Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V roce 1919 se poblíž města Kratovice, na zámku, který obývají Conrad de Reval a jeho sestra Sophie, usídlila jednotka německých vojáků a bojovala zde proti bolševickým partyzánům. K jednomu z vojáků Erichovi, cítí Sophie silnou náklonnost, ale nakonec se dozvídá, že Conrad a Erich jsou milenci. Odchází ze zámku a přidává se k partyzánům... (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (17)

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Nenaplněná láska, území nikoho a stále probíhající konflikt. Potěšily mě dobové reálie, podařilo se mi nasát tu prazvláštní atmosféru, bavilo mě sledovat nejistý a komplikovaný vztah dvou nešťastných jedinců, který ani nemohl skončit jinak. Zaujal mě ten velmi chladnokrevný konec. Moje druhé filmové setkání s Volkerem Schlöndorffem se mi líbilo více, hodnotím silnými 4* (přesto jsem znovu cítil tu jakousi odtažitost, možná jeden ze znaků režisérova stylu, nevím). ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Tísnivá atmosféra dnes zcela zapomenutých let přechodových konfliktů mezi válkou a meziválečným mírem ze začátku minulého století je důležitá pro pochopení toho, co se dálo o několik let později. Krutost druhé světové války měla svou předchůdkyni a v tomto filmu ji poznáváme víc než z blízka. Srovnáváme-li události RÁNY s našimi dějinami - u nás i v Pobaltí se rodily nové státy - je tu jeden podstatný rozdíl. Zatímco příchod našich legionářů do pohraničních území nemalá část německočeského obyvatelstva přijímala s úlevou tváří v tvář hrozbě pandemických a epidemických nemocí i hladomoru už proto, že je - s výjimkou protičeských frází a nenávisti - také neměl kdo hájit proti množícím se zločincům všeho druhu, v Pobaltí zbytky německých armád, opírající se o německobaltskou minoritu, soustředěnou kolem šlechtických velkostatků, sehrály v bojích mezi rodícími se ozbrojenými silami vznikajících pobaltských států mezi Královcem a Petrohradem a bolševickými rudogvardějci roli rozhodného a relativně silného autonomního jazýčku na vahách. Atmosféra nejistoty a rozkladu, soustředěná do jednoho z těchto aristokratických obytných areálů, v nichž snad ještě z válečných časů působí lazaret, se koncentruje i do neobvyklého trojúhelníku nevyslyšených vášní více i méně klasického hlasu pohlaví, hledajících marně útěšnou i léčivou jistotu silného, opětovaného citu. Vynucený odjezd německých jednotek (na podzim 1919 jsou podepisovány a uzavírány konečně mírové smlouvy známé pod historickým souhrnným označením versailleského systému) uzavírá i život rozervané aristokratické ženy-komtesy. Klasické dílo německé nové vlny uvádí v titulní úloze u nás v širších diváckých vrstvách neznámou proslulou německou herečku Margaretu von Trottovou. Příběh takřka stoletý si zachovává i dnes, třicet let po svém uvedení, svěžest pohledu, věrnost atmosféry i záměrně zvolenou nezaměnitelnou působivost černobílého hraného filmu. ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Ačkoli by se mohlo zdát, že vliv francouzské nové vlny je nezvratný, Volker Schlöndorff si uchovává vlastní styl a jeho skvělé filmy jsou provokativní obsahem a nikoli formou a tak jsem naprosto spokojená. Zatímco Mladý Törless přišel jako rána z čistého nebe, na kterou nikdo nebyl připraven, o dekádu později už bylo možno se jen kochat. Volba nikoli příliš známého tématu skrze atraktivní román Marguerite Yourcenar se stala dalším výborným odrazovým můstkem pro film plný nevšedních zážitků. Herecky jsem si nejvíce užila žoviální stařenku Valesky Gert (pamatujete na děvku z tingl tanglu z Junghansova němého opusu Takový je život?) a potěšila bezvýchodností situace. Lze cele doporučit. ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Je s podivem, že ten blb, který psal distributorský obsah, nevyzradil i závěrečnou scénu. Jsem ráda, že obsahy distributorů už dávno raději nečtu. Film si plyne pomalým tempem, až se doloudá k okamžiku zjištění, že Erich na Sophiinu nabídku skutečně nereflektuje. Zhrzená Sophie na to reaguje tím nejhloupějším možným způsobem. Zřejmě nedospěla ke stejnému poznání, jako kdysi moje kamarádka, která pravila, že všichni hezcí muži jsou buď ženatí, nebo teplí. ()

