Půlnoční kovboj

Z tejto snímky mám dosť rozporuplné pocity. Príbeh mladíka, ktorý sa rozhodne splniť si svoj "americký sen" a stať sa gigolom, pričom doplatí na svoju naivnosť by sa dnes dal označiť za kultový, no podľa mňa pôsobivosť tejto snímky od vzniku značne vyprchala. Ako opis doby, v ktorej sa odohráva, ide určite o pozoruhodné dielo - nechýbajú sex, drogy, voľnosť, ale i pocity smútku a potreba priateľstva - čím mi snímka najviac pripomínala Formanove Vlasy, ktoré vo vzájomnej konfrontácii so Schelsingerovým filmom u mňa jasne víťazia. Herecké výkony ústrednej dvojice sú vynikajúce, obidvaja sú svojím spôsobom outsidermi doby, v ktorej sa ocitli, samotármi snívajúcimi svoje sny, ktoré ich aspoň na okamih vytŕhajú zo šedej reality, Dustin Hoffman predvádza ďalší z nespočetnej rady svojich bezchybných hereckých kreácií, no a Jon Voight v absolútnych začiatkoch svojej kariéry bol v tejto úlohe pre mňa rozhodne veľmi príjemným prekvapením. Snímka je skôr svojským obrazom 60. rokov než drámou s hlbokým príbehom, k čomu napomáha aj typovo veľmi dobre zvolená hudba. Vo svojej dobe sa jednalo o pomerne kontroverzný počin, čoho dôkazom je i fakt, že snímka získala v amerických kinách najprísnejší rating X, no v dnešnej dobe, ako som sa už zmienil, rozhodne nebude pôsobiť tak otvorene. Kebyže film zhliadnem v dobe jeho vzniku, asi by som ho hodnotil maximom, z dnešného pohľadu sa jedná o zaujímavý film, ktorý ma však nedokázal dostatočne osloviť. (22.12.2007)

Zůstaly mi smíšené pocity. Dobrý pocit z celkového pojetí filmu, ten je podle mě opravdu dubrý. Hoffman byl výborný, roli kulhajícího pobudy zvládl bez zaváhání. Voightovu naivitu jsme také žral od začátku do konce. Špatný pocit byl z prostředí ve kterém žili. Když jsem si představil v jejich roli sebe, dostal jsem husí kůži (tento pocit však není zápor filmu, spíš pochvala za realičnost). Co mně vadilo, byly místy příliš dlouhé psychedelické tripy. (31.12.2010)

Scénář: Waldo Salt .. O snění a vystřízlivění aneb deprese konce šedesátých let ve své nejryzejší formě! Naivní texaský gigolo a protřelý newyorský mrzák v hořkém příběhu z ulice, kde přes veškerou snahu o lepší život, kvete dvěma osamělým osobám jedině to vzájemné přátelství. Hoffman si svého ubožáka střihnul klasicky přesvědčivě, zato jiskřivý pohled mladého Voighta je něco dokonalého a tu plešatou sošku by si za tento výkon jistě zasloužil. Ta režijní je však zcela po právu v rukách Schlesingera, jeho nápaditá obrazová skladba pro tento snímek sedí perfektně stejně jako všudypřítomná ústřední skladba. (12.08.2007)

Vrchol deprese, režijní kreativity a hereckého mistrovství. A zároveň z toho jakýmsi až poetickým způsobem (asi ta příjemná hudba jako dozvuk uvolněných šedesátek) vyzařuje cosi hezkého a nadějeplného.. Snad nejvíce přesvědčivý rozklad městského amerického snu a dost možná nejlepší výkon Dustina Hoffmana, kterým překonává i více psychicky zaškatulkovaného Rain Mana. 90% (20.04.2020)

Filmy o lúzeroch, outsideroch a tých, čo sú v prdeli a na dne, mám veľmi rád, pretože pri ich sledovaní zabúdam na sračky všedných dní a pomáhajú mi prežiť v tomto svetskom bordeli. Hned' sa mi bude i ľahšie chodiť do práce a znášať prítomnosť odporných držiek svojich mamonárskych kolegov a im podobných zmrdov! (15.03.2013)