Každý den odvahu
Drama
Československo, 1964, 87 min
Režie:
Evald SchormHudba:
Jan KlusákHrají:
Jana Brejchová, Jan Kačer, Josef Abrhám, Vlastimil Brodský, Jiřina Jirásková, Olga Scheinpflugová, Václav Trégl, Jan Libíček, Jan Cmíral st., Josef Krameš, Helena Uhlířová, Jiří Menzel, Oldřich Stodola, Naděžda Sobotková, Drago Čáslavský, František Popp, Emma Černá, Pavel Páv, Jaroslav Tomsa, František Löring, Jan Počepický, Miloš Kohout, Zdeněk Kment, Marie Marešová, Zdeněk Skalický, Jaroslav Viták, Jana Cunderlová, Alois Čuřík, Radomír Chabina, R. Všelichová, Karel Engel, Jiří Hanzl, Jiří Kasík, Zdeněk Srstka, V. HofmannObsah
-
Existenciální studie mladého dělníka, který našel smysl života v politické angažovanosti a po kritice kultu osobnosti hledá východisko z těžké morální krize, vypovídá o roztrpčenosti generace "podvedené historií". Schormův debut byl intenzivní provokací k zamyšlení se nad morální zkažeností doby (po osobních výhradách prezidenta Novotného se film dostal do kin s ročním zpožděním, cena kritiky, jež mu byla poté udělena, byla na příkaz oficiálních míst utajena, nesměla být publikována a film byl odstaven). Celý svět kromě Jardy je mravně a lidsky zpustošený, protože na lži a sebeklamu není možné nic lidsky hodnotného vystavět. Z prázdna deziluze se šklebí jiná víra, jež jakoby zvyšuje nihilistický výsměch jakémukoliv nadosobnímu cíli. Schorm přitom svým hrdinou nepohrdá, neboť i přes jeho omyly rozumí jeho trápení. Historie krutého vystřízlivění z ideálů, jež se ukáží být vírou v šikovně namalovaný plakát, je výstražným mravním apelem: kdo potlačuje hlas svědomí, sám se odsuzuje k trpkému osudu ztroskotance.
Mimořádným talentem 60. let se ukázal být Evald Schorm, který hned svou prvotinou Každý den odvahu rozbouřil veřejné mínění. Poprvé se s takovou otevřeností někdo dotkl hroutících se ideálů. Hrdinou je mladý dělník Jarda (Jan Kačer), někdejší svazácký funkcionář, který si zvykl schematické, černobílé uvažování, jedině v práci viděl smysl svého života. Zastihujeme jej však v situaci, kdy přestává rozumět dění kolem sebe, nechápe, proč jeho víra a nadšenectví se stává předmětem nepochopení a výsměchu. Nechápe, že kolem něho se změnil svět, zatímco on ustrnul v dávno překonaných frázích. Stále by chtěl jít příkladem, avšak svými snahami provokuje, zůstává nepochopen i svými nejbližšími, na holičkách jej nechávají i někdejší spolustraníci, kteří si z něho udělali výstavní praporek svých úspěchů. Schorm se však dívá nestranně. Shledává, jak "švejkování" a ležérnost se stávají bezděkým životním stylem, jak opovržlivě projevovaný nesouhlas se zprofanovanými metodami vůbec nemusí vést k hodnotnější nápravě. (oficiální text distributora)
Existenciální studie mladého dělníka, který našel smysl života v politické angažovanosti a po kritice kultu osobnosti hledá východisko z těžké morální krize, vypovídá o roztrpčenosti generace "podvedené historií". Schormův debut byl intenzivní provokací k zamyšlení se nad morální zkažeností doby (po osobních výhradách prezidenta Novotného se film dostal do kin s ročním zpožděním, cena kritiky, jež mu byla poté udělena, byla na příkaz oficiálních míst utajena, nesměla být publikována a film byl odstaven). Celý svět kromě Jardy je mravně a lidsky zpustošený, protože na lži a sebeklamu není možné nic lidsky hodnotného vystavět. Z prázdna deziluze se šklebí jiná víra, jež jakoby zvyšuje nihilistický výsměch jakémukoliv nadosobnímu cíli. Schorm přitom svým hrdinou nepohrdá, neboť i přes jeho omyly rozumí jeho trápení. Historie krutého vystřízlivění z ideálů, jež se ukáží být vírou v šikovně namalovaný plakát, je výstražným mravním apelem: kdo potlačuje hlas svědomí, sám se odsuzuje k trpkému osudu ztroskotance.Komentáře uživatelů k filmu (29)