Crocuta 

všechny recenze uživatele

Volker Schlöndorff v "Ráně z milosti" opět dokázal, že převést literární dílo na filmové plátno umí více než dobře. Tentokrát se nechal inspirovat částečně autobiografickým románem Marguerite Yourcenar. Snímek je výmluvným svědectvím o Pobaltí zmítaném válkou a revolucí a zároveň je příběhem neopětované vášně měnící se v nenávist, znepokojivým způsobem se v něm mísí přátelství, sexualita a násilí. Neméně významnou rovinou filmu je tragický osud pobaltské německé aristokracie, která se v době kdy se "Rána z milosti" odehrává pomalu ale nezadržitelně měnila v relikt minulosti. K celkové působivosti snímku nemalou měrou přispěla výborná černobílá kamera Igora Luthera. ()

evapetra 

všechny recenze uživatele

Silný zážitek. Režisér Schlöndorff si umí vybírat zajímavé literární předlohy. Syrovost děje, výrazné postavy, neotřelá milostná zápletka, to všechno se mu podařilo na filmové plátno působivě převést. Černobílá bezútěšnou atmosféru podtrhuje a nechává melancholické atmosféře ještě více vyniknout. ()

NinonL 

všechny recenze uživatele

Uff, film si možná nezaslouží plných pět hvězd, ale ten konec ... Ten konec mě dostal. V Lotyšsku, těsně po Velké říjnové socialistické revoluci, stále proti sobě bojovali Němci a partyzáni - bolševici. Na venkovském zámku bydlí dva sourozenci a stará teta. Sídlí tam taky němečtí vojáci, kteří chodí do okolí bojovat proti bolševikům. Jednou dopadnou dobře, po druhé špatně atd. Sophie, jedna ze šlechtických sourozenců, se do jednoho důstojníka zamiluje a při každé příležitosti mu to dává najevo. On je ale velmi chladný a výmluvami jí stále dává najevo, že nic nebude. Když Sophie přijde o bratra, rozhodne se k zásadnímu kroku. ()

fragre 

všechny recenze uživatele

Chlad je znamením tohoto filmu, který občas vypadá téměř dokumentárně. Není to nějaká páně režisérova poťouchlost, když zde dva hlavní sloupové starého řádu jsou vojáci a homosexuálové? Znamená to, že tento řád směřuje k militarizaci a sterilitě? ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

