Rána z milosti
-
Coup de grâce, Le
-
Fangschuß, Der
(Západní Německo)
Drama
Francie / Západní Německo, 1976, 97 min
Režie:
Volker SchlöndorffHudba:
Stanley MyersObsah
-
V roce 1919 se poblíž města Kratovice, na zámku, který obývají Conrad de Reval a jeho sestra Sophie, usídlila jednotka německých vojáků a bojovala zde proti bolševickým partyzánům. K jednomu z vojáků Erichovi, cítí Sophie silnou náklonnost, ale nakonec se dozvídá, že Conrad a Erich jsou milenci. Odchází ze zámku a přidává se k partyzánům... (oficiální text distributora)
V roce 1919 se poblíž města Kratovice, na zámku, který obývají Conrad de Reval a jeho sestra Sophie, usídlila jednotka německých vojáků a bojovala zde proti bolševickým partyzánům. K jednomu z vojáků Erichovi, cítí Sophie silnou náklonnost, ale nakonec se dozvídá, že Conrad a Erich jsou milenci. Odchází ze zámku a přidává se k partyzánům... Komentáře uživatelů k filmu (6)
-
sportovec
Tísnivá atmosféra dnes zcela zapomenutých let přechodových konfliktů mezi válkou a meziválečným mírem ze začátku minulého století je důležitá pro pochopení toho, co se dálo o několik let později. Krutost druhé světové války měla svou předchůdkyni a v tomto filmu ji poznáváme víc než z blízka. Srovnáváme-li události RÁNY s našimi dějinami - u nás i v Pobaltí se rodily nové státy - je tu jeden podstatný rozdíl. Zatímco příchod našich legionářů do pohraničních území nemalá část německočeského obyvatelstva přijímala s úlevou tváří v tvář hrozbě pandemických a epidemických nemocí i hladomoru už proto, že je - s výjimkou protičeských frází a nenávisti - také neměl kdo hájit proti množícím se zločincům všeho druhu, v Pobaltí zbytky německých armád, opírající se o německobaltskou minoritu, soustředěnou kolem šlechtických velkostatků, sehrály v bojích mezi rodícími se ozbrojenými silami vznikajících pobaltských států mezi Královcem a Petrohradem a bolševickými rudogvardějci roli rozhodného a relativně silného autonomního jazýčku na vahách. Atmosféra nejistoty a rozkladu, soustředěná do jednoho z těchto aristokratických obytných areálů, v nichž snad ještě z válečných časů působí lazaret, se koncentruje i do neobvyklého trojúhelníku nevyslyšených vášní více i méně klasického hlasu pohlaví, hledajících marně útěšnou i léčivou jistotu silného, opětovaného citu. Vynucený odjezd německých jednotek (na podzim 1919 jsou podepisovány a uzavírány konečně mírové smlouvy známé pod historickým souhrnným označením versailleského systému) uzavírá i život rozervané aristokratické ženy-komtesy. Klasické dílo německé nové vlny uvádí v titulní úloze u nás v širších diváckých vrstvách neznámou proslulou německou herečku Margaretu von Trottovou. Příběh takřka stoletý si zachovává i dnes, třicet let po svém uvedení, svěžest pohledu, věrnost atmosféry i záměrně zvolenou nezaměnitelnou působivost černobílého hraného filmu.(3.10.2008)
-
Crocuta
Volker Schlöndorff v "Ráně z milosti" opět dokázal, že převést literární dílo na filmové plátno umí více než dobře. Tentokrát se nechal inspirovat částečně autobiografickým románem Marguerite Yourcenar. Snímek je výmluvným svědectvím o Pobaltí zmítaném válkou a revolucí a zároveň je příběhem neopětované vášně měnící se v nenávist, znepokojivým způsobem se v něm mísí přátelství, sexualita a násilí. Neméně významnou rovinou filmu je tragický osud pobaltské německé aristokracie, která se v době kdy se "Rána z milosti" odehrává pomalu ale nezadržitelně měnila v relikt minulosti. K celkové působivosti snímku nemalou měrou přispěla výborná černobílá kamera Igora Luthera.(2.3.2008)
-
Endyis
další vysoce kvalitní počin, co jsem měl možnost shlédnout od Schlöndorffa. Film je na tom i celkem slušně technicky co se bojových scén týče... 4,5(22.10.2008)
-
mortak
Na tomto filmu je nejkrásnější to, že dnes, čtvrt století po vzniku adaptace, už téma homosexuality nikoho nešokuje. Schlöndorff se snaži o realistický pohled, ale co se týce filmovych prostředků, jde o klasický přepis románu s divadelním herectvím. Nehledě na to, že převzal z románu i tendenční pohled na homosexualitu (jde jen o potlačenou heterosexualitu a válka je skvělý prostředek k blokaci přirozenosti).(21.3.2011)
-
tomtomtoma
Další ze zajímavých příběhů, tentokrát o neopětované lásce, která se mění v nenávist a pomstu. A to vše na pozadí ruské občanské války v letech 1919-1920 v Pobaltí a s tím souvisejícím zánikem německé šlechrty. Na zámku Kratovice se setkávají přátelé z dětství: Erich von Lhomond (dobrý Matthias Habich) a sourozenci Conrad (Rudiger Kirschstein) a Sophie de Reval (dobrá Margarethe von Trotta, manželka Schlöndorffa). Sophie sice koketuje s komunistickými myšlenkami, které přebírá od Grigoriho Loewa (Franz Morak), ale je zamilována do Ericha. Ten jí odmítá a tak koketuje ze vzdoru a na protest přímo před očima Ericha s jinými: s Franzem von Alandem (Frederik von Zichy) a Volkmarem von Plessenem (Mathieu Carriére). Až nakonec se staví na stranu původních nepřátel. Dalšími zajímavými postavami je doktor Paul Rugen (Marc Eyraud) a teta Praskovia (Valeska Gert). Zajímavé je sledovat život na zámku, který vzdoruje útokům partyzánů. A pak ten strhující závěr. Na závěr se snad sluší dodat, že silou se řád měnit nedá. Protože síla s nasilím plodí jen další sílu a násilí. Ale pochopíme to někdy?(19.11.2010)
-
Wecfarien
Poměrně realisticky působící vyobrazení války v Lotyšsku (s tímto námětem jsem se ve filmu dosud nesetkala, proto mě zaujal). Popravy partyzánů a tyfus mezi zraněnými vojáky jsou na denním pořádku, přesto se lidé v Kratovicích snaží žít, jak umějí. Stejně tak trojice hlavních protagonistů. Téma vyrovnávání se s homosexualitou (jak ze strany muže, tak ženy, která se do něj zamiluje) je zpracované poměrně výstižně, tragický konec jsem dopředu vnímala jako nevyhnutelný. Schlöndorffa jako režiséra obdivuji a i další jeho filmy (např. Mladý Törless, Plechový bubínek) stojí rozhodně za shlédnutí.(11.2.2011)