-
Pohrobek
Luxusní herecké obsazení, pochmurná režie a podmanivý snímek o rozpadu naivního budovatele. Toho tu nalézáme již v těžké osobní a především hodnotové krizi, z které cesta jen tak nevede. Na svou dobu velmi otevřená výpověď o neudržitelnost i a absurditě své doby, i když tu je většina kritiky podávána spíše v narážkách. Výborný výkon podává titulní hrdina Jan Kačer, za pozornost stojí i velmi charakteristická role Vlastimila Brodského.(3.10.2006)
-
flanker.27
Střet komunistického idealisty s realitou, s vlastní neschopností normálního citového prožívání. Nesmírně syrový film s výbornými herci.(20.3.2007)
-
Fingon
Kdybych žil v té době, nebo kdykoli potom během dalších pětadvaceti let, asi bych tenhle film chápal mnohem víc. Na tohle totiž školská moudrost o tom, že jsme tu měli čtyřicet let komunismus, že byl kult Stalina a v šedesátých letech přišlo mírné uvolnění, které skončilo pod pásy tanků spřátelených armád varšavské smlouvy, prostě nestačí. Formanovy ranné filmy ke mně promlouvají mnohem, mnohem více. Moje první celovečerní setkání se Schormem nedopadlo zrovna nejlépe...(21.5.2008)
-
Exkvizitor
Kdo v hlubinách své pochybnosti dohlédne alespoň uzounký paprsek naděje, ten jistě neřekne: Prohrál jsem. - Český Muž z mramoru, který už v roce 1964 otevírá ožehavé trockistické téma zrady ideálů revoluce vypráví o několika dnech bývalého slavného úderníka, jenž se zoufale a neúspěšně snaží žít dle morálního imperativu, kterému už se všichni dávno smějí. Skvělý Kačer, skvělá Brejchová, skvělý Brodský, skvělá Scheinpflugová, skvělý Trégl.(30.12.2006)
-
lena60
Náročný snímek. Nepozorný divák s roztěkanou myslí, jakým jsem byla na první pokus já, si na své rozhodně nepřijde. Od začátku jsem nezachytila nitku, celý film jsem tápala, abych se nakonec se protrápila k neuspokojivému finiši. Po zhlédnutí ostatních snímků ze Schormovy režijní filmografie, se k filmu Každý den odvahu hodlám s poněkud odlišným přístupem vrátit.(26.4.2010)
-
jhrasko
Večný svit budovateľskej mysle.(21.5.2011)
-
Jansen
Schorm stvořil jednu z nezajímavějších postav (ne)straníka České nové vlny. Postava Jardy je zajímavá hned z několika stran. Jako mladý nadějný straník pracující v továrně má dveře ke komunistické kariéře otevřené. On však jakékoliv povýšení tvrdošíjně odmítá a dál pózuje fotografům u svého soustruhu. Přičemž tak činí s pohnutkami ryze idealistickými, což dokládá i jeho proslov na stranické schůzi. Zároveň už se pohybuje ve sféře stranických papalášů a finančně na tom také není špatně. Dalo by se tedy říct, že v mimopracovním životě už dávno povýšen byl, aniž by si to uvědomil. Postupně však začíná vnímat svou roli prorežimního šaška. Scéna, kdy ho kouzelník jako dobrovolníka vytáhne na pódium se slovy „děláte to přece pro ně“, pak působí až symbolicky. Vnitřní puzení, které ho poté pronásleduje, jakoby ale nemělo původ v ryze intelektuálním protirežimním vzdoru, ale spíše v existencionální bezradnosti. Lidé, kteří ho obklopují, jsou bez výjimky prospěcháři a pokrytci. Schorm zde v podstatě nestvořil jedinou kladnou postavu. Jardovo dilema překračuje meze komunistické reality a stává se platné v daleko širším kontextu lidské existence.(26.8.2010)
