Vracenky
Drama
Československo, 1990, 90 min
Režie:
Jan SchmidtHudba:
Jiří ŠustHrají:
Jana Švandová, Alena Kreuzmannová, Bohumil Vávra, Marek Vašut, Leoš Suchařípa, Oldřich Navrátil, Václav Kotva, Michal Pavlata, Hana Frejková, Martin Faltýn, Aleš Spurný, Lucie Svobodová, Jana Špaňůrová, Jan Morávek, Martin Morávek, Karolína Soukupová, Pavel Vondruška, Filip Švarc, David Novotný, Pavel Taussig, Josef Vondráček, Zdeněk Dušek, Jana Marková, Jan Hraběta, Vladimír Hrabánek, Stanislav Zindulka, Jaroslav Tomsa, Daniela Vacková, Jana Šedová, Olga Michálková, Lena Birková, Milan Mach, Vítězslav Bouchner, Zdeňka Balounová, Milan Charvát, Monika Pošívalová, Petr LoužeckýObsah
-
Česká čierna komédia o dobrodružstvách jedného pražského chlapca a o tom, čo v dejepise nebolo. Nezvyčajný titul čiernobielej snímky pochádza z chlapčenskej loptovej hry, ktorou sa zabávajú malí hrdinovia za kostolnou stenou v pražskom Starom meste. Súčasne však evokuje návrat do tragického obdobia začiatku päťdesiatych rokov, kedy sa rozpútala vlna komunistického bezprávia, videného očami desaťročného Honzíka Domnosila, komentár ktorého sprevádza divákov celým filmom. Spoznávame chlapcovo rodinné zázemie a štvorročnú sestričku Petrušku s jej pokrokovými riekankami a heslami, rozvedenú mamičku, úprimne veriacu v dobro komunizmu na rozdiel od jej skeptického priateľa, reakcionára Františka. Honzík prežíva vnútorné rozpory, v ktorých sa stretáva detsky naivná viera v Boha s detsky naivnou vierou v Lenina (uvažovalo sa aj o názve filmu Ako som sa modlil k Vladimírovi Iľjičovi) a prežíva typicky chlapčenské trápnosti. V humornej polohe sú zachytené aj vážne veci. (oficiální text distributora)
Česká čierna komédia o dobrodružstvách jedného pražského chlapca a o tom, čo v dejepise nebolo. Nezvyčajný titul čiernobielej snímky pochádza z chlapčenskej loptovej hry, ktorou sa zabávajú malí hrdinovia za kostolnou stenou v pražskom Starom meste. Súčasne však evokuje návrat do tragického obdobia začiatku päťdesiatych rokov, kedy sa rozpútala vlna komunistického bezprávia, videného očami desaťročného Honzíka Domnosila, komentár ktorého sprevádza divákov celým filmom. Spoznávame chlapcovo rodinné zázemie a štvorročnú sestričku Petrušku s jej pokrokovými riekankami a heslami, rozvedenú mamičku, úprimne veriacu v dobro komunizmu na rozdiel od jej skeptického priateľa, reakcionára Františka. Honzík prežíva vnútorné rozpory, v ktorých sa stretáva detsky naivná viera v Boha s detsky naivnou vierou v Lenina (uvažovalo sa aj o názve filmu Ako som sa modlil k Vladimírovi Iľjičovi) a prežíva typicky chlapčenské trápnosti. V humornej polohe sú zachytené aj vážne veci. Komentáře uživatelů k filmu (62)
-
Lima
Vracenky českými kiny jen tak prošuměly a nikdo je pořádně nezaregistroval. Až s televizním uvedením se jim dostalo zasloužené pozornosti. Podle mého názoru jeden z nejlepších českých filmů 90.let.(19.6.2002)
-
gouryella
Tato horka komedie neni prilis castym hostem TV obrazovky a to pres nespornou kvalitu tohoto snimku. Na jedne strane spousta povedenych, vtipnych situaci a na strane druhe velmi povedene vykresleni absurdity komunismu.(27.7.2002)
-
Enšpígl
Takhle nádherně, poutavě a především citlivě vyprávěný příběh už jsem dlouho neviděl.(18.11.2011)
-
Radek99
