Volný pád

Tenhle film už asi budu mít jednou provždy spojený s nemocnicí, když jsem ho totiž viděl poprvé, tak jsem zrovna ležel po nehodě v nemocnici na rehabilitačním oddělení. Od té doby však už uplynuly tři roky a já jsem tento film viděl po těch třech letech znovu. Na rovinu musím říci, že už to nebylo takové jako napoprvé, protože už jsem věděl, co přijde, ale to vůbec nic nemění na tom, že jsem si ten film užil a že ho považuji za jeden z nejoriginálněších filmových počinů. Tenhle film se prostě jen snaží odpovědět na otázku, co když nám jednoho dne uletí nervy, zcvokneme se a začneme se chovat jak chceme bez ohledu na zákony či nastavené standardy. Co když vybočíme z průměru a budeme prostě dělat to, co se nám zrovna zachce. A tomuto filmu se na tyhle otázky povedlo velice uspokojivě odpovědět a je zde mnoho scén, které považuji za velmi zajímavé a zapamatováníhodné, dá se říci skoro až kultovní, jako např. dožadování se snídaně v bistru či scéna na golfovém hřišti. Tohle se prostě a jednoduše povedlo a rozhodně souhlasím s tím, že Michael Douglas zde zřejmě ztvárnil svou životní roli a Joel Schumacher natočil jeden ze svých nejlepších filmů, který lze jen těžko překonat. Originalita odsud jen prýští a já jsem ani za ty tři roky, které uběhly od prvního zhlédnutí tohoto filmu nezapomněl, jak kvalitní ten film je, a rád jsem si to včera znovu připomněl. Bez debat je to za pět hvězd. (30.06.2009)

Joel Schumacher nemá moc dobrý poměr povedených a špatných filmů - ale když se mu zadaří, tak to prostě stojí za to. A Volný Pád je dost možná jeho nejlepší práce vůbec. Skvělá studie možná že i zasloužené pomsty všemu a všem, (nejenom) osobní sebedestrukce, a taky umění pánů Douglase a Duvalla. A přitom to má takovou místy neuvěřitelně odlehčenou atmosféru. Člověk by něco takového čekal spíš od Stonea (v jeho mladších a lepších letech samozřejmě). Jednoznačně je to film, který by neměl nikdy být zapomenut - a rozhodně by neměl být na jakékoliv televizní stanici uváděn až od půl jedenácté po nějaké retardované soutěži a seriálu. 90% (21.05.2012)

Michael Douglas a Robert Duvall - dvě esa v rukávu kouzelníka Schumachera. Bravurní jízda! Douglas nejenom, že vezme věci do zpocených rukou, ale je v podstatě ztělesněním toho, čím jste možná někdy chtěli alespoň na okamžik být. Se svým vzezřením, připomínajícím snad až hustě terminátorovský profil, se vydá na "cestu domů", přičemž ji čistí od lidské špatnosti. A divák s ním sympatizuje a žere mu jeho výstup od prvního do posledního pohybu. Robert Duvall je oproti tomu postarší chlapík, jenž se s těžkým srdcem loučí s prací policisty, a tito dva pánové způsobují, že film je herecky "plný". Schumacher výborně pracuje s netradičním scénářem a hned od začátku zařadí nejvyšší rychlost, pravý pedál sešlápne k podlaze a až do konce na něm stojí. Absolutně parádní jsou ranařské hlášky, v českém dabingu (Štěpnička, Vlasák) hodně drsný! Jediná vada na kráse je místy možná až zbytečně nadsazený projev Douglasovy postavy. Jinak teda na výsost spokojenost. 90% 41 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (09.02.2008)

Co by se stalo, kdyby se v člověku postupně začalo vypínat Superego? Na to odpovídá legendární thriller Joela Schumachera, ve své tenzi předskakující Fincherův Klub rváčů o nějakou tu dekádu. Stres městského života kapku po kapce plnící vrchovatou nádobu lidské trpělivosti. Volný pád má něco z Taxikáře, ale ta frustrace z ,,betonové džungle" má trochu odlišný rozměr...není tu podána na syrovo, ale se zjevnou nadsázkou, satiricky...což je styčná plocha právě s Fincherovým filmem. Hutný černý humor je nosný, ve všech těch scénách reflektujících všednodenní stresující situace, ty malé každodenní buzerace, ústrky, korporátní šikanu řadového zákazníka, úskalí mezilidského styku, lidskou neomalenost a agresivitu...škoda, že jak se příběh chýlí k závěru, tvůrci udělali z hlavního hrdiny vyloženého psychopata, ta dřívější nejednoznačnost, dvojaká interpretace jeho postupných činů byla pro vnímavého diváka mnohem zajímavější... (16.07.2016)

V autě bez klimatizace v dusným dni uprostřed nehybný kolony je k nepřežití, tak proč si neudělat procházku skrz město za dcerkou. Jenže se to kvůli různým vyčůránkům a pobudům docela komplikuje. Osmdesátpět centů za colu, sakra, kde to žijeme? A že hamburger má daleko k tomu na obrázku? No to se nedivme, že Billovi ruplo v bedně. Prostě den blbec, který nemůže končit nijak nudně. Obzvlášť když je naším průvodcem Michael Douglas. (18.03.2012)