-
Anglie
Výborný film Evalda Schorma. Mladý komunistický funkcionář zjišťuje pravdu o procesech na začátku 50. let. Jedna z prvních rolí Jiřiny Jiráskové stojí za pozornost.(11.1.2003)
-
swed
Na tomhle filmu je nejzajímavější úvodní citát, který předznamenává následující minuty a nutno podotknout, že minuty dosti nudné. Čekal jsem totiž něco zajímavějšího, něco s výraznější atmosférou a dějem, to se bohužel nedostavilo. Vyzdvihnout ale musím kvalitní herce a závěrečnou patnáctiminutovku, ze které lze konečně poznat potenciál celého filmu. 6/10(20.6.2009)
-
termi
....ještě není všem dnům konec. 4.8.2011(4.8.2011)
-
kobejn
Každý den odvahu, každý den znovu na tahu...film se stále aktuálním názvem i aktuálním poselstvím, možná...ale v pohodě se na tendle film dívá i dnes, působí tak přirozeně a civilně, ostatně jako to nejlepší z nový vlny...člověk ani nemá pocit, že se dívá na film...a nebo naopak, uvědomuje si, že se dívá na film, ale diví se, jaktože to všechno v něm působí tak civilně a obyčejně? To nevím, ale proto se na to tak v pohodě dívá i dnes.(10.7.2011)
-
noneto
Vynikající Kačer, citlivá režie a výborný scénář. Připomíná mi to Nouzový východ, hlavně v tý bezvýchodnosti, vystřízlivění a hledání něčeho nového...Smutná výpověď o mladé generaci, která byla oklamaná společností a ideály tehdejší doby...(1.8.2009)
-
Morloth
Doba, jež je sice pořád bolestně zarytá do českého povědomí, ovšem její rány se již pomalu zacelují, a jako vždy se zapomíná. Syrovost, s níž je film podán, pak ztrácí na kýženém efektu. Střípky kritiky, po filmu roztroušené, ztrácejí na srozumitelnosti. Proto jsem schopen ocenit vynikající výkony herců, Schormův kumšt, invenci a inovativnost, ale složení této mozaiky je pro mne asi stejně obtížné jako skládat tisícové puzzle poslepu. Nemohu říct, že bych se nudil, že bych odcházel od snímku beze stopy. Přesto také nemohu říct, že bych byl zasažen... A co teď s tím?(20.5.2009)
-
kusper
35. LFŠ Citlivý film u kterého je každé zasmátí velmi trpké.(3.8.2009)
-
Hwaelos
Jsou filmy, u kterých nevíte pár dní po shlédnutí, o čem byly. A pak jsou filmy, kdy na tuhle jednoduchou otázku nedokážete odpovedet ani v prubehu sledovaní. A to je přesně případ Schormova filmu. Právě v tom tápání hlavního hrdiny, který umí všechno, ale nedělá nic, je zakopaný onen kritický pes. Skutečně dokonalá výpověď o beznadějnosti doby, kdy padly vybásněné ideály let 50. a ještě nepřišlo šedesátkové uvolnění. Evald Schorm je zručný režisér. Neustále divákovi znesnadňuje orientaci v tom, kde se postavy zrovna nacházejí a jak dlouhá doba uplynula ve fikčním světě od scény poslední. Nevysvětluje a hodně toho nechává na domyšlení divákovi (smrt Abrahámova kouzelníka). Je vidět, že herci většinu doby "formanovsky" improvizovali dialogy. Každý den odvahu je dost nedivácký snímek, o dnes těžko představitelných problémech, což ho odsuzuje k roli nedoceněné šedé eminence Nové vlny.(12.3.2010)
-
mortak
