Konkurs

Kiri kiri kiri kiri kiri kiri! Tak na tuhle hlášku budu mít hodně nepříjemné vzpomínky! Takaši Mike opět exceluje! Konkurs je po hodinu a půl spíše drámou, ale po celou dobu zajímavou a neokoukanou, takže jsem byl napjatý po celou dobu, s tím co, přijde dál. Poslední půl-hodina je však solidním atmosférickým a znepokojivým Psycho thrillerem, kde přijde na řadu i tolik slibované násilí, které není svěrač stahující, ale udržuje si svojí syrovou úroveň. 75% (13.09.2013)

Celých devadesát minut sledujeme běžnou, psychologii nepříliš zatíženou romanci s občasnými problesky čehosi děsuplného (ten pytel sebou škubnul!). A tahle běžná romance se během závěrečné půlhodinky vyvrbí v cosi tuze neromantického, co vám vyrazí tím větší objem dechu, čím méně jste o filmu dopředu věděli. Moje smůla, že jsem toho věděl docela dost, devadesát minut čekal něco, co přijít nemělo, a na konci byl logicky zklamán. Můžu si nalhávat, že by tomu bylo jinak, kdybych netušil. Můžu taky věřit svému instinktu tvrdícímu opak a přijmout fakt, že s Takashim Miikem prostě kamarádi nebudeme (první indicií směřující k tomuto poznatku byl Ichi). Romantická část není nijak objevná, až na sestřih z konkurzu ani vtipná a při psaní dialogů musel někdo hodně vařit z vody. Námitky typu „horor nemusí mít dobrý scénář“ v tomto případě neakceptuji, protože jedině dobrý scénář by dokázal smést pochyby o samoúčelnosti brutálního kontrastu „love me“ a „love me not“ pasáží. Herci zachraňují, co se dá, Ryo Ishibashi filmem nenápadně proplouvá jako obyčejný chlápek, kterému je souzeno milovat nesprávnou ženu, Eihi Shiina dokonale klame výrazem a její druhá, temná tvář vyvolává nepříjemné chvění po těle. V tom pravém slova smyslu strašidelných scén tu žel bohu není mnoho („jídlo, jídlo!“), rozhodně málo na film, jenž má mezi žánry hrdě uvedený horor, čímž se zase dostávám k problému souvisejícímu s nesprávnými očekáváními. Ale, sakra, co má člověk potom od podobného filmu vlastně čekat? Kdyby mělo jít o romantické drama, ignoruji jej zcela. Avšak, nejenže to není romantické, ono to navíc veškeré romantické iluze krutě popírá a vrhá nás zpět na zem. Jsem pevně přesvědčen, že poslední větu, „Konečně jsem si začal vážit života“, nemyslel Miike vážně. Nebo to měla být skrytá výzva k životu v osamění, daleko od všech žen manipulujících s našimi city? Co to vůbec mělo být? Mělo to vůbec něco být? A vůbec – proč to řeším? 70% Zajímavé komentáře: mm13, Kusko.t2, wipeout (24.04.2008)

Kiri kirii kiri kiriii! Moje hodnotenie je významne ovplyvnené tým, že som čerstvo predtým dočítal skvelú predlohu a nemôžem zakryť sklamanie. Kým kniha je klasická Hitchcockovka, nepokoj a paranoja ohľadom ústrednej femme fatale sú budované postupne a v náznakoch a vyvrcholia až čiernohumorným brutálnym záverom na posledných dvadsiatich stranách, Miike je oveľa explicitnejší a v snahe udržať pozornosť hororového fanúšika si tu vymyslel samoúčelné šokujúce scény (celá snová pasáž je vycucaná z prsta, rovnako ako vytrhnutý jazyk, prsty apod.). Postava Asami je v knihe tajomnejšia, sympatickejšia a najmä to nie je horor ale satira so strašne vtipným záverečným dialógom. (26.09.2020)

Kto má chuť užiť si a ochutnať viac, než nám dnešná horrorová scéna ponúka, nech sa páči, tento film Vám to naservíruje na striebornom podnose. A že je tu všetkého, čo Vás na horroroch desí oveľa menej? Nevadí, pretože fráza "menej je niekedy viac" sa k tomuto filmu hodí ako už dávno k žiadnemu nie. Stačí kvalitný príbeh a po chvíli zabudnete, že ste sa tešili na mrazenie. To však prichádza v kvalitnej nádielke pár minút pred koncom filmu. Totiž pri poslednej polhodinke mi mráz behal natoľko po chrbte, že ma museli po skončení ďalšiu polhodinu rozmrazovať. Neskutočná psycharina, kto videl predtým Miikeho 'Ichi the Killer', tie finálne scény mu ho hneď pripomenú a svojou razanciou ho snáď ešte predbehnú. 80%. (29.10.2008)

Výber partnerky spomedzi množiny krások blížiacich sa ideálu (vizuálne krásne ženy s umeleckými sklonmi) sa pošťastí len málokomu. Ale ani takáto možnosť nemusí byť ternom. Rozhodovanie starnúceho vdovca nie je jednoduché, ale keď sa zamiluje: hotovo! Hotovo s radou kamaráta i s vlastným úsudkom. Konkurz som vnímal predovšerkým ako zábavno-krutú metaforu o prešpekulovanom výbere, často končiacom nedobrovoľným pripútaním v osídlach vzťahu, ktorý zašiel priďaleko. Niečo v zmysle príslovia starých mám: Kto veľa preberá, preberie (= vyberie zle). Výhrou ostáva len vedomie krutého precitnutia. O mužoch, intuíciou neomylne hnaných do osídiel ubližujúcich chladných krások, o ženách, dokazujúcich mužskému svetu pod pláštikom utiahnutej popolušky postupne drsnú prevahu. Kruté, presné, prekvapujúce. (21.08.2007)