Cesta ke štěstí

Jméno Jiřího Sequense, jakožto jednoho z nejservilnějších stoupenců komunistického režimu, není třeba dlouho představovat. Byť měl tento autor jako jeden z mála alespoň pár světlých chvilek v podobě Hříšných lidí města pražského, do povědomí diváků se zapsal především jako tvůrce ukázkových balastů oslavujících socialismus vždy a všude. Již svým debutem z roku 1951 s názvem „Cesta ke štěstí“ dal plně najevo, kudy se jeho tvorba bude ubírat. Film je zasazen do zemědělského prostředí a má nám ukázat, že rolníci, kteří svůj grunt odevzdali do správy JZD, jsou o mnoho kroků napřed než Ti, kteří (dnes již pochopitelně) hájili svůj majetek do posledních chvil. Zároveň nám snímek představuje budoucí komunistickou hereckou ikonu Jiřinu Švorcovou (jde o její druhou roli, první byla ve Steklého Temnu o rok dříve) v neodolatelné roli traktoristky. Je s podivem, že později v 70. letech některé režimní publikace tento Sequensův debut označují za nevyzrálý a málo propracovaný a dávají přednost v pořadí druhému Sequensově skvostu „Olověný chléb“ (1953). Po zhlédnutí filmu však je nad slunce jasné, že ona kvazipropracovanost je více než dostatečná, neboť dílo obsahuje veškerou debilitu, kterou do něj objektivně šlo zahrnout. (23.11.2012)

Vazeni normalizacni sudruhovia, nasrane militantne feministky, klobaskovi ynzinieri, moralne autority, mentalni invalidi, pravidelni -i menej pravidelni citatelia Leninovych Aprilovych tez, uspesni -i menej uspesni absolventi VUMLu, zakomplexovane a zamindrakovane nuly, prechytrale tlchuby, mentalne dezorientovane osoby, dementali, spiny tlste dementne, mentali, blazni, pozerski dementalni artovi ufoni a ezotericki autisti. Je mi naprosto jasne, ze automaticky davate odpad aj budovatelskym filmom z byvaleho Ceskoslovenska z 50. rokov, no ale ja sa s tunajsimi odpadistami jaxi nemozem stotoznit. Nie preto, zeby som holdoval komunizmu alebo nedajRamzes nejakemu dalsiemu -izmu, ale proste preto, lebo tieto stare budovatelske agitky 50. rokov mali v sebe zabudovany zivotny optimizmus a vieru v krajsie zajtrajsky. Nejdem tu vypisovat odborne kecy ohladom technickej stranky filmu - tuna rad prenecham priestor filmovym yntelygentom, aby mohli najmenej 25 -izmami opisat velku cerstvu teplu sracku. Ja si tiez zijem svetskym zivotom, preto mne stacil xpokojnosti optimisticky duch a viera v dobro a v to, ze na kazde riesenie sa najde problem, teda pardon, na kazdy problem sa najde riesenie. V tomto duchu tuna vystupuje aj pani Svorcova, ktora si sadla za volant traktoru rozoravat domace - ceskoslovenske - polia. Vo filme su pritomne aj silnejsie sceny /konflikt otec -dcera/, ale film ma slusne tempo, nuda dostala len minimum priestoru a nejedneho diviaka potesi optimisticky zaver. 40 % (14.11.2015)

Balada o traktoristech aneb Více traktoristů - rychleji socialismus do vesnic! 1) 29letý režisér Jiří Sequens pojal svou prvotinu jako prvoplánovou agitační komedii a tou film zůstal i z dnešního pohledu. Málo mezí v JZD, více chleba v národě._____ 2) Dobové upřímné nadšení bez falše je cítit ze snímku i dnes, i když z něho chvílemi spíš mrazí. Strojní stanice jsou pákou, která pohne i tou nejstojatější vodou!_____ 3) Druhý v kariéře byl film pro 23letou Jiřinu Švorcovou (Vlasta, která chce být traktoristkou). Herečka zpívá i úvodní píseň. Více mě však zaujal 39letý Rudolf Deyl ml. (vedoucí skladu Karásek). Jeho výklad o traktorech: ...tohle je traktor, tohle je taky traktor, ale menší, tady je zase traktor, ale jinej... mi připomněl, omluvte můj anachronismus, Srstkovy kachny z filmu Rozpuštěný a vypuštěný. I výrok nad převrhnutou cukřenkou s kostkovým cukrem: Kostky jsou vrženy... stojí za zmínku._____ 4) Dobová světová traktorová špička - filmový Zetor 25 byl vyráběn ve dvou typech od roku 1945 - 1961 a celkem se jich vyrobilo 158 570. To jen abys věděl, ...ty kluku traktoristická..._____ 5) A na závěr si zazpíváme: Země voní / jede po ní / pětadvacet bujných koní / Na Zetoru traktorista / oko bystré ruka jistá..._____ 6) Skvělý koment: Marigold (nehodnotil). (04.02.2016)

„Holka je jen samá politika, samý školení a práce doma stojí.“ – málos jí řezal. „Vlasto, jak ses měla na brigádě v Ostravě?“ (asi v dolech) „Nádherně!“ Jelikož na západě socialismus nikdy nebudovali, tak tam meze nezorali a stále tam musí používat minitraktůrky typu Zetor 25, či koňské potahy. Pěkná komediální role Deyla. Politiky hodně hlavně v písních. Naštěstí slovům není často rozumět, tak se to dá přežít. Rekordní počet rozesmátých Stalinů a zadumaných Gottwaldů všude po stěnách. A kterýpak soudruh to visí Vlastě nad postelí? Před spaním čte Fučíka. Nepovedené rozloučení s Nollovou a výchovný trest pro Hlavatého, který trpí s o 21 let starší manželkou. Usměvaví budovatelé šíří pozitivní atmosféru. Záporák málo záporný. Hezké smíření Vlasty s otcem. Šikovné zapojení až třech traktorů za sebou, aby nepoddajná mez snáze povolila. Na to na západě nikdy nepřišli, tak tam dodnes jezdí s kravama. (16.04.2021)

Po filmařské stránce se snímku dá vytknout jen málo. Ubíhá slušně, příliš nenudí, ale také není nezamýšleně směšný. Po stránce ideologické je možná o dosti nebezpečnější, neboť se tu kupodivu příliš nesoudruhuje. Největším zlem filmu je ovšem propagace rozorávání mezí, na kteroužto praktiku dnes taky docela doplácíme. (25.10.2009)