Jan Kačer tu hraje vysoce nesympatickou postavu komunistického dělníka, jemuž boj za práva dělníků nahradil duševní prázdnotu. Jenže zatímco se život po válce vrací k normálu, k drobným radostem a stereotypu, Jarda zůstává oddán třídnímu boji, protože mu nahrazuje přirozené prožívání. Divák se lépe ztotožní se všemi Jardovými protivníky - s Abrhámovým rebelem bez příčiny, S Brejchovou, která touží po lásce a děsí se žabomyších válek ve stáří (pár, který ji pronajímá byt), i s Brodského maloměštáctvím a jeho slepičkou manželkou. Ale možná měl být Jarda jediným kladným hrdinou v marasmu společnosti. V tom případě uberte dvě hvězdičky.(31.3.2010)
-
SeanLSD
Rozorvaný jedinec - nevediac prečo . . vrhnutý do sveta, ktorému nerozumie . . bojuje - nevediac proti čomu, tak ako každý, vie len jedno . . - že nemôže zvíťaziť. Človek, dostatočne inteligentný a pritom otvorený všetkému, nemôže nepochybovať . . - o všetkom ! Líšime sa len v spôsobe svojej rezignácie. Tri postavy ukazujú 3 spôsoby. Vzburu, totálnu a dôslednú, končiacu tragicky. ( Alebo je to víťazstvo ? ) Zmierenie - s ironickým nadhľadom si užívať aspoň maximum z toho, čo je. Napokon - pretrvávajúca nezmieriteľnosť, snaha o dosiahnutie toho, čo nevieme ani pomenovať. Nie práve to je skutočná tragédia, stelesnený údel človeka ? Alebo je ním práve postoj ostatných, tupej masy, ktorej to vlastne ani nemôžeme vyčítať, nevediac, či im závidieť, smiať sa im alebo ich ľutovať ? A čo ešte v prípade, ak rozorvanosť spočíva v tom, že sa môžeš bez problémov, prirodzene stotožniť s viacerými, so všetkými postojmi a postavami ? Som rád, že tieto otázky nemusím riešiť v čiernobielom filme socialistickej reality.(7.3.2007)
-
Master19
Na první pohled mi to evokovalo Světáky, ale to asi tou přítomností paní Jiráskové a pánů Brodského a Libíčka. Kromě výborných hereckých výkonů mají tyto filmy totiž jen pramálo společného. Jan Kačer jako ideologicky zmatený uderník si pravděpodobně touto rolí vysloužil postavu ještě zásadnější - o dva roky později ve filmu Návrat ztraceného syna. Dost ale hypotetických souvislostí, jde o vynikající pohled na rozpadající se ideály socialismu. K jeho natáčení to chtělo jistě velkou odvahu.(21.3.2007)
-
kebom
Sledujem, že na tento film sú tu len samé chválospevy. Žiaľ mám odlišný pocit a presne opačný. Film sa mi zdá vyprázdnený a hluchými nič nehovoriacimi scénami, navyše strojený herecký výkon J. Brejchovej mi akurát dvíhal tlak. Nemôžem sa ubrániť pocitu, že tento "trezorový" film si získava priazeň iba kvôli tomu, že bol zakázaný a v DANEJ DOBE účelový a z "kultúrno-politického" hľadiska vhodný. Za povšimnutie ešte stoja záverečné titulky kde Menzla trápne prekrstili na Mencla a ktoré mali byť pravdepodobne na začiatku filmu...(28.6.2008)
-
MrPierc
Moc složitá myšlenka, kterou chce film sdělit, ale daří se mu to a dosti lehkou formou ! Film balancuje mezi fyzickou nudnou neutěšenou realitou a duševnem dvou milenců, kteří nechtějí žít tento život, ale musí. Musí denně chodit do práce, musí vstávat a dělat věci, které je nebaví a ví, že to neskončí do konce jejich života a ví, že stárnou a nemohou tomu zabránit, nemají smysl života. Komunistická přetvářka a lidská přízemnost ještě více milence spojuje. Zajímavá hláška filmu: My už umíme jen pracovat a neumíme se bavit ! Kačer i Brejchová se hodili na představitele, ale nejlepší byl pan Brodský a Jirásková.(20.3.2009)