Uzivatel verbal asi fakt bude mat pravdu, ze tato databaza definitivne vyteplela a pribeh o o dvoch bukviciach co sa zamilovali do seba tu nasiel hodne nadsencov ... ja ale stale dufam, ze to objavi par triezvejsich uzivatelov, ktori tu zbuznelu homoromantiku az tak nemusia a ze to klesne z horucich 77 % na triezvych 40 - 42 %. Nadej predsa umiera posledna : 10 % ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Tak mě Schlöndorff opět nezklamal, to jsem rád :-) Silný příběh, skvěle napsaný a promyšlený scénář včetně různých detailů (třeba to, jak Sophie v závěru říká Erichovi ty samé fráze, jaké říkal na začátku on jí), slušné herecké výkony, solidní filmařská stránka, dobrý námět, který je fajn vidět z doby, kdy měl světu co říct a nestala se z něj módní záležitost, která je teď v skoro každém filmu... A hlavně to celé dohromady opravdu funguje. Své chyby to sice má a úplně dokonalý zážitek to určitě nebyl, ale z mé strany to i tak je velká spokojenost. 4* ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Upraveno v září 2021. Film Rána z milosti je poezií lásky i odmítání, lidské i politické emancipace v bouřlivých vášních života, války a smrti. Volker Schlöndorff zfilmoval stejnojmenný román francouzské spisovatelky Marguerite Yourcenar z roku 1939, v němž byla německá hegemonie postavena prvotnímu komunistickému rozmachu, tedy objekt jeho ideové sympatie. Kuronsko a Livonsko byly z historického hlediska vždy ohniskem velmocenských svárů, z nichž nejzuřivějšími byly germánské a ruské zájmy (německá pobaltská šlechta výhodně vycházela s carským absolutismem a v Pobaltí patřilo nevolnictví k těm nejbrutálnějším). Z mnoha důvodů bylo Lotyšsko v počátcích bolševické expanze rudé (rudá agitace vsadila na slib o rozdělení půdy velkostatkářů mezi rolníky a bezzemky), carské Rusko se v úzkých vzdalo Pobaltí ve prospěch Německa, leč to mezitím prohrálo válku (ale německé vojenské jednotky byly vítěznou stranou nadále používány pro zastavení rudé hrozby, navíc se slibem o půdě pro bojovníky). Výsledkem zuřivosti byl rudý teror, střídaný bílým terorem a na pozadí všeho postupné a bolestné vyhlašování nezávislosti. Pozadí děje filmu je nepřehledná politická situace války, ale jeho ústředním zájmem je láska, odmítání a snahy o vyvolání žárlivosti a pocit zhrzení a ponížení s nebývalými následky úplné destrukce a rozvratu země, lidí a nadějí. Válečné události jsou na okraji, v centru je nitro člověka, jde o poezii lásky uprostřed vřavy bojů a je intenzivně složena z rámů a obrazů slovenského kameramana Igora Luthera. Vypravěčem vzpomínek a hlavní mužskou postavou je Erich von Lhomond (pozoruhodný Matthias Habich), pruský důstojník a velitel dobrovolného německého sboru v místech jeho dětských krůčků. Na první pohled je jeho zjevnou snahou soustředěnost na vojenskou misi a intimita je jeho soukromým tajemstvím, v němž pro ženu není žádné vhodné místo. Hlavní postavou filmu je Sophie de Reval (velmi zajímavá Margarethe von Trotta), domácí paní panství, stržená vírem nové politické emancipace i vášní svého srdce, protože odmítání se provokuje sexuální nevázaností, ponížení se neodpouští. Z dalších rolí: Sophiin bratr, pán Kratovic, Erichův blízký přítel a důstojník dobrovolníků Conrad von Reval (Rüdiger Kirschstein), senilnější tetička sourozenců Praskovia (tanečnice Valeska Gert), bývalý Erichův spolužák a německý důstojník s opětovaným (to díky vzdoru) zájmem o Sophii Volkmar von Plessen (Mathieu Carrière), první objekt oné Sophiiny vzdorovitosti Franz von Aland (Frederik von Zichy), tyfem zatížený lékař německého sboru Dr. Paul Rugen (Marc Eyraud), vesnický krejčí a vůdce povstalců rudých Grigori Loew (Franz Morak), či věrný starý sluha na zámku Michel (Hannes Kaetner). Film Rána z milosti je osobitou poezií neopětované lásky s konfrontací politické emancipace prostřednictvím zuřivé války. Obrazová estetika je nejsilnější stránkou a ta je podpořená hudební notou Stanleye Myerse! ()

mortak 

všechny recenze uživatele

Na tomto filmu je nejkrásnější to, že dnes, čtvrt století po vzniku adaptace, už téma homosexuality nikoho nešokuje. Schlöndorff se snaži o realistický pohled, ale co se týce filmovych prostředků, jde o klasický přepis románu s divadelním herectvím. Nehledě na to, že převzal z románu i tendenční pohled na homosexualitu (jde jen o potlačenou heterosexualitu a válka je skvělý prostředek k blokaci přirozenosti). ()

