Plavení hříbat

Kdyby to neznělo tak blbě, nazval bych to poetickým normalizačním filmem. V hlavní roli se zde objevuje tehdy mladý Vyskočil a mne opravdu překvapilo jak špatný měl chrup. Nikdy jindy, nikde jinde jsem si toho v žádném jiném filmu nevšiml. V těchto filmech mne ještě bavil ať už jako pionýrský vedoucí, Sikita či v podobných rolích jako zde. Jak zestárnul, tak zblbnul, což se projevilo nejdříve až psí oddaností prezydentovi Mylošovi a dnes potřebou účastnit se protivládních demostrací mnohdy svolávaných komunisty. A to prý tehdá také zvonil klíčema! Zkrátka, stáří je někdy opravdu kruté, což v případě Ivana Vyskočila platí dvojnásob. Jestli se mi někdo ve své roli v tomto filmu moc líbil, byl to Jiří Sovák. Syce moudra co sypal z rukávu mu někdo napsal do scénáře, ale tady jsme mu prostě všechno věřil a moc mne bavil. Sedmdesátky, to byl úprk z vesnic. Mladé nebavilo dělat v JZD a každý kdo šel na nějakou školu pak už většinou zůstal ve městě. Do dědin se mladých pochopitelně vracelo málo. A tak JZD stavěly bytové domy a všelijak se snažila dostat mladé zpátky. O tom částečně je i tento film.  Do ryze běžných problémů se snímek mísí se záběry na krásnou Moravu a je to věru opravdu krásný kout naší zemičky!  S mladou Káťou Macháčkovou bych také plavil koně, obzvlášť kdyby jen za mnou přijela na venkov! :-) Dávám za 3 plemenné býky. * * * (03.06.2023)

Film jsem jako holka měla ráda, k vůli Kateřině Macháčkové. Příběh mi v těch letech byl celkem fuk. Dnes mi fuk není. Natočeno bez zachycení poetické atmosféry Moravské vesnice, nudné téma ,,k zamyšlení". Režie bez invence. Jediný kdo to jakž - takž drží je Sovák a samotné plavení koní. (28.05.2014)

Reklama na znormalizovaný vesnický život: je to tam sice kruté a těžké, ale i krásné a klidné a hlavně, nejste tam nikdo, nýbrž "někdo", po kom i něco může zůstat (třeba zvelebené pole). Jde o víceméně naivní báchorku, dokreslenou mnoha "zásadními" okamžiky (smrt Olina), ve které si nějakou tu roli střihlo spousta hereckých hvězd té doby. Bohužel pro dnešek víceméně vyčpělé téma, ačkoliv pár světlejších okamžíků by se našlo. (29.08.2008)

Film, který neurazí, ale ani nepotěší. Kluk studující VŠ v Praze se rozhoduje, jestli zůstane tam, nebo se vrátí domů, na jihomoravský venkov. K tomu mu pomůže stejnojmenný kozel, protože které holce nesmrdí, ta je ta pravá a s ní bude život na venkově idylka. Nedramatické drama, kdy celá plejáda herců je velmi nevýrazná a to včetně takových mistrů, jako Jiří Sovák, Vladimír Menšík, Vlastimil Brodský nebo Josef Somr. Jednou jsem se i zasmál a to když se ptal člen jakési komise, která navštívila JZD, jak často se mění desinfekční rohože či co. Odpověď zněla, že "vždy, když nás navštívíte". Jinak děj celkem o ničem, jak jsem konstatoval již na začátku. (05.10.2010)

Hynek Bočan natolik vstoupil po Pasťáku v 70. letech do bezvýzznamnosti, až je to s podivem k jeho čtyřem výrazným snímkům předešlé dekády. V polovině let 70. stvořil snímek, který odpovídal politickému zadání - tápaní představitele nehumanitní inteligence, nejlépe technika nebo zemědělského inženýra (jako v tomto případě). Osobně se domnívám, že takovýto námět nutně nemusí být úplně hloupým a realitě nebyl zcela vzdálen, po scénaristické stránce se mi zdál věrohodným (podobné typy jako hrdinův otec jsem při svém působení na venkovské škole ještě v 21. století zaregistroval). Brzdou jsou herečtí představitelé (Ivan Vyskočil, Jiří Sovák) a vůbec celková neosobitá a zaměnitelná realizace. Domnívám se, že kdyby film točil Karel Kachyňa, film by sice zůstal ideově v linii normalizační propagace práce (svým způsobem ale dílo navazuje na ruralistickou koncepci zakořeňenosti postav sedláků se svou půdou) a užitečné inteligence, ale nesporně filmem alespoň zajímavým, nikoliv zbytečným. (08.01.2010)