A Star Is Falling Upwards
Režie:
Ladislav RychmanKamera:
Jan KališHudba:
Ladislav ŠtaidlHrají:
Karel Gott, Jitka Molavcová, Josef Somr, Jiří Sovák, Vladimír Ráž, Zuzana Kocúriková, Hana Prymusová-Lelitová, Ludmila Píchová, Jana Šulcová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Příběh na motivy hry Josefa Kajetána Tyla "Strakonický dudák". Malíři pokojů ze Strakonic, Švandovi, sudičky předpověděly závratnou kariéru hvězdy pop music. Předpověď se skutečně vyplní a Švanda se stane velmi úspěšným. Brzy ale zjistí, že sláva není v životě to nejdůležitější a to co hledá a po čem touží. Je načase vrátit se z velkoměsta zpátky domů... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (105)
Božský Kája jako Strakonický dudák moderní éry. Touží po slávě, vydává se do světa, zpívá jako o život a nakonec morálně prozře a vrací se domů....Chcete to vážně vidět? Jestli jo, tak si počkejte. PRIMA to za čas určitě pustí, ta je na takový shity expert. ()
Pro filmové masochisty až labužnicky vysilující náhražka za západní muzikály, která se strašlivě průhlednými postupy snaží „zplebejštit“ Karla Gotta. Jako naivní a dobromyslný chlapec z venkova musí hrdina pochopit, že jeho životním údělem není zpívat pro prachy, nýbrž pro český lid (který žádné prachy nemá). Co mu schází na intelektu, dohání nebetyčným narcismem, což bychom zřejmě neměli vnímat jako charakterovou vadu. Stejně tak se asi nepředpokládá negativní hodnocení faktu, že vše dobré se minimálně iniciativnímu protagonistovi přihodí bez jeho vlastního přičinění (nepotřebuje pěvecké vzdělání, neboť božský hlas dostal od sudiček, superstar se z něj stane díky věnované vestě). Dosažení úspěchu je věcí náhody, ne usilovné snahy. Každý může být Gott. A být Gottem se vyplatí! Protože je v podstatě jedno, jak velká je vaše důvěřivost, pokrytectví a natvrdlost a do jak kolosálních rozměrů narostlo vaše ego – jste-li Gott, vše vám bude odpuštěno. Šosácký nacionalismus je ospravedlňován vytvářením iluze, že Gott coby novodobý Švanda dudák navazuje na dávnou lidovou tradici. Jako zpěvák lidu (a tedy strany) by měl udělat totéž, co se žádalo od všech občanů – rezignovat na ambicióznější cíle a zůstat sedět doma na zadku. Film tak nepřímo vyjadřuje pohrdání nad všemi umělci, kteří se zaprodali západu. Ten je zde narychlo načrtnut jako místo dekadentních banketů, na nichž polonazí muži divošsky tančí s nestoudnými ženami. Jde jen o jeden z nemnoha nechtěně WTF momentů jinak veskrze nezajímavě nedobrého filmu, jehož prostřednictvím Rychman spáchal tvůrčí harakiri a Gott prokázal svou svolnost k intelektuálnímu kýčaření nejhrubšího zrna. 15% Zajímavý komentář: JFL ()
Ne, tomuhle filmu nemůžu dát ani odpad, ani jednu, dokonce ani dvě hvězdičky. Už od nejmladšího věku jsem poslouchal desku z tohoto muzikálu a ty písničky mi učarovaly. No a když jsem potom viděl film, nebyl jsem s hodnocením tak příkrý. Také kvůli krásně démonickému Vladimíru Rážovi. A i když se teď hodně změnilo (třeba vidím Karla Gotta a je mi silně nevolno), tohle zůstává jistojistě při starém... ()
Takové znásilňování diváka jsem ještě nezažil (a to už jsem zažil hodně). Je mi úplně jedno, jestli vedle Rychmana seděl někdo z ÚV, nebo celá StB, tenhle škvár neměl nikdy vzniknout. Na rozjímání, jaké to tehdy bylo, máme spousty jiných filmů, určitě lepších. ()
Jedno velké sólo pro Mistra Boha.To už samo o sobě dost napovídá. ()
Karel Gott je z morálního hlediska svině, dobře, že o tom existují takovéhle důkazy. Podobně, jako když za tři roky po natočení téhle propagandistické zvrhlosti bude za asistence televizních kamer řečnit na tribuně zpěvácké Anticharty o radostném budování socialismu... Smutno mi je ale z herecké účasti našich hereckých mistrů - Sovák, Somr, Hlinomaz, Lír...no, asi to v roce 1974 jinak nešlo... :-( ()
