• sud
    ****

    Jedna z klasik mého dětství. Po letech jsem se na ni znovu podíval a mohu říct, že o moc nezestárla. Chvílema je to sice dost naivní, ale atmosféra je skvělá a nostalgie asi taky dělá hodně :-). 70%.(27.12.2007)

  • sportovec
    *****

    Osobitost tohoto dílu filmové storchovské trilogie spočívá v slovanském postižení rodového mýtu bronzové doby. Omezovat působivost díla jeho dobou nepovažuji za šťastné. Až dodatečně jsem si uvědomil, že jsme v tomto ohledu časově poněkud předběhli Poláky (ZAKLÍNAČ) i určitá díla "fantasy" západního okruhu. Pokud budeme srovnávat uvnitř takto vymezeného žánru (obsahového zaměření), tato trilogie obstojí víc než čestně. A navíc posouvá storchovskou naučně ilustrativní retroscifi směrem ke konci minulého století a naší současnosti. Je jisté, že potenciál těchto dětských filmů, zajímavých i pro dospělé, zjevně není vyčerpán. (nemůže - a nesmí - nás mýlit jeho zdánlivě prvoplánově popisné filmové ztvárnění. Spíše naopak.(17.9.2007)

  • Morien
    *****

    Tenhle film spolu s dvěma dalšími díly nemá v české kinematografii obdoby - ale na to bych kašlala, kdyby se mi tolik nelíbil z jiných důvodů. Předně Sokol i Havranpírko jsou prostě borci a pravděpodobně to byli i mí první sex-idolové nebo jak se tomu nadává, takovým těm hercům, jak je mladé dívky oddaně a tajně milují. Je docela možné, že v předkusu a vystouplých lícních kostích Ludvíka Hradílka pramení můj patologický obdiv k právě této části mužského těla.Taky mě hypnoticky fascinuje hudební doprovod a celkově zvuková afektovanost filmu. Dál se mi líbí atmosféra a celkové ponoření se do mrtvého světa z "druhého břehu". Naivita a efekt oživlých exponátů mi ani příliš nevadí. Když ukážou píšťalku a řeknou, že je dvě stě tisíc let stará, tak je prostě dvě stě tisíc let stará a už jen to samo stojí za zamyšlení. Napadá mě heslo, co jsem si přečetla nad vraty jaroměřického hřbitova: "Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy." ♥♥♥(22.8.2010)

  • SOLOM.
    ***

    Jako malý kluk jsem Štorchovy knihy miloval. Dnes už mi sice jen leží v domácí knihovně, ale s „láskou“ na ně vzpomínám – hlavně na čas, který jsem jim věnoval. I proto jsem byl zvědavý, jak si Schmidt poradil s tímto tématem. No nedopadlo to nejhůř, ale přece jenom mé očekávání bylo větší. První díl trpí pomalejším rozjezdem a přestože herci nepodali špatné výkony, nedokázal jsem prostě pořádně procítit vytvořenou atmosféru, tak jako tomu bylo při čtení stránek. Zřejmě jsem měl bujnější fantazii, než režisér. Věřím však, že vzhledem k tehdejším možnostem do toho vložil režisér veškerý svůj um. Bohužel to nestačí na víc jak průměrné ohodnocení.(29.1.2015)

  • sinp
    **

    Nedávno jsem měl možnost snímek opět vidět a docela mě překvapilo, jak se mu podařilo zestárnout. Bude to asi i tím, že dnes už mám vyšší požadavky a hysterické přehrávání (se Štorchovou literaturou vůbec nesouvisející) mně spíš otráví. Na Jana Schmidta kardinální pokles, není to přece jen tolik let, co natočil společně s Pavlem Juráčkem kultovní Postavu k podpírání a v Osadě havranů naproti tomu nemá filmařsky co zdělit. Pro zaryté milovníky dané historie lze doporučit, ostatní ať nehází do jednoho pytle s knihou, jenž je podstatně lepší.(20.10.2005)

  • - Vesnice byly stavěny technikou té doby, bez jediného hřebíku. Dekorace se stavěly po konzultacích s odborníky z Národního muzea. (M.B)

  • - Dialógy sa pri postsynchrónoch ešte menili, slová sa pridávali, niekde naopak odstraňovali, vety získavali iný rytmus. (Raccoon.city)

  • - Režisér požadoval stopäťdesiat havranov. Tri týždne ich lovili barrandovskí rekvizitári na Slovensku. Ján Schmidt očakával, že sa pred kamerou vznesie impozantný kŕdeľ, vznieslo sa však iba šesť vrán. (Raccoon.city)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace