Komentáře uživatelů k filmu (3)
-
DDT
Rok 2001 byl rokem, který z Miikeho udělal kult. Hyperaktivní režisér v něm vypustil takové pecky jako "Visitor Q", "Happiness of Katakuris" a hlavně "Ichi the killer". Trochu stranou zájmu zůstal ve stejném roce natočený Yakuza-epos "Agitator". Skoro úplně tu totiž chybí typické znaky Miikeho filmů, a to hlavně šokující násilné scény (i když scénka, ve které sám pan režisér mučí jednu nešťastnici v baru mikrofonem, je dostatečně "výživná"). Jedná se spíš o jakýsi pokus o "japonského Kmotra". První polovinu sledujeme hlavně různé machinace znepřátelených gangů a "dohody na nejvyšší úrovni". Hlavní dějová linie se rozjíždí jen zvolna. Ve druhé půlce už konečně "přichází Miike" a začíná tradiční účtování mezi mafiány. Možná trochu příliš tradiční (mafiánská čest a věrnost, zrada a odplata, vztahy typu "boss a jeho první zabiják", to už se řešilo mockrát a často i originálněji). Nakonec dávám čtyři hvězdičky paradoxně kvůli první "nudné" půlce se schůzujícími mafiány. Zajímavé je, že Miike prakticky totožný příběh natočil ještě dvakrát, pokaždé v jiném stylu ("Jitsuroko ando... aka Deadly outlaw: Rekka" - 2002 a "Yurusarezaru mono aka The man in white" - 2003.(19.7.2005)
-
GigaPudding
V remaku Graveyard of honor Takaši Miike ukázal tu nejhorší spodinu mezi lidmi i jakuzou zároveň a s Agitatorem natočil příběh z úplně opačného pohledu na jakuzu a její "vyšší" třídu. Hudbou, hlavními tématy a jejich zpracováním je to skoro až jakuza v italském stylu, až na to že narozdíl od Scorseseho se Miike zaměřuje spíš na organizaci samotnou a její fungování a konkrétní jednotlivci jsou až na druhém místě a vedlejší role mají v příběhu výraznou úlohu. Člověk se v tom ze začátku může trochu ztrácet, protože ho téměř bez úvodu hodí přímo do počínajících nepokojů mezi jakuzáckými rodinami a mezi intriky jejich šéfů atd. Všechno je to poměrně klidné, ale atmosféra je napjatá, podobně jako u klasických západních mafiánských filmů a pochopitelně i tady přichází náhlé výbuchy násilí, které je dost ostré, vzhledem k tomu, že hlavní postava jakuzáckého hitmana Kunihika je jakuzák ze staré školy a nespokojí se s nějakými pochybnými kompromisními řešeními problémů mezi rodinami. Celé je to takové jakuzácké Tenkrát v Tokiu nebo možná jakuzácký Kmotr, protože to opravdu není akční film a především se řeší struktura japonské mafie a její bezproblémové fungování a intriky. Počáteční zmatek se ale brzo spraví a i když film postupuje pořád celkem pomalu, tak se začne velmi zajímavě vyhrocovat zahrnujíce všechna klasická témata jako loajalita, čest, válka gangů a pletichaření na nejvyšších příčkách zločineckého žebříčku. V tomhle všem jsou ještě dílčí epizodky dokreslující jakuzácký svět, který je tu podán i na Miikeho překvapivě "realisticky" a uvěřitelně včetně rozdílů mezi starými a mladými jakuzáky a mezi starým a novým přístupem k řízení mafie. A nakonec když dojde na vyřizování účtů tak je to nekompromisní a ostré a Masaja Kató si to hodně dává. Je to vážně hodně dlouhé, ale i přes pomalost a délku je to velmi zajímavé a silně podané, i když Masaja Kató není žádný Al Pacino ani Robert de Niro a jeho Kunihiko je sice charismatická postava, tak je zároveň tak trochu míň výrazná než hlavní hrdina Casina třeba, ale zase na druhou stranu je přístup tohohle filmu opačný než zaměřovat se na život jednoho konkrétního člena mafie, jak už jsem psala na začátku. Takže je to super, chce to trpělivost a pozornost, ale rozhodně se to ve výsledku vyplatí vidět, protože je to (z toho co jsem z jakuzy zatím viděla) asi ten největší jakuzácký epos. :)(5.2.2011)
-
jack_scott
Vynikající yakuzácká atmosféra, tradičně dobré herecké výkony a Miikeho fenomenální režie dělají skvělý celek i tentokrát. Tentokrát jde o skvělé,až precizní podání yakuzy "vyšší třídy", kdy se snímek hodně točí kolem vzájemných vztahů jednotlivých bossů a všech ostatních členů ze širšího vedení. Je to doplněné téměř tradičním motivem pomsty, s opět vynikajícím originálním závěrem. Miike nepřekvapil, opět rutinérská kvalita. 80% a ****.(13.8.2009)