Nádherně nechutný normalizační pomník nesmrtelné ikoně české popkultury. Na jednu stranu je "Hvězda padá vzhůru" filmový řitní alpinismus pro obludu, která si vyprosila návrat z rádoby emigrace, ale současně jí lze vnímat i jako krutě podvratné dílo, které svůj objekt nevybíravě satirizuje. Disproporční převaha detailů Kájovy tváře vůči jiným postavám ve filmu a famózní improvizační scény hrdinova narcismu divákovi zpřítomňuje ambivalentnost muže, v jehož tváři se snoubí česká humpolácká jalovost, pohlavárovsky podlá sviňáckost a buranská odnož queeru. Fakt, že slavíkovou družkou je Molavcová, jejíž míra demence je stejně velká jeko její bujně se pohupující vnady, zase nelze vnímat jinak než jako podlý žert. A to nemluvě o celé absurdní premise totáčově muzikálové parafráze na Strakonického dudáka (asi další důvod obsazení Molavcové) pojatého optikou silvestrobvských estrád coby mix nejapných hudebně tanečních čísel, imbecilního humoru a promenády předních televizních/filmových ksichtů doby. Jako bonus je zde Sovák, klerý v outfitu ala Holzman hraje módního fotografa a lačně hltá tuzexovou colu. ()
Tady něco smrdí..? Jó ale Karel měl vlastně v tu dobu zelenou ne? Propadák první kategorie, zřejmě napsaný samotnému Gottovi na tělo ( i co se týká samotné muziky) už nikdy více žádný Rychmanův muzikál..Karel je možná pro někoho dobrý zpěvák, ale do filmu se absolutně nehodil a nehodí..Shlédnuto čistě ze zvědavosti. to Lima: Samotného by mě zajímalo jestli to nějaká TV někdy v budoucnu pustí, ale jak je vidět tak se ani jim dotoho moc nechce a radši tam daj všechny ty jejich mříže a jiné ničemné estrády.. ()
No není ten Kája hňup? Hrát, oprava, existovat v tomhle? ()
Šílená zvrhlost! ()
Jó, šaškonický lulák se vydal na normalizační touru. Karel Bůh si budoval v těchhle dobách největších sraček, co tahle země zažila v kultuře i společnosti od padesátých let svoji pevnou pozici, všichni chtěli budovat a pracovat a tvořit - až se všichni zpozvořili a tohle je jeden z důkazů oné dobové nestoudnosti. Pokračování vlastně až podnes a nejspíš na věčné časy... To je teda na dudy... Škoda slov... ()
Byl-li Gott geniální zpěvák, v tomto ohledu podobně jako Blehárová v HROCHOVI šlápl vedle. Nebyl na to ale sám: v kupce nesporného hnoje se vykoupal před nečekaným koncem života Jiří Štaidl a pohled do těch, kdo také přiložili své polínko pod kotel, není také nepatrný. Kýče se ale netočily jen za normalizace. Bylo tak tomu před r. 1948, 1938 a je tomu tak i po r. 1989. Zůstává s podivem, že Gottovi jeho prkenné herectví nikdo nevymluvil. Na druhou stranu tu jsou STARCI a KLARINETY. Vážíme-li, berme v potaz obě misky pomyslných vah. ()
Kupříkladu tahle kráska / hrála v každým němým filmu / svět jí klečel u nohou / zabil jí však zvuk a první vráska / mojí lásku ubohou, ubohou... ()
Za (některé) písničky a Strakonice - mé rodné město 40%. ()
Je nebezpečné dotýkat se snímků na dno padlých. ()
Najdesivejším zážitkom bolo počuť spievať, dokonca dve pesničky, absolútne hudobné poleno Jiřího Sováka .... ()
Káju nemusím, ale objektivně přiznávám, že je hvězda. Ovšem pouze jako nesmrtelný zpěvák a seniorský otec. Jako herec hvězdou není (ani v tomto ani v žádném jiném snímku) a v tomto případě hvězda padla dost dolů. Dávám jednu padající hvězdu za pár písniček a tu velikou škálu hereckých osobností. * ()
Opravdu strašné. Kája Gott je jako herec příšerný, celá koncepce téhle obludné slátaniny je o tom, že u nás na malém rybníčku je lépe než na dekadentním Západě. Kdyby tohle viděl Tyl, měl by z toho smrt. Je to dlouhé, je to divácky ubíjející. Chudák Ladislav Rychman, tvůrce Starců na chmelu, k čemu ho normalizační soudruzi donutili... ()
Normalizační muzikálová veselohra. Za nápadem napasovat do hlavní role klasické Tylovy hry populárního režimem tolerovaného zpěváka, Karla Gotta, stojí myšlenka, která má své nepochybné důsledky. Karel Gott není herec. Tedy hraje spíš sebe než Švandu. Děj působí naivním dojmem, což je dáno scénářem, i celkovou koncepcí a přístupem. Historický význam z hlediska vývoje Československé kinematografie, kde se projevuje jistý fenomén doby, filmu upřít nelze. Pro mě slabý. Spíš zajímavost. Pokud někdo nemá rád Gotta, film u něj nepochybně skončí v odpadu. ()
šíííííííííííííííííííííííííííít ()