Král a žena

"Co do barvy koně, Veličenstvo mělo pravdu." A je jedno, jestli byl bílý, černý nebo zelený s růžovými kopyty. Veličenstvo má zkrátka vždycky pravdu, takže naštvaný Jindřich VIII. mě dokázal pobavit. A pokud provokující Kateřina Paarová ve skutečnosti vypadala takto, tak bych s ní rozhodně nikdy neměl vajíčka na měkko. (06.06.2016)

Byl jednou jeden král a ten měl šest žen. A když byl starý, byl unavený a mrzutý. Jeho poslední žena Kateřina Paarová byla o několik generací mladší a i jinak s ním měla málo společného. Není divu, že se ti dva neustále přeli a o cosi se dohadovali. To je vlastně celý děj televizní hry Král a žena. Brilatní herecké výkony Jana Wericha a Jany Brejchové však dělají z této televizní hříčky perlu Zlatého fondu české kinematografie. (Werich nám předvádí spíše mrzutosti svého stáří než dokument z anglické historie. ) V jejich podání dokážeme porozumět a uvěřit vztahu Kateřiny a Jindřicha. Něco mezi manžeským, rodičovským a přátelským vztahem je doprovázeno neustálým, malicherným, ale vlastně vlídným hašteřením. (09.06.2004)

Československý krátký televizní film, jenž se odehrává přibližně v roce 1547 a přibližuje divákovi soukromý život významného anglického panovníka Jindřicha VIII. (1491-1547) v žoviálním rozhovoru se svou šestou a poslední ženou Kateřinou Parrovou (1512-1548). Do historických rolí krále a jeho ženy byli obsazeni J. Werich a J. Brejchová, což samo o sobě spolu s jednoduchým scénářem nabízí zajímavou filmovou podívanou. Dialog mezi oběma postavami přináší banální témata, která se zabývají vzpomínkami na bývalé Jindřichovy manželky, a příběh vrcholí ostrým a hašteřivým sporem o barvu koně Alexandra Makedonského. Svůdná Kateřina nechce dát za pravdu svému manželovi a tvrdohlavě se drží svého názoru, za což jí její manžel pohrozí popravou. Nakonec však tento historický, málo známý snímek od režiséra E. Schorma končí romanticky, když si absolutistický monarcha smrt své ženy rozmyslí a oba manželé trvají na názoru toho druhého. Bohužel se budu opakovat s povzdechem, jak velké role mohl mistr Werich ke konci svého života vytvořit, kdyby mu více přála tehdejší politická situace. Ačkoli tato inscenace pouze krátce přesahuje dvacetiminutovou stopáž, přesto si ji dovolím zařadit na nadprůměru, pochopitelně díky skvělým hereckým výkonům obou představitelů. (20.04.2020)

Jo, když se někdo jmenuje Brejchová, tak je to zaručeně kočka. Takový lidi jako ona prostě nemusej hrát, stačí když jsou. Ale Jana hrát uměla a když přidáme jeden ze dvou Werichových výrazů (ustaranej důchodce) - evergreenů, máme docela dobrej základ pro úspěch. Nikdy jsem si nemyslel, že je Werich nějakej úžasnej herec, podle mě není pro něj hraní charakterů, do kterých byl obsazován moc složité. On má výraznej a povedenej ksichtík, k tomu moudrej hlas a...nic dalšího není třeba. 22 minut je ideální stopáž tohoto minifilmu, víc by bylo moc. Takhle je to docela příjemná oddechovka. A dělat si prdel z králů se každopádně schvaluje. (27.06.2008)

Milá konverzačka, která se opírá o dvě špičkové herecké hvězdy své doby a vtipnou zápletku. Jde o hru podobnou mnohem známějšímu kousku Kočár nejsvětější svátosti. Werich je opět vladař v letech a řeší problémy se svou ženou. Vtipné dialogy na téma vztahu dvou pohlaví, ješitnosti a v neposlední řadě i vladařské zvůle, byť podané s komediálním nadhledem. Celkový dojem: 90 %. (14.12.2009)