Režie:
Nia DaCostaKamera:
John GuleserianHudba:
Robert Aiki Aubrey LoweHrají:
Yahya Abdul-Mateen II, Teyonah Parris, Nathan Stewart-Jarrett, Colman Domingo, Kyle Kaminsky, Tony Todd, Vanessa Williams, Miriam Moss (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Jeho jméno znají všichni, ale vyslovit si ho netroufne nikdo. Kultovní hrdina všech strašidelných historek, jehož poznávacím znakem je zlověstný hák natřený medem a roj včel. Stačí ho pětkrát vyvolat před zrcadlem a on se objeví - tentokrát v galerii moderního umění. Mladý výtvarník Anthony má pocit, že jeho kariéra stagnuje a on potřebuje nový impuls, aby mohl pokračovat v tvorbě. Jednoho dne mu kamarád povypráví tragický příběh o tom, jak se zrodil muž s hákem a proč začal vraždit. Anthony je tou legendou zcela fascinován a začne pátrat po dalších okolnostech. Jeho obrazy najednou získávají temný nádech a postupně se na nich začíná objevovat jediná tvář... (Forum Film CZ)
(více)Videa (4)
Recenze (242)
Zajímavé pojetí Candymana. Už je to nějaký ten rok, co jsem viděl původní film, ale myslím si, že můžu tvrdit, že v této verzi se rasismus zkoumá mnohem více. Což je samozřejmě v pořádku, ale... moc mi to tu nesedlo. Máme tu na jednu stranu ukázány různé úspěšné černochy pohybující se v umělecké sféře, kteří se skrz hororový děj dostávají ke kořenům rasismu na jednom chudším sídlišti. To není kdovíjak zajímavé, ale dějově je to hlavně horor, takže dejme tomu. Bohužel postupně jsou postavy čím dál míň sympatické a to v čele s hlavním hercem. Možná jsem to špatně pochopil a někdo by mi to lépe vysvětlil, ale fakt se mi nelíbilo finále, kde se vlastně Candyman stává jakýmsi symbolem odporu proti rasismu či aspoň rozhořčenou obětí rasismu... nebo se můžete obecně dovolat jeho smrtícího háku, když vám někdo ubližuje? To vůbec nedává smysl v rámci filmu, kde několikrát je Candyman vyvolán úplně náhodně a úplně náhodně masakruje lidi, kteří nic neudělali - a mezi nimi jsou i černoši. Možná si někdy dohledám nějaké vysvětlení a komentář změním, ale v tuhle chvíli na mě Candyman působí jako film, co chtěl být slasherem i politickým komentářem a je to k sobě sešitý horkou jehlou, takže výsledek nějak nefunguje. Občas je tam ale nějaká fajn natočená scéna a je to vcelku zábavné. (5/10) ()
Candyman, nemilosrdný muž s hákem, je zpět. A já jsem mile překvapen, byť ani první film předchozí trilogie, ani tento (jasně, navazuje na ten první) nevytěžil dostatečně předlohu C. Barkera, velmistra hororu. Naštěstí nevznikla bohapustá řezničina, na níž nemusí chodit člověk do kina, ale stačí mu doma na obrazovce. Nešvar mnohých pokračování je právě v tom - dáme tam ještě více krve a mrtvol a bude to lepší. Jenže ono to je většinou horší. I tak zbyl prostor pro řezání či gejzíry z proseknutých hrdel. A jedna z nejhezčích scén je ta, kdy kamera pozoruje zvenku postavu vznášející se do vzduchu a malující krvavou stopu po okně. Candyman je totiž vidět jen v zrcadle. Skvělá hudba připomene několikrát P. Glasse, jenž ji skládal pro první a druhý film trilogie a zde zazní jeho song Music Box. A bzukot včel byl v kině krajně nepříjemný. Pěkná kamera - nejlepší jsou obrácené mrakodrapy tonoucí v mlze a různé nájezdy. Barker sice rasovou problematiku v povídce neřešil, ale zde se vychází z prvního filmu, tudíž se nabízí. OK. Nebyla obtěžující. Snad jen zšenštilý Troy mi vadil, páč v Barkerově světě by se rozhodně neobjevil (ač sám gay, jeho gay postavy byly vždy chlapi, ne směšné karikatury). Fanoušci přímočarých slasherů nadšeni nebudou, já byl spokojen. ()
