Maratónec

Výborný thriller s přesvědčivým výkonem Dustina Hoffmana a démonickým Laurencem Olivierem. Film má vynikající atmosféru a to, že Hoffman zde není žádný Rambo ale normální člověk, který se zaplete do něčeho velkého dělá z filmu o to napínavější podívanou, protože mu neustále držíte palce. A pokud máte strach ze zubařů tak tento film vám ho ještě prohloubí. (13.05.2007)

0:00:00 - 00:30:15 - v klidu, v klidu, musím se trochu rozehřát, žádný spěch .... 00:30:15 - 01:30:15 -- tempo, kurva, tempo, jedeme, jedeme... 01:30:15 - 2:00:00 --- a teď všechno co ve mně je !! makeéééj ! jooo, já to dokázal ! ... nejlepší světový cílový čas na světě ! .. Maratónec skutečně svým pojetím připomíná maratónský běh, po rozehřívacím začátku nasadí skvělé tempo, které si udržuje až do samotného závěru a těch pár logických lapsů či zvláštních kliček scénáře se v tom úplně ztratí ( asi to byly občerstvovací stanice:) - pro mne tedy nakonec bezchybná klasika. (29.04.2012)

Znáte ten pocit, když vás na ženský něco strašně přitahuje a vy nevíte co to je? tak tenhle pocit mi nezpůsobila ženská ale postaral se o to tento film. Tempo se rozjíždí velmi zvolna a pak následuje jedna brilantní scéna za druhou. Tajemná atmosféra, herecké výkony známého tria, originální zápletka činí Maratónce velmi zdařilým filmem tohoto žánru. (07.09.2010)

Paraguay, maraton, nůž z Jamese Bonda a finále ve vodárně. Totální scenáristické peklo, diamanty, náckové a židé, konspirace, zlý cikán, scéna v opeře. Co půl hodiny nová postava, výbušný kočárek a slavný zubař. Naprosto nevypočitatelný vývoj vzniklý dějovou roztříštěností, přemírou vedlejších témat a absencí nosné zápletky. Bavila jsem se. (+ mám dojem, že jsem na stopě Schlesingerova trademarku zmatenosti) (06.01.2013)

Ptáte se mě, jestli je to bezpečné? Nemám se na toto spíš ptát já vás, pane doktore..? Když se řekne Maratónec, každému se asi vybaví proslulá scéna dentální tortury, někdo si třeba vzpomene i na Babeovu sexuální výdrž, ale pro mne je hlavní devízou temný, místy až mysteriózní feeling, ke kterému výrazně přispívá i to, že Schlesinger dlouho neodhalí karty a kašle na nějakou dějovou sevřenost. Vyzdvihovat herecké výkony ústředního dua je jako nosit nacistické zločince do Jižní Ameriky, ale je na místě ocenit i upozaďovaný talisman pro štěstí, který se používal hlavně v 70.letech a nosil jméno Roy Scheider. Škoda, že „Jewish revenge fantasy“ už nepatrně ohlodal zub času a taky od novely značně odlišného konce, který celkové vyznění zlehka polije hřebíčkovou tinkturou. Dodatek: Všimli jste si, co si postava Hoffmana na sebe navlékla, když vylezla narychlo z vany, aby se skryla před poskoky nacisty Szella? V čem byla mučena a v čem utíkala po ulicích před svými pronásledovateli? Pruhované pyžamové kalhoty nápadně připomínající část vězeňského mundúru (třeba v koncentračním táboře). Náhoda, nebo úmysl? (03.02.2017)