Dávné zločiny znovu dotírají na muže, jenž selhal už v období okupace. Proto chce stopy smazat další vraždou, ale bdělá Bezpečnost hlídkuje. (oficiální text distributora)
Tísnivá atmosféra a smutek, ke které se hodí tmavý černobílý materiál (nevím, zda to byl záměr tvůrců, nebo je to nekvalitním materiálem), prosakují celým filmem. Nebýt občasného oslovení "soudruhu", nic nám nepřipomíá, že se nacházíme v čase 3. pětiletky. Dávný zločin vrhá dlouhé stíny, ne každý má odolné svědomí, které by nerozžíralo vědomí viny. Sama vražda, vrahova nevolnost z vlastního činu a jeho úprk rákosím jsou velmi působivě natočeny. Velmi silné tři hvězdičky.(4.2.2012)
Nejsem si jist, zdali oficiální text distributora psal člověk, který film viděl alespoň jednou a do konce, nebo kdosi chvatně na koleně, přemílající nesmysly z druhé ruky vygenerované během několika málo vteřin internetovým vyhledavačem. Každopádně je to už podruhé (to samé platí o textu distributora u snímku Ta chvíle, ten okamžik), kdy je film Jiřího Sequense takto apriorně znehodnocován, ač patří právě k tomu nejlepšímu z jeho filmografie. Tenhle snímek rozhodně není žádná sorela, žádná Bezpečnost zde nehlídkuje