SPOILER: co původně bylo postavené na standardním pohádkovém motivu trestu za transgresi a porušení morálního tabu, se v remaku přerozuje prvně ve zvládací mechanismus, jímž se perzekvovaná komunita distancuje od traumatu z vlastní perzekuce, a pak v nástroj ochrany a pomsty. Tak trochu kdyby Luke Cage měl aférku s Babadookem. No nevím. Téma fajn, ale dostaví se až skoro na závěr, po hodině, kdy si člověk říká, že on ten první Candyman je vlastně pořád sám o sobě dost aktuální a remake toho zas tolik nového nepřináší. Ale tak aspoň se můžou místní hovádka zas jednou pohoršovat nad tím, že série o jednom rasově motivovaném lynči je nAJedNOu nějaká politická, to je vždycky prča. ()
Afektovaný černý gay a jeho bílý přítel, banda bílejch polišnácků , tedy bez kleští a letlampy, škoda. A kupa řečí o utlačování či alespoň nerespektování černejch. A na konci zase banda nemyslících polišnácků. Je něco shnilého ve státě dánském, že nebo ne? Pokud tohle má být propaganda, tak je natolik hloupá a křečovitá a zjednodušující, že se dá tak akorát poklepat na čelo. Je-li to ale sociální experiment, tak docela i hm! Na jedné straně totiž stojí tleskající horda spokojených pokyvovatelů nad tezemi a závěry téhle zjednodušující frašky. Prý zrcadlo společnosti, no ty vole a ten afektovaný gay byl jako v cajku? To je přece již dávno překonaná věc, ne? Takhle se gayové nechovají, no fuj, fuj... A na straně druhé hysterická hromada odsuzovatelů a ochránců naší věci, popírajících jakoukoliv formu možné diskriminace, že bambulové? On ty černý nebo cigány nikdy nikdo a dneska už vůbec! nijak a ničím neponižuje.... Někdy si připadám jako ten Švejk na hajzlu : Co blbnete! Dyť jsou tady lidi! Ale to je jedno, nicméně jednou za čas je fajn si něco jen tak zařvat z vokna, že jo? Tak a ke Candymanovi, pominu-li to výše zmíněné. Moc fajn kamera, výtvarná stránka a hudba, ale originál s Toddem je prostě jen jeden. Některý filmy prostě do dnešní doby nepatří. Tři a dost odřený. ()
Solidní recyklace mýtu původního "Candymana" pro současnou dobu, která ale nejen v porovnání s fenomenálním a v rámci žánru silně atypickým originálem vyznívá apelativně a doslovně. Klasika nechávala pozvolna nahlodávat základy reality a racionality, dramaturgicky pracovala s pohledem zvenčí, který současně problematizovala, a promyšleným způsobem tematizovala, rozvíjela i analyzovala fenomén městských legend, až se sama stala jednou z nich. Nový "Candyman" se naopak spoléhá na současné schéma kombinace efektních brutalit a okázalého chytračení. Scénář podnětným způsobem vyzdvihuje motiv jmen a jejich významu pro vyprávění i identitu a ikonografii komunity. Samotné vyprávění pak staví kolem bolesti a traumata Afroameričanů coby jednotlivců i komunity. Díky tomu silně rezonuje s tématy, která pro ně byla dlouhodobě žitou zkušeností a zbytku světa je znovu zpřítomnily protesty a hlavně debaty po zabití Breonny Taylor a George Floyda. Tím se sice film zbavuje obecnějšího přesahu, ale činí to za cenu výmluvné aktuální emancipace. Candyman coby postava se tak stává amalgámem jmen, tváří, křivd a bolesti. Pohled zevnitř mu sice neumožňuje se rozlétnout jako originálu, ale na druhou stranu mu to dává sílu výmluvnosti. ()
Galerie (34)
Zajímavosti (5)
- Kvůli pandemii koronaviru musela být premiéra filmu přesunuta. (SONY_)
- Jedná se o pokračování filmu Candyman z roku 1992. Původní pokračování Candyman 2: Sbohem masu (1995) a Candyman 3: Den smrti (1999) tento snímek ignoruje. (R&Bstar)
- Tony Todd si roli Candymana zahrál i v dřívějších filmech o Candymanovi (Candyman – 1992, Candyman 2: Sbohem masu – 1995, Candyman 3: Den smrti – 1999). Roli si zopakovala také Vanessa Estelle Williams. Tu si můžeme pamatovat jako postavu Anne-Marie McCoy, obyvatelku Cabrini-Green, jejíž dítě vzal v původním snímku Candyman. (SONY_)
Reklama