Poslední pokušení Krista

Obligátně: Nečetl jsem předlohu, takže nevím, komu náleží chvála za myšlenku a její rozvinutí. Možná je to výhoda, beru-li v potaz Isherwoodovu kritiku filmu vzhledem ke Kazantzakisově knize. Film jako takový je výborný. Jsem rád, že jsem ho poprvé viděl v době, kdy jsem ve věci víry "hledal". Později už bych ho asi nevnímal tak otevřeně, ale spíš stranicky a povýšenecky. Ani tehdy, ani dnes nevnímám film jako "provokativní" (leda provokující k myšlení) nebo dokonce "odhalující", "bořící" či usvědčující", nýbrž ho považuji za vynikající rozehrání hlubokého, lidsky a myšlenkově věrohodného alternativního pohledu na člověka, který se stal (zde vlastně nestal) Bohem. Nejde o žádné lacině senzační "co když to bylo všechno jinak". Je znát, že tvůrce (spisovatel?), si je velmi dobře vědom, o kom vypráví. I s kanonickým podáním o Ježíši a těch ostatních nakládá bravurně. Mýlí se Maralkey, když tady píše, že se pojetí tohoto filmu "vůbec neřídí podle evangelií, natož pak podle Bible". Samozřejmě, jde o "konkurenční" podání, ale způsob, jak přitom dalekosáhle respektuje kánon (byť proto, aby jeho zvěst obrátil na ruby), je obdivuhodný. (22.04.2011)

Vzhledem k tomu, že Nikos Kazantzakis napsal podobnou fikci jako Anne Rice, když publikovala svůj pohled na mládí Ježíše v románech Christ the Lord: Out of Egypt a Christ the Lord: The Road to Cana, tak se nemůžeme divit určité kontroverzi, kterou vyvolal Scorseseho film. Protože tohle je čistá fanfiction v profesionálních rukách. (22.01.2023)

"Jak chceš vymítat Satana? Lze snad vymítat Boha?" Jeden z nejhlubších a obsahově nejpodnětnějších filmů mého života. Filmařsky propracovavaná a mistrně tematizovaná záležitost, která mi i jako ateistovi přivodila vrcholnou diváckou slast. Formálně strohé, ale přesto dokonalé dílo pro lidi, kteří raději myslí, než tupě následují dogmata. (23.09.2005)

Ani 4 roky na Arcibiskupském Gymnázium ze mě věřícího neudělalo, ale tomuto filmu se to skoro podařilo. Konečně je zde Ježíš zobrazen jako člověk, který pochybuje, nevěří a taky se strachuje. To této historické postavě IMHO velice prospělo. Už to není ten "pan dokonalý" kterého nám podsouvali jiné náboženské agitky. Zde má své chyby, zde je jedním z nás. Po tomto filmu mám k Ježíši Kristu náležitý obdiv a dokonce mě donutil přemýšlet o tématu: Bůh. To vše je ale hlavně zásluhou excelentní předlohy, která by měla být kontroverzní. Pche! Církevní papaláši vzpamatujte se! Alespoň na mě to zapůsobilo jako úžasná "reklama" na Boha a Krista a rozhodně to ve mě nevyvolalo žádné antipatie vůči církvi. Toť k tématice filmu. Dopředu avizuju, že Scorsesemu jsem opravdu zatím nepřišel na chuť, dle mě žádným režisérským esem není a ani zde mě nepřesvědčil o opaku. Přestože bravurně zvládl zobrazení 1. století, neumí režisér vyprávět obrazem či symboly. Jeho mluvící kobry a lvi byli spíš k smíchu. Když si představím, že by se k této látce dostali filozofové typu Bergamna či Tarkovského, tak je mi hned jasné že zpracování mohlo být o něco lepší. Shrnuto a podtrženo, geniální předloha v rukou jenom trošku nadprůměrného filmaře. (12.08.2006)

Ve vztahu k Bohu jsem poněkud rozpolcený, pořád to nemám zcela vyjasněný. Snad proto mě literární předloha přímo nadchla. A nezklamal mě ani film s vynikajícím W. Dafoem. Jelikož nejsem tedy ortodoxní věřící, dost dobře nechápu celý křesťanský humbuk kolem knihy (kterou dal Vatikán na index) i filmu (ČT ho kdysi odvysílala, měla zakoupená práva na dvojí vysílání, leč pod tlakem ze strany církve od opakování upustila). Snová scéna, která je oním posledním pokušením, která má Kristovi otevřít oči, kdy se má rozhodnout, je právě onou zkouškou poslední. Nu, většina věřících zřejmě onu symboliku nepochopila. A ještě mě potěšil D. Bowie v malé roli.... (06.09.2010)