Deváté jméno

Kvalitní materiál pro toho, kdo se zajímá o tvorbu Josefa Illíka, ne zas tak kvalitní pro toho, kdo by se chtěl zabývat psychologií viny a strachu. Škoda, že nejsme hlavnímu nehrdinovi celou dobu tak blízko jako v sekvenci, kde plánuje "výlet". Ten štítivý odstup od jeho minulosti a charakteru výrazně ubírá filmu na přesvědčivosti. (24.11.2013)

Tísnivá atmosféra a smutek, ke které se hodí tmavý černobílý materiál (nevím, zda to byl záměr tvůrců, nebo je to bídnou kvalitou onoho), prosakují celým filmem. Nebýt občasného oslovení "soudruhu", nic nám nepřipomíá, že se nacházíme v čase 3. pětiletky. Dávný zločin vrhá dlouhé stíny, ne každý má odolné svědomí, které by nerozžíralo vědomí viny. Sama vražda, vrahova nevolnost z vlastního činu a jeho úprk rákosím jsou velmi působivě natočeny. (04.02.2012)

Nevím, kdo na CSFD dal ten "oficiální text distributora," často jsou to texty hodně pochybné a ačkoli bych se nechtěl dopustit spoileru, jeho druhá věta je absolutně nepravdivá. I žánr krimi by měl z profilu filmu zmizet. Jde totiž o hutný, psychologický a herecký příběh o vině a trestu, který má sice (jako mnoho filmů té doby) pomalejší tempo vyprávění, ale tady to kvůli prokreslení atmosféry vůbec nevadí. Strhující, ke konci husí kůži nahánějící film, ve kterém se Sequens dost překonal. Žádní stylizovaní hříšní lidé, ani makabrální adorace báječných chlapíků od StB, prostě kvalitní příběh. Že by to fakt bylo tím Körnerem? 90%. (23.04.2020)

Velmi dobrý psychologický film, výborný všude tam, nač je zaostřeno, a v hlavní linii, všude jinde rozmazaný tak akorát, aby nedostatek rysů či informací nevadil. *** Asi poprvé jsem zažila tak ryzí průhled do zkřížení perspektiv a pochopení obou postav a do vnitřního rozporu nezbytnosti s neochotou v té, která se v klíčovém momentu chtě nechtě přiměje konat. V několika okamžicích nepříjemně ostré zprostředkování tlaku jako vnějšího hybatele narušujícího nitro postavy. O kameře, atmosféře a Sklenčkově případové virtuozitě nenapíšu nic, než co už tu pochvalně zaznělo. ***** (Online projekce Muzea umění Olomouc, v rámci pásma filmů natočených v Olomouci. - A přiznávám, že pro mě jako člověka, jenž v Olomouci a jejích zákoutích strávil deset let intenzivního života a vytvořil si k ní silné, leč přinejmenším ambivalentní pouto, to mělo ještě půl stupně síly na škále navrch. Do hodnocení to ale nepromítám.) *~ (25.11.2020)

O tomto a podobných filmech se v době prvního promítání říkalo, že jsou příliš "psychologické". Nyní však, v prostředí akčních záplatetek a jejich brutálních zobrazování, působí mírně a zajímavě. Další plus vidím v rozkolísanosti a nedořečenosti stupňujících se k oxymoru - příkladem by mohly být "skřeky letícího dravce" (recenzent rivah), jímž je volavka. Pokud se vrátím k psychologii, pak největší zátěž pro mě představovaly zahuhlané a tudíž nesrozumitelné dialogy (přirozená sluchová vada + nepřirozeně někvalitní nahrávácí technika). (13.04.2021)