Endyis 

všechny recenze uživatele

další vysoce kvalitní počin, co jsem měl možnost shlédnout od Schlöndorffa. Film je na tom i celkem slušně technicky co se bojových scén týče... 4,5 ()

F.W.Colqhoun 

všechny recenze uživatele

Estétský úhel pohledu na milostnou geometrii. Schlöndorff černobíle črtá, jak to vypadá, když oduševnělí lidé vezmou vážně tezi, že v lásce a válce je vše dovoleno - na pozadí Rány z milosti tedy vpodstatě na druhou. Vztahy jsou vykolejené a neurčité, deprivované panstvo očekávající brzké konce se marně snaží nějak logicky naložit se svým statutem, svět se rozpadá. Hlavně se tu mezi jednotlivými potyčkami, strategickými výjezdy do Rigy a ideologickými schůzkami s Židobolševiky hodně šoustá. "Skandální" homosexualita sice na přetřes přichází, ale Zkrocené Lotyšsko nečekejte; vztahy se vymykají bipolárnímu pojetí, převládá spíš hetero-emocionální dusno, tedy to, co všichni dobře známe nejen z obrazovky. Vpravdě zajímavější než příběh je tedy spíš ta forma. Černobílá póza a věrohodně neutěšené kulisy Kratovic působí kromobyčejně sugestivně [bezčasový příchod na zámek podkreslený impresemi Stanley Myerse] a v souladu z francouzkou školou, na níž Schlöndorff jmenovitě poukazuje, se daří budovat atmosféru věrohodného, nevyhroceného zmaru. Z víc než jednoho důvodu mi to připomělo Szabóovu slavnou triologii, především Plukovníka Redla. ()

jiri.twist 

všechny recenze uživatele

Film pojatý divadelním herectvím, černobílý a stár několik desetiletí, mě zaujal. Ocitl jsem se v devastujících letech 1919-20 někde v Lotyšsku (alespoň jsem si nastudoval dějiny tohoto území a období). Výprava byla opravdu působivá a zvlášť depresivní. Gay složky tam bylo pochopitelně velice málo a spíše jen naznačená, zaujaly mě výkony ženských postav Marghatte von Trotta (Sophie) a Valeska Gert (teta Praskovia). A závěr filmu je velice chladnokrevný ... 8767 ()

Rattlehead 

všechny recenze uživatele

Režiséra Schlöndorffa i slovenského kameramana Luthera spojovala láska k němému snímku "Země". V jeho stylu začali natáčet zkušební záběry k "Ráně z milosti". Aby dosáhli tvrdého, velmi kontrastního obrazu, použili poslední dosud existující černobílý materiál, nejslabší zvukový negativ (14 ASA), který neměl prakticky žádné šedé tóny, jen černou a bílou. Díky úspěchu filmu ve Francii objevil slovenského muže za kamerou velký polský režisér Wajda, který s ním později také natáčel. ()

Wecfarien 

všechny recenze uživatele

Poměrně realisticky působící vyobrazení války v Lotyšsku (s tímto námětem jsem se ve filmu dosud nesetkala, proto mě zaujal). Popravy partyzánů a tyfus mezi zraněnými vojáky jsou na denním pořádku, přesto se lidé v Kratovicích snaží žít, jak umějí. Stejně tak trojice hlavních protagonistů. Téma vyrovnávání se s homosexualitou (jak ze strany muže, tak ženy, která se do něj zamiluje) je zpracované poměrně výstižně, tragický konec jsem dopředu vnímala jako nevyhnutelný. Schlöndorffa jako režiséra obdivuji a i další jeho filmy (např. Mladý Törless, Plechový bubínek) stojí rozhodně za shlédnutí. ()

Reklama

Reklama