Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Linda.csfd
    **

    Depresivní psychodrama.(5.7.2016)

  • Adam Bernau
    **

    Hystericky kvazimorálně vydírající matka vytvářející nesnesitelně přepjaté prostředí tyranie jakéhosi nereflektovaného Zákona, jemuž nikdo nemůže dostát, samozřejmě nemůže ze svých synů neudělat černé krkavé ptáky. (Její geny poznáváme bezpečně ještě v dceřiných teatrálních externalizacích vlastního selhání „zradila/zradil jsi mě“.) Princova citově totálně závislá sestra má evidentně dost prorostlé neřešené trauma, které si léčí tím, že vlastní závislost přetváří v závislost bratrovu. Postavy matky a princovy sestry však nejsou jen ukázkovými modely určitých typů patologických osobností, nýbrž mají i cosi podstatně společného: naprostou neschopnost jakékoli reflexe - jejich „všichni myslí jen na sebe“, byť motivováno pokaždé jinak, je ve výsledku týž nádor. Dojem z této modelové psychopatologie, velmi důrazně a v Miladině případu obzvlášť detailně provedené, je tak silný, že dává zapomenout na ostatní zoufalost nicotného filmu, budícího dojem dokonalého zmarnění silného námětu (kterýžto dojem je podporován doprovodnou hudbou, u níž neumím rozhodnout, zda je tak blbá už skladebně (Hapka?!) nebo až svým mdlým flašinetovým provedením). Jakkoli linie ústředních prvků (situace sedmi bratrů a jejich „němé“ sestřičky) je dostatečně nosná sama o sobě, jakož i to, že tvoří spojnici mezi matkou a princem v zajetí sestry. Asi u každé lidové pohádky lze předpokládat skrytou (ne-li zjevnou) psychologii. Nedokážu odhadnout, zda je dáno už scénářem nebo až režií, že v tomto zpracování Sedmera krkavců je kazuistika z učebnice psychopatologie tím jediným, co z pohádky zbývá. Postava Chrta, ale i postava Johany (Jolany?) se v tomto ohledu jeví sice velmi zajímavě (spíš jako intrapsychické komponenty než jako osoby), jakož i závěrečné scény „košile na hranici“, „lid a Milada“ a „návrat“, já ale budu zlej a k sjednocení dojmu z Rážova filmu použiju nezamýšlenou hlášku „moji bratři“, na něž se naivní, sotva zletilá kráska pochybného původu neustále odvolává (pokud mluví). Nikdo ať se nepohoršuje. Kdykoli byla Bohdanka na scéně, vybavovalo se mi "Ó Dio, ó Dio!" z jisté italské katolické žánrovky ze života světce. S PollyJean lze částečně souhlasit, sportovcův komentář určitě stojí za přečtení, jakož i pohádka za vidění - to ale jenom jednou.(22.5.2012)

  • hippyman
    **

    tohle je pohádka? tyjo, chudáci děti :-) musim si dát panáka... :-D 40%(28.9.2007)

  • selfesteem
    ***

    Jejda, tohle bych teda za pohádku moc nevydávala. Kapánek drsné. Na oslavu vánoček se podle mě tento film vůbec nehodí. A co máte pořád všichni s "Bohunkou", to je přece Bohdanka, ne? Ale možná jsem hluchá :), služebnou jsem také celý film považovala za Johanu a ona to byla Jolana. Rösner jako Chrt byl správně uvrčenej, Chýlková byla temná a zvráceně zlá a na Dlouhém jsem mohla oči nechat. Skutečně film poněkud těžšího kalibru, který na plátně děsí mnohem více, než jako pohádka, kterou vám rodiče čtou na dobrou noc.(25.1.2010)

  • PetrPan
    *

    Neslaná, nemastná a pokud něčím tato pohádka nad jiné vyniká tak je to její depresivnost. V neposlední řadě strašně smrdí "televizností a snaží se budit "umělecký dojem" a to většinou filmovému pohádkovému žánru škodí, jde přece především o to, zaujmout dětského diváka a pobavit dospělé, což se této pseudopsychopohádce rozhodně nedaří....(20.9.2005)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace