O Janovi a podivuhodném příteli

Tohle je takříkajíc pohádka-horror, na který není radno pouštět malá dítka. A že Andersen jen vylepšil řecké báje o evropské reálie a atributy (podívejte se na Souboj Titánů a je to jasné jak facka), to je úplně jedno, který středověký epos to neudělal? Ale vážně, Ludvík Ráža skutečně natočil kultovní pohádku devadesátých let. Sice nejspíš nepatří k divácky oblíbenějším kouskům, na druhou stranu je nazapomenutelná. A to díky nepohádkově dekadentní atmosféře a obrácenému pojetí strachu, kdy vás ve výsledku neděsí hlavní padouch, ale spíš tajuplný Janův přítel. Napomáhá tomu také podivně disharmonická hudba a vcelku neokoukané tváře v hlavních rolích. (04.04.2006)

Marná sláva - dánský černokněžník Andersen by i našeho Nebojsu přiměl k výměně plenkových kalhotek. Jeho pohádkové horůrky dokázali totiž vždy velmi spolehlivě rozechvět nejeden dětský svěrač. Velice dobře si vzpomínám, nakolik solidní noční můry jsem z téhle temné hrůzy (na pomezí fantasy) tehdy měl. Málokterá pohádka se může podobným atributem depresivního děsu pochlubit. Snad 'Malá mořská víla', ale to jsme zase na začátku... (07.05.2012)

Poctivá produkce, která sice za největšími skvosty televizní tvorby zaostává, ale nechala za sebou kus poctivé práce. Kameraman se sice pro tuto práci úplně nehodil, pomohla mu ale naštěstí v drobnostech nenápadně snaživá výprava, hlavní hrdina života také moc nepobral, ale nad schopností proměn vedlejších postav jeden žasnout nepřestává. 3-4* (13.12.2013)

Hodně zvláštní a hodně depresivní pohádka. Osobně dávám raději přednost podobně laděnému Nebojsovi, u kterého se dá i zasmát. A i když se tu pánové Labuda a Zedníček snaží trochu zjemnit atmosféru tak Vetchý a to jeho věčné krutibrko je srandovnější. Ale plus dávám za tu děsivou scénu z parku zkamenělých. Ten pohled do těch živých očí mě několik nocí strašil ve snech (27.03.2009)

Jedna z nejzvláštnějších pohádek, jaké jsem kdy viděla. V kinech by možná neuspěla tak, jak si zdejší uživatelé myslí, protože děti by pravděpodobně ze sálů utíkaly s pláčem a nepochopením. Ano, mrzelo mě, že některé skutečnosti nebyly ani v závěru vysvětleny (původ věnců, proč byla vlastně princezna zakletá). Dabing taky na kvalitě dost ubral, hlavně u jinak velice sympatického Tomáše Valíka. Ovšem ta hororová hudba, krásná princezna a podivuhodný závěr (kdy mě "přítel" docela vystrašil) si zaslouží silné ***. (30.09.2012)