Visitor Q

"Uz jsi nekdy zmlátil svoji mamu?" .....Miikeho pohled do ne zcela fungujici japonske rodiny v sobe krom zbytecne precenovene extremni slozky nese take uzasny humor, spojeny predevsim s postavou sileneho otce dokumentaristy. Jeho touha zachytit za kazdou cenu realitu je opravdu zabavna. Film je bohuzel trochu nudny az do prichodu Navstevnika, ktery nenasilnym (skoro) zpusobem vraci rodine ztracene stesti a lasku. Myslim ze nevadi kdyz prozradim, ze film konci totalnim happy endem. A nezapomente: "Mysterium zivota je neuveritelne! Dokonce i mrtvola muze zvlhnout!" (09.10.2004)

Už si niekedy dostal ranu do hlavy?Už si niekedy zmlátil svoju matku? Aj takéto otázky sa breberajú vo filme a film je tak dobrý, že si na ne aj odpovedá. Sonda do jednej Japonskej rodiny, kde je otec šialený dokumentarista, matka bitá pracháčom od syna, syn je šikanovaný od spolužiakov, dcéra je prostitútka, no viac sa to hádam zamotať nedalo, ale dalo, lebo na scéne sa objavil návštevník a ten tiež normálny nebol. Za celú dobu filmu ani len jedna normálna postava, čisté šialenstvo. Sú tu znázornené všelijaké možne úchylky, ale sú bráne s takým nadhľadom, iróniou a niekedy aj sebairóniou. Film má veľmi kludné tempo, hned začiatočná posteľná scéna má vyše desať minút, na všetko je tu čas. Tie vypučené bradavky a z nich striekajúce mlieko, no Miike nemôže byť normálny, normálneho človeka by toto nenapadlo. Nasmial som sa ako jeden bujak. Jedná extrémne šialená jazda, rodina z Texaského masakru má vážnu konkurenciu. (18.05.2016)

Takashi Miikeho bych nazval genialní úchyl, jak ho můžou napadnout ty podivné scény nad tím mi zůstává jen rozum stát. Tento snímek mě určitě nenechal na pochybách, že se bez okolků můžu podívat na jakékoliv jeho dílo a nebude to odpad. Doufám, že tato rodinka nebude žít v mém sousedství, ale rád se na jejich "dobrodružství" podívám znova. (20.09.2009)

Pochopil jsem, o co jde. Zato je jedna hvězdička. Druhá je za skutečnost, že mě tenhle film určitým způsobem bavil, ale někde fakt za hranicí všeho vkusu. Vím, jak to bylo myšleno, chápu nadsázku, ale na mě tohle první setkání s alternativní japonskou kinematografií bylo prostě moc na trávení. .. 'Už jsi někdy dostal ránu do hlavy?'_ Jo, je to legrace.. Ale člověče uplý na určité morální hodnoty a střední proud filmového průmyslu, raději pana režiséra Miikeho moc neregistruj a už vubec se nedívej na tohle nebo na Ichiho (viděl jsem zatím asi 20 min, kdy nám dali v FK z něho ochutnávku právě hned po Visitorovi). Na druhou stranu po takových zvrhlých snímcích musíte milovat kompletně prostředí, ve kterém žijete. (27.05.2010)

Zvrhlý sadismus, nejčernější metafora, nejtvrdší exhibicionismus. Takashi Miike natočil notně jiný film obskurně plující na hranici únosnosti. Diváka nešetří již od prvních záběrů, kde můžeme vidět soulož mezi otcem a dcerou. Absurdní otázky jsou doprovázeny ještě absurdnějším vizuálním ztvárněním. Většina záběrů se odehrává na pomezí sadistického snu. Režisér vypichuje prohnilost individua (potažmo společnosti) na značně atypické rodině, do níž stylizuje úchylné obsese všeho druhu. Každý člen je něčím sužován, vše se točí v začarovaném kruhu. Snímek sice postupem času spěje do jakési pointy, ta je ale natolik mrzká (stejně jako většina děje), že hodnotit něco takového prostě nejde. Očividný příklad toho, že za maskou umění si člověk může vytvořit prakticky cokoliv. (17.02.2004)