Údolí

Zvláštny a netradičný film o hľadaní raja, ktorý neexistuje. K partii naivných hippies, ktorí sa chcú vydať nájsť raj v údolí v horách na ostrove Nová Guinea, sa pridá materialistická francúzska boháčka, ktorá chce na ceste získať vzácne vtáčie perá, vrátiť sa s nimi a predať ich. Na ceste sa ale zoznamuje s ideami skupiny a nakoniec im podľahne, svojho pôvodného plánu sa vzdá a pokračuje s nimi... Film je umelecký, je v ňom viacero symbolov, je plný zaujímavých obrazov džungle a domorodých kmeňov a ide v ňom najmä o súžitie človeka s prírodou, odhodenie zábran, slobodu a voľnomyšlienkárstvo, oslobodenie sa od spoločenských konvencií a tabu v "neskazenej" spoločnosti ľudí žijúcich v "čistej" prírode a hlavne o hľadanie raja - naivitu týchto názorov a kam vedú ukazuje záver. Režijný štýl mi trochu pripomínal Wernera Herzoga (džungľa, obraznosť, filozofia...). Výborný soundtrack k filmu zložila britská skupina Pink Floyd, vo filme je počuť z rádia a miestami na pozadí. Film na zamyslenie sa nad naším pohľadom na "exotiku" a "príťažlivosť" cudziny a prírodných spoločenstiev, ktorá vyplýva iba z toho, že v nich nežijeme a ktorý sa síce zaoberá hippisáckymi témami, ale spracováva ich po svojom a realisticky a nenecháva sa nimi slepo viesť. (27.12.2013)

Výtečná věc, která mi hodně sedla - úchvatné lokace, neskutečná autenticita, dokonalý soundtrack od Pink Floyd! Nádherně čistý příběh mě do sebe vtáhnul od začátku a ta lehce tajemná atmosféra celé expedice mě okouzlila podobně jako zjev Bulle Ogier, která mi zde trochu připomínala mou oblíbenkyni Stéphane Audran. Fakt mě to bavilo moc a přišlo mi to jako myšlenkově hluboký film, který v člověku může vyvolat celou řadu zajímavých otázek k zamyšlení. Škoda jen toho relativně otevřeného finálního rozuzlení, které mi osobně přišlo poněkud neuspokojivé, a asi bych si dovedl představit lepší závěr. (17.04.2023)

Tak s tímhle mám celou řadu zásadních problémů. Pink Floydi pro tohle složili jednu ze svých nejzajímavějších desek ale film tu hudbu využívá nedostatečně a dost blbě (nejsilnější skladby zazní jen z části nebo vůbec a zbytek se tváří jen jako hudba z autorádia či magič ve stanu). Celé to působí jako, že si hipíci chtěli udělat hrozně exotickej vejlet a jako záminku si vymysleli film, který je prostě splácanina dokumentárních scén (původních a zajímavých) naroubovaných na přiblble pseudospirituální storry o hledání "ráje". Je sice sympatické, že tam ve světlých chvilkách padnou kritické myšlenky, dojde na syrově naturalistické scény zabíjení zvířat (což cením jako reality check k veganskému postoji) a chvíli to vypadá, že by se tvůrci snad i chtěli odvážit o jakousi dekonstrukci hipísácké naivity, ale tyhle momenty a naděje jsou následně zadupávány do země tím dlouhovlasým pozlátkem, volnou láskou a pocitem romantického stoupání za opravdovou spiritualitou.. Herecky je to slabé, na druhou stranu je nutné uznat, že na to, že se to natáčelo v polodivočině za asi dost nepředvídatelných okolností a s omezenými prostředky, je to řemeslně dobře zvládnuté.... Dodám jen: Ano volové, jste jen turisti.. a je jedno jak moc oduševněle se u toho tváříte. Zajímavé/trefné komenty: fragre, janisska (03.06.2023)

Ako je z môjho prísneho hodnotenia už jasné, tento komentár a názor na film sa priraďuje jednoznačne ku vyčítavým reakciám, ktoré nemajú nič spoločné s témou, ale so spôsobom spracovania. Podobné, navonok bezobsažné TRIP-y do srdca panenskej prírody, do vnútra ktorej zavíta s posolstvom v hlave skupinka skúsených “detí kvetov“ naverbovaných mladou Francúzskou, nejako zvlášť nevyhľadávam. Uvedomujem si, že u “La Vallée“ nejde v prevažnej miere o vykreslenie samotného príbehu bežnou formou úvod-vyvrcholenie-zaver, ale o prezentáciu myšlienky, pohlcujúcej sily prírody, zamyslenia sa nad hodnotami, ...atď. Spôsob, akým sú spomínané roviny filmu predkladané, mi nevyhovoval, nasadol, nezaujal. Treba však povedať, že Barbet Schroeder netočil svoj “naturálny hippie orgazmus“ pre divákov ako som ja. Bez mučenia sa priznám, že jediným impulzom k upriameniu pozornosti na titul “La vallée“ sa stal Bruno Mattei a jeho údajná inšpirácia práve touto francúzskou drámou pri tvorbe VIRUS-u (1980). To o vkuse mojej osoby ako diváka vypovedá myslím dostatočne. Každý si preto podľa vlastného vedomia a svedomia môže zvážiť, či toto hodnotenie brať s rezervou, súhlasiť s ním, či ho ignorovať. ### O hudobný doprovod snímku sa zaslúžila dnes už široko-ďaleko známa rocková skupina Pink Floyd – soundtrack v ich diskografii vyšiel ako “Obscured By Clouds“ v roku 1972. Podobne ako väčšina momentov filmu, ani hudba nezaujala. Škoda, že sa “La vallée“ neprodukoval ako čisto dokumentárny film. (14.04.2010)

Hledání ráje. Pojaté poměrně tradičně jako cesta do krajiny přírodních národů, do krajiny nezmapova(tel)né a izolované devaterými horami. Naprostou většinu filmu se necháváme unášet obrazy a jakoby spoluprožíváme cosi opojného, přírodního, a tudíž zdánlivě ryzího. Pak přijde ovšem sebereflexe a distance: Když jednou nevinnost ztratíme, můžeme už v ráji být pouze jako turisté. Za tuto reflexi velký dík. Do té doby zaznívají jen jakési reprezentativní zkratky obecně rozšířené představy o hippies a celá ta utopie se zdá (spojeno s tristním hereckým výkonem hlavní hrdinky) zoufale vykonstruovaná. Všechno je jaksi přesně narýsované, "moudrost" je podávána v pečlivě odměřených dávkách a není těžké odhadnout, co příští záběr přinese. Jinak... Máme tu nějaké ty opiáty, nějakou tu volnou lásku, no znáte to... Hippies for dummies. (27.04.2011)