Koniny

Česky nejvýstižněji asi Koniny. Podobně jako Lloyd ve filmu On zázračným studentem nebo Keaton ve Frigo, vzorný student si i Marxové ve svém čtvrtém filmu vybrali univerzitu pro šíření své anarchie. Groucho se stal dokonce ředitelem a snaží se svému nezdárnému synkovi Zeppovi rozmluvit lásku k trochu pochybné místní krásce a zároveň obnovit zašlou slávu univerzity tím, že vyhraje důležitý fotbalový zápas. Ve všem mu pomáhají vykutálení ledař Chico a chytač psů Harpo. Nejprve je neprozřetelně posadí do školních lavic, pak s nimi trénuje fotbal a nakonec je raději použije jako únosce, vše s týmž výsledkem. Jako každý správný univerzitní film i Koniny končí rozhodujícím fotbalovým zápasem, ve kterém všichni bratři sehrají klíčovou roli (asi nejlepší byl Harpo jako Říman v popelnici). Film má snad až příliš krátkou stopáž a tak se do něj nevešlo vše, co by mohlo, na tradiční výstupy všech bratří zbylo poněkud málo místa a řekl bych, že Marxové mohli potenciál univerzitního prostředí využít trochu lépe. (07.09.2007)

Bratři Marxové blbnou – a bez závazků. Cupují společenské celibáty (zde) jazyka, lásky a sportovního zápolení, a “redukují” svět na spektákl zpovrchnělých a snadno násobitelných kvantit [např. “gang-bang” tří bratří na jedné dámě nebo fotbalové utkání rozvrácené použitím nepovolených prostředků, včetně koňské síly], které následně přetvářejí v poeticko-anarchistickou kvalitu. Jako když topící se dáma volá o záchranný kruh a Groucho, který už ztratil zájem, jí hodí kroužek (větrového bonbonu) Pola! (18.11.2006)

-Who are you? -I'm fine. Who are you? -I'm fine, too. Ještě jedna rychlovka před geniální Kachní polévkou. Marxové ve své parodii komedií z vysokoškolského prostředí nešetří akademiky, sportovce ani afektované herectví Thelmy Todd. Návaznost mezi některými scénami prakticky neexistuje, gagy nejsou příliš propracované (zvlášť ty situační svou choreografií dost zaostávají za psími kusy Harolda Lloyda nebo Bustera Keatona) a mnohokrát budete mít pocit, že jste "to" už někde viděli (zřejmě v jiném filmů od Marxů). Marxistická komediální anarchie, srovnatelná zřejmě jedině s řáděním Monty Pythonů, ale ani po opakovaném zhlédnutí nepřestává bavit a pořád jde o jednu z mála komedií, které mne dokáží přimět k hlasitému smíchu (např. scéna "Sejmi karty."). 75% (30.01.2010)

Podle mě asi nejlepší film bratří Marxů, ve kterém je krom spousty nádherných gagů a přehršle slovních hříček často dovedených ad absurdum také pár velmi dobrých písní, které kupodivu nijak nezdržují děj a naopak jej příjemně dobarvují. (Kdo viděl některé další filmy s bratry Marxovými, ví, že hudební čísla byly dost často jen výplňovým materiálem.) Třeba taková Everyone says, I love you je neodolatelně rošťácká a Whatever it is, I´m against it! by se mohla stát hymnou anarchistů. Adekvátní stoptáž filmu zaručuje, že se divák baví po celou dobu a nakonec i ten obecně nudný fotbal je tady zábavou. (22.11.2008)

Bratři Marxové tentokrát v univerzitním prostředí a tentokrát s Thelmou Todd jsou dokonalým ztělesněním naprosté anarchie, která nastane ve chvíli, kdy se Groucho stane rektorem univerzity a skončí závěrečným fotbalovým zápasem. Výplní jsou klasické variace jejich čísel, tedy hudební čísla, zaměňování slov, tútání apod. Prostě dokonalá esence jejich humoru. (03.11.2023)