Jestliže se Vracenky dají ještě považovat za dětský film, pak je to nejlepší dětský československý film všech dob. Sugestivně podaný obraz padesátých let dětskýma očima, milé, nostalgické, dobově černobílé a vůbec kvalitativně na takové výši, že sledování snímku divákovi na hodinu a půl poodhalí dobu, ke které už má většina z nás nepřekonatelně daleko... (Kdyby se dělala hitparáda neprávem opomíjených filmů, tak ji Vracenky spolu s Reifovou Postelí a Tycovými Žiletkami asi s přehledem vyhrají. Sám pak režisér Jan Schmidt se naštěstí uchytil v povědomí filmy o pravěcích lovcích z Osady Havranů...)(26.4.2007)
-
Kulmon
Polistopadový retro film z doby poúnorové. Skutečně neprávem trochu pozapomenutý film, který popisuje život malého chlapce v době první pětiletky, končící smrtí Stalina a Gottwalda a postavením proslulé "fronty na maso". Jestli mne paměť nešálí, tak ji někdy v roce 1962 odstřelili.(2.8.2011)
-
EdaS
Jeden z nejlepších polistopadových českých filmů, který ovšem málokdo zná... v televizi je málokdy, na DVD nevyšel - proč??? http://25fps.cz/2009/normalni-ulicnik-v-nenormalni-dobe/(3.10.2009)
-
choze
Dětství ve stínu výroby Stalinova pomníku. Výborný film vyprávějící nevážně o vážných věcech, který neprávem zapadl.(20.11.2007)
-
flanker.27
Škoda doby, ve které byl film uveden, tehdy se lidé víc než o kino zajímali o jiné věci. Možná nejlepší film o počátku 50. let díky tomu, že nejde zdaleka jen o komunismus.(19.3.2007)
-
paascha
Schmidtova nenápadná autobioretrografie, ztracená v šuplatech. Znám ho dlouho a mám ten film moc rád. Suchařípův ředitel a jeho: Nóó ovšem, Domnosil...:-))))(26.5.2009)
-
LiVentura
Příjemný snímek o malém chlapci, který zkoušen osudem žije v socialistickém uspořádání a musí se s ním naučit prát po svém, neboť je z rodiny, která byla silně zasažena zvůlí a hrůzou komunistické mašinérie...(17.11.2011)
-
RHK
Působivé někdy temné někdy veselé černobílé drama o dětství jednoho malého rošťáka v pochmurných padesátých letech. Budovatelsky zapálená naivní maminka nestačí na výchovu svých dvou dětí a tak se někdy vychovávají samy při provádění různých lumpáren na ulici. Zároveň kolem zuřivě běží doba, zavírají se soukromé hospody a krámy, zakládají se družstva, staví se pomníky. Pak přicházejí také velká zklamání v podobě politických procesů a přelepování jmen v učebnicích. Vše je sledováno dětskýma očima a chápáno dětským rozumem. Příjemný film, ale Svěrákovu Obecnou školu (odehrávající se jen o pár let dříve) mám radši. Trailer: nenalezen.(7.4.2009)
-
Ivoshek
Hodně povedený pohled dětskýma očima na socík 50. let. V roce 1990 to ještě pár lidí zajímalo. Od té doby už tak maximálně Rebe-lové. Blé.(29.10.2009)
-
Ampi
Děti vidí svět jinýma očima. Dokažou být pro věc někdy zapalenější než dospělý. A tento film podobně jako film Malý zradce ukazuje dětský pohled na okolí, které se okolí nemusí vždy libi. Snad se tento přijemný černobílý film se pro nečernobílý pohled na svět nestal polozakázaným?(31.8.2008)
-
packa
Tento skvělý film jen potvrzuje skutečnost, jak nedoceněným hercem je pan Oldřich Navrátil! A pokud tyto řádky čte někdo z programového oddělení ČT, nemyslíte, že by bylo vhodné tento skvělý film alespoň jednou za několik let reprízovat?(26.8.2007)
-
Sofia
