Nanuk - člověk primitivní

Překvapivě tady u toho filmu mám nejradši jeho hybridní verzi s namluveným komentářem, respektive s komentářem, který s rozumnou intonací čte mezititulky. Příběh Nanukovi rodiny a jejich strastí a slastí je stejně platný jako tehdy i dnes. Otec se stará, rodina sem tam vypomůže, zážitek z technického pokroku dokáže pobavit. Nejrozkošnější je samozřejmě stavba nového iglú, ve kterém se nezapomnělo ani okno z opracovaného ledu. Mezitím dítka sáňkovala a s příbytkem se nezapomnělo ani na pobočku pro malé pejsky Je fajn, že praotec moderního dokumentu může být natolik milým filmem. (15.05.2012)

Nejvýznamnější poetický dokument Flahertyho. Chce ukázat, že jsme všichni stejný bez ohledu na to, z jakých částí kdo pochází. Eskymáci ale nežijí tak, jak to Flaherty ve filmu vykresluje.. Snaží se podnítit staré zvyky komunity (způsob lovu apod.). Domorodcovo tělo je symbol estetické krásy, protože je odhaleno. Těžko si představit, že by Flaherty takto vyfotil svou polonahou ženu jak jde spát. Ukazuje to tehdejší postoj k primitivním národům. Kolem filmu se vytvořily různé diskursy (koloniální apod.). ˇFilm je zároveň propagace obchodnické firmy s kožešinami, i když ve skutečnosti její obchodování s Inuity s kožešinami tak bezproblémové a radostné nebylo. Flaherty má smysl pro vizuální působivost. Jeho pobyt s Eskymáky točí tři roky, 25 tisíc metrů mu při vyvolávání v Torontu shoří a tak pak už film vyvolává na místě. V letech 1900-1910 se zde pohybuje na území, o které se přetahují USA a Kanada. Používal jedny z prvních kamer, které bylo možno dát na stativ, což rozšiřovalo filmové možnosti. Takto se točilo už během 1. světové války, v níž měla každá armáda své filmové oddělení. Flaherty během natáčení promítá svou práci Eskymákům a v deníku popisuje jejich reakce. Film pak nabízela společnost Paramount, ale byli přesvědčeni, že v kinech o něj nebude mít nikdo zájem. Ale v USA ho produkuje také společnost Pathé a ta udělala první veřejnou projekci Flahertyho filmu. A velmi úspěšnou. Pouští ho s 60 minutovou groteskou jako předfilm (Putička). Film se ale prosadí sám. Akademické debaty o filmu se točí o tom čím je akademický a čím poetický. Vědecký není. Zobrazuje obecně platné lidské hodnoty. Příběhová linie filmu je roztěkaná. Vrcholí slavným lovem tuleňů.. V mizantscéně se zdůrazňuje tělo přírody a Inuitů a boj s nehostinnou přírodou, který je pro Eskymáky důležitý. Soužití lidí a ukázání obecně platných hodnot. Flaherty nechtěl jen popis, ale využíval naraci. Používá jednoduché vyprávění. Lov tuleňů je povinný prvek cestovatelských dobových filmů - vždy je v nich lov divokého zvířete. Postavy herců jsou oproti krajině malé, vzdálené. Tak se Inuité sami zobrazovali v kresbách. Inuitské vnímání krajiny bylo totožné s vnímáním svého těla. To se v dřívějších filmech nevyskytuje. Rychlostí a délkou záběru vidíme inuitské vnímání času.. (04.01.2018)

V dnešní době megalomanských dokumentů na téma "milujeme a chraníme přírodu, kterou jsme si sami zdevastovali" je Nanukův příběh příjemným pohledem zpět. Je to milé, je to místy úsměvné (ano, ta omílaná scéna s gramofonem), ale rozhodně to není nijak ohromující. Před tím, v jaké zimě a podmínkách je to natočené samozřejmě smekám, ale to mi na 5 stále nějak nestačí. (23.11.2009)

Nanuk - člověk primitivní, jak bláhové se zdají býti diskuse o formátu dokumentárního filmu. Jde spíše o filozofickou otázku, která se soudobou realitou nemá nic společného. Robert Joseph Flaherty byl bezesporu fascinován extrémními životními podmínkami kanadských Eskymáků i jejich přirozeností. Romantismus a okouzlení pseudohistorickými slohy byl počátkem 20. století stále jedním z dominujících pohledů na svět a pravěký způsob obživy v novém věku musel civilizovanou společnost ohromovat. Flahertymu nelze zazlívat rekonstrukce a vyhýbání se moderním pomůckám, princip romantického ideálu by bez této jeho pečlivosti byl nenávratně narušen. Flaherty strávil v mrazivém kraji mnoho času, jeho obrazy v sobě skrývají poetickou duši i cit pro každodenní drama života. Protagonisté nás seznamují s mnoha aspekty své tehdy stále živé provázanosti přítomnosti s tradicemi. Obživa, soudržnost, stavba zmrzlých chrámů, lovení, transport i odpočinek ve starodávných křivkách sněhové nadvlády působí majestátně i dnes. Vizuální poezie je nezpochybnitelnou hodnotou, kterou nám Flaherty již před stovkou let naservíroval z bílých plání arktického Hudsonova zálivu. Obdivuhodná zkušenost pro nadšeného filmaře, netradiční zážitek pro filmové diváky! (15.01.2018)

Respektuji a cenim si toho, ze se jedna o prvni natoceni celovecerniho dokumentu na svete. Cestovani a priblizeni zivota eskymaku je vice nez zajimave. Bohuzel, clovek porad musi myslet na to, ze vsechny sceny jsou jen pro kameru zinscenovane a cele mi to tak ubira na zajimavosti. I kdyz me, vzhledem k datu nataceni a prostredi napada pridat ctvrtou hvezdicku, zustanu pouze u tech trech. (13.09.2014)