Gladiátor

Forma versus obsah - to je odvěký spor ve filmech obecně a je celkem známo, že v amerických filmech má většinou navrch forma nad obsahem. Nejinak je tomu i ve filmu Gladiátor. Na rozdíl od mnoha lidí, kteří tento souboj a jeho výsledek vidí kriticky, mně toto vůbec nevadí. To jest námitky, že jde sice o excelentní film po formální stránce, ale, že je jaksi prázdný po stránce obsahové (mj. se takto vyjádřil i náš nominovaný Jan Hřebejk), - tyto námitky mi přijdou poněkud liché. Kritici si především musí uvědomit, oč ve filmu jde. Má tento film sdělovat nějaká poselství, nebo jde spíše o nádhernou podívanou? Samozřejmě, že jde o to druhé a to tento film splňuje na výbornou. Úvodní scéna bitvy mezi Germány a Římany patří k tomu nejlepšímu co bylo na poli historických bitev natočeno. Vyrovná se i Statečnému srdci, i když si myslím, že tento film zůstává po stránce efektních bitev pořád jedničkou. Film tedy dokazuje, že Ridley netočí filmy ani tak kvůli komplikovaným příběhům, jako kvůli krásným obrázkům. A to já rád. Pohled na antický Řím je dechberoucí. A když přijde na akci, Russell máchne mečem ("na můj povel začne peklo") a Hans Zimmer zavaří orchestr i synťáky, pak jde o skutečně lahůdkový požitek. Nejlepší je v tomto směru rekonstrukce bitvy u Zamy (u Kartága). Moc se mi líbil Joaquin Phoenix. I Russell byl dobrý (ale jeho role nebyla až tak herecky náročná aby za ní získal Oscara - toho měl získal Tom Hanks za Trosečníka). (03.10.2003)

Gladiátor jako film se rozpadá dvou částí: do smrti Marca Aurelia a na první měsíce Commodovy vlády. Zatímco první naznačuje slušný historický pohled na konec éry antoninovské dynastie, druhá, odehrávající se v období, pro něž chybí dostatek věrohodných historických písemných pramenů, postupně na sebe nabírá zátěž hollywoodské filmové neřesti: efekt navenek, který skrývá pokleslý obsah. Je pravda, že mezi špatnými filmy tenhle patří k těm lepším. Ale jako důvod pro nadšení a okouzlení nabízí přece jen poněkud málo. (08.11.2008)

Do Statečného srdce tomu něco chybí, ale jinak je to historický velkofilm par excellance. Scénář dobře těží gladiátorské téma a propojuje efektní souboje v aréně s napínavými intriky v nejvyšších patrech politiky, plus má dobře napsané hlavní (Maximus, Commodus) i vedlejší postavy (majitel gladiátoří stáje), gladiátorských zápasů je hodně a každý je jiný (zapojení vozů nebo zvířat) a výprava, casting i hudba jsou parádní. (01.06.2019)

Klasický historický velkofilm a la Hollywood, jenž s historickými fakty zachází slovy Svatopluka Čecha "jako opilý ponocný se svou halapartnou." Vzdor tomu, že vypočítávat historické omyly, byli bychom tady dva dny, vzdor podivné gradaci snímku a vzdor poněkud dřevěnému titulnímu hrdinovi a nepříliš uvěřitelné romanci s císařskou dcerkou se na to dá dívat celkem s klidem a snad i se zalíbením. Velkou zásluhu na tom má Joaquin Phoenix a to, že za svou hereckou kreaci nedostal Oscara, je jedním z mnoha omylů Akademie. (01.07.2007)

// Tak silný starověký příběh, aby dnes člověk pohledal. Pan Scott na pomezí nového tisíciletí natočil své dva nejlepší filmy a já se teprve nedávno rozhodl, který z nich mám raději - Gladiátor nakonec zvítězil. Russel Crowe sice musel nejednou umřít, abych k tomuto závěru došel ale naposledy to stálo za to, dokonce i slzičky na konci ukáply :') asi za to zase může ten němec a jeho dokonalá hudba (kterou už mimochodem tahám do mobilu, jako jeden z nej soundtracků vůbec..). Nevím, co ještě dodat - vše už bylo řečeno :) takové filmy vznikají jen jednou za spoustu let a je to škoda, jsem teď zvědavý na Ridleyho verzi Robina Hooda, snad to bude alespoň z části tak epické jako právě Gladiátor. 100% (28.12.2012)