Neprávem polozapomenutý film. Patálie se žákovskou knížkou a hrozba polepšovny - to je jen pár stínů, které visí nad malým Honzou Donosilem, jehož největším problémem ale je, že prožívá své dětství v padesátých letech v Československu. Vtipné, ale i dramaticky mrazivé. Prosba na všechny pedagogy - promítejte to při hodinách novodobého dějepisu.(7.4.2010)
-
raroh
Černobílá kamera Jiřího Krejčíka ml. dokázala tak napodobit styl 50. a 60. let, aniž by bylo vidět, že je to jen jako, až je to úchvatné. Vše ostatní je už pro mě přidanou hodnotou (i skvělý kmenový režisérův herec Bohumil Vávra v epizodní roli katechety), třebaže scénář je barvitý a ukazuje podle mě realitu 50. let v jejích všech odstínech - pro mě osobně je klíčová rodina kariéristy (žijící životem typicky měšťáckým) a chlapcova maminka, skutečná komunistka i v životním stylu.(2.8.2010)
-
jhrasko
Nostalgické, originálne, zabudnuté a pritom v mnohom nezabudnuteľné. Nebyť propagandisticky uvedomelej matičky Vlastičky (premenovávam ju na Vlasp...u), ktorej bolo v druhej polovici až príliš, šlo by o čistú 100%ntnú filmovú rozkoš. Heslo, súdružky a súdruhovia, znie: Viacej detičiek, menej mamičiek.(22.2.2010)
-
Anglie
Film o tom, jak bylo těžké dětství během začátku 50. let. Co vše se smělo, ale spíš nesmělo. Opravdu škoda, že není vysílán častěji. Tak hořce pravdivý film je v české/československé filmografii téměř ojedinělý.(24.4.2003)
-
YURAyura
10/10 V poslistopadove euforii neopravnene zapomenuty film o historii teto zeme ocima maleho kluka - ze by autobiografie? Procesni 50.leta s likvidaci zivnosti a idealu obycejnych komunistu. Cernobila tomu slusi, takze netrenovane oko nemusi postrehnout prechod mezi filmem a dokumentem - i kdyz asi ne - preci jen ty filmove tydeniky jsou dost jasne.(30.10.2009)
-
Siegmund
Pozoruhodný film, o jehož existenci jsem neměl ani tušení. Jedná se o mimořádně zdařilý pokus zachytit začátek padesátých let 20. století očima páťáka. Velmi přesvědčivě na mě působil zmatek Jana Domnosila, když se obracel o pomoc zpočátku k Bohu, později k Leninovi. Obdivuhodné je i to, že film období budování socializmu jen slepě nekritizuje, ale právě na matce Honzy a Petrušky ukazuje, že existovali i opravdu přesvědčení lidé. Ale abych jen nechválil. Zjistil jsem, že tento film dnešní mládeži bohužel nic moc neříká. Pořádně nevědí, kdo to byli a jak vypadali Lenin, Stalin, Gottwald nebo Slánský. Film má bohužel i své nedostatky. Nechci na ně upozorňovat nějak obšírně, protože si jich jistě všiml každý pozorný divák. Uvedu tedy stručně jen čtyři. Ve filmu se vyskytuje státovka v hodnotě 5 Kčs ještě za života Klementa Gottwalda. Gottwald zemřel 14. března 1953, ale jmenovaná státovka byla v oběhu až od 1. června 1953. Klikový hřídel kradlo sedm dětí, do sběrny s ním však dorazilo dětí pouze šest a také jen šest jich bylo předvoláno k řediteli školy. Hmotnost klikového hřídele byla 415 kg. To znamená, že když s hřídelem děti manipulovaly, muselo každé z nich nést téměř 59, potažmo 69 kg, což je víc než nereálné. Honzík se ve filmu mnohokrát objeví v tzv. švédské košili (švédce). Tyto košile se však v Československu objevily nejdřív na konci 50. let, dost možná, že dokonce až začátkem 60. let. Na začátku každé hodiny náboženství, která probíhala ve třídě, pověsil katecheta do třídy kříž tak, aby byl po celou hodinu dětem na očích. Ve filmu jsem ho ve třídě neviděl. (čtvrtek 15.10.2009)(15.10.2009)
