajímavý František Hlavatý), Franckův dobrosrdečný poručník a hostinský (příjemný Josef Příhoda), Maryšina teta a našeptávající hlas domluvené spořádanosti Strouhalka (zajímavá Marta Májová), či obecní strážník Hrdlička (Antonín Soukup). Zakořeněná pokrytecká morálka je Mrštíky a následně Rovenským veřejně pranýřována. Sensitivní přístup zpracování přináší jedinečně vykreslený zážitek. Zlo a dobro nejsou černobílé, peklo kolem nás chodí vzpřímeně a trpělivě čeká na svoji příležitost. (09.07.2017) (méně) (více)