Poslední pokušení Krista

Dle knižní předlohy Nikose Kazantzakise "Poslední pokušení" (1952) zpracoval Martin Scorsese téma víry, pochybnosti, hledání životní "cesty" a "místa" na světě. Vedle výborně zpracovaných myšlenkových linií a hlubokých zamyšlení je třeba u tohoto díla vyzdvihnout efektně vystiženou atmosféru, pečlivě propracované scény i drobné detaily. Pro zdůraznění myšlenky byly také nanejvýš vhodně zvoleny exteriéry (pustina, zahrada atd.). Poznámka: Celé řadě nedorozumění a přemíře silných (negativních) emocí, které "vzplanuly" v řadě diváků, by se předešlo náležitým zohledněním a pochopením úvodních slov: "Film není založen na Evangeliu, ale na fiktivní exploataci věčného duchovního konfliktu." (04.09.2003)

Obdiv a nezájem. Toť už klasická charakteristika mého přístupu k filmům Martina Scorseseho. Objektivně uznávám, že jsou perfektně zvládnuté, ale osobně si je prostě nedokážu správně naplno užít. Poslední pokušení Krista ode mne schytalo ještě poměrně vysokou hodnotící známku hlavně za ta překvapení v závěrečné části - opravdu vychytralý scénář. Znovu si jej ale pravděpodobně nepustím. (14.07.2011)

Mám voči Scorsesemu nejaké resty, pričom na jeho "The Last Temptation of Christ" som sa naozaj dosť tešil, keďže iný biblický príbeh "The Passion of the Christ", je pre moju osobu doslova filmárskym skvostom, ktorý sa mi navždy vryl do pamäte. No a to bude asi aj ten zásadný problém. Neviem ich totiž neporovnávať, pričom kým ma jeden doslova emocionálne zožul, druhý na mňa pôsobil dojmom, akoby ma chcel svojimi omšovými žvástami dokopať k samovražde. Ja chápem, že v tomto prípade ide o hĺbku podstaty myšlienok náboženstva a jeho následného šírenia. A prakticky to, čo v úvode tvorcovia uvádzajú, že o toto v tomto prípade nepôjde, no tak presne o toto v tomto snímku ide v prvom rade. Strašne na mňa snímok pôsobil, pričom jediné čo dokázal vyvolať, bol dojem neodbytného Jehovistu stojaceho pred dverami, ktorý extrémne tlačí na pílu. No a toto má u mňa úplne opačný efekt. Toto je film čisto pre "veriacich", ktorým súvetia v tomto počine, nijakým spôsobom nebudú rezať uši. (10.11.2023)

10 / 10 Scorseseho provokatívna, znepokojujúcou symbolikou preplnená úvaha o postavení človeka v spoločnosti a jeho úlohe v nej - formou striedmejšie, no myšlienkovo plné parafrázovanie biblických udalostí, uveriteľnejšie a hodnotnejšie ako hodiny strávené čítaním Svätého písma či počúvaním kázní. Ak máte radšej otázky ako odpovede a rany si zásadne nezaväzujete, ale dezinfikujete liehom, nemôžete s týmto geniálnym kúskom minúť. (23.04.2006)

V rámci pojatia našich svetových náboženstiev sa považujem za ateistu. Preto ma každé rýpnutie do ich zavedených trápnych dogiem vždy patrične zaujme. Ja si tiež myslím, že Kristus, ak existoval a žil v takej forme, ako sa "píše", bol človekom pochybujúcim, trpiacim a musel hľadať ťažko a dlho svoje životné poslanie. Ak ho neskôr pochopil, určite z neho nebol nadšený. To by si mali uvedomiť aj ortodoxní kresťania a namiesto kritizovania Scorseseho psychologickej štúdie ich modly radšej o nej popremýšlať. Vedenie zhora mu raz nariaďuje kázať lásku, potom sa chopiť sekery a nakoniec mu oznámi, že bude usmrtený. Do toho mu ešte kecá aj satan. Ja sa mu vôbec nečudujem, že mal v tom taký bordel. (08.07.2012)