Shin jingi no hakaba
-
Graveyard of Honor
Akční / Krimi / Thriller
Japonsko, 2002, 131 min
Režie:
Takashi MiikeKomentáře uživatelů k filmu (4)
-
GigaPudding
Svůj remake japonské gangsterky z roku 1975 Takaši Miike rozjíždí nečekaně nekompromisním způsobem a kdo vůbec neví o čem film má být, jako třeba já :), tak ho historie kariéry násilnického jakuzáka Išimacua bude jenom překvapovat a to ne zrovna příjemným způsobem. Takaši Miike tu má navíc dost našlápnuté cameo právě ve scéně předznamenávající nástup hlavního hrdiny do řad jakuzy. Tam kde Takeši Kitano hrál svoje drsné jakuzáky co pro ránu nejdou daleko pořád ještě jako sympatické charaktery, tak tady je hlavní hrdina vážně nepříjemný násilnický šmejd a co ve filmu dělá diváka posadí do křesla asi jak kopačka do zubů. Išimacu je takový japonský Tony Montana, jenže Išimacu se svým chováním dostává mnohem spíš do reálnějších dimenzí než na vrchol největšího drogového kšeftu v dějinách tak jako Tony. Na Išimacuovi není absolutně nic sympatického a nic co by diváka přimělo s ním nějak soucítit v těch nejvypjatějších chvílích té jeho neslavné kariéry u jakuzy. Celé to ze začátku vypadá jako taková oldschool noirovka s "osamělým vlkem" z opačné strany zákona a dokonce s velmi přiléhavou jazzovou hudbou, ale velmi záhy se film stupňuje do úplně nečekaných rovin, nebo spíš hlubin vzhledem k tomu co divák uvidí. Išimacu totiž člověka může jen zhnusit a vážně si nedovedu představit co za člověka by s ním mohlo sympatizovat. Nechtěla bych nic spoilovat, protože mě film dost překvapoval svým směřováním někam kam by mě to vůbec nenapadlo na začátku, ale prostě to co se ve filmu děje, Išimacuovy excesy a hlavně jeho pravděpodobné pohnutky a nakonec i závěr filmu jsou prostě spirála beznaděje a hnusu v čele s opravdovým sociopatem a šmejdem, působí to velmi silně a nekompromisně zvlášť v první polovině. Druhá polovina je už taková prostě dojezdová a jen stupňuje to kam se Išimacu dostane, ale bez nějaké silnější pointy nebo nějakého cíle a taky mi to přišlo vážně hodně dlouhé a nebylo potřeba některé věci tolik natahovat a proto to asi nebude pětka. Každopádně je to ale plné velmi oldschool krvavého násilí v brutálním stylu a hlavně plné opravdového hnusu, špíny a lidského dna.(3.2.2011)
-
markuc
Miike se dostal k tématu japonské yakuzi. Chtělo by se říci, že téma nijak objevné (barman zachrání život bossovi yakuzi a tím může směle začit jeho cesta vzhůru) – Miike ho ale zvládl natočit velmi dobře. Film má grády, je celkem chytlavý. Ale jak už tento typ scénáře napovídá, má i svoje slabší chvilky. Předně je totiž třeba říci, že film je z roku 2002 a osm let je v dnešní době docela hodně. Takže některé scény jsou docela zbytečné a celé to potom působí natahovaným dojmem.(7.2.2011)
-
Cedr
Drsné gangsterky jako tato mají většinou jako hlavního hrdinu pořádného tvrďáka, ale v jádru sympaťáka. Se sympatiemi ke zdejší hlavní postavě to však není tak lehké :) Jeho výbušná povaha, "problémy" s důvěrou a respektováním autority vyústí až do extrému a slibují tak skutečně drsný (a povedený) yakuza snímek, který by si neměl nechat ujít žádný Miikeho fanoušek (třeba už jen kvůli jeho krátkému, ale o to intenzivnějším cameu na začátku :)(3.8.2009)
-
xav
Skvela hudba dela z filmu klasickou gangsterku, ikdyz je to stale Miikeho podani. Hlavni hrdina na zacatku zachrani zivot mafianskemu bossovi a tim se stava jednim z nich. Tedy az do doby, nez svou nerozvaznosti zacne obracen vsechny proti sobe.(16.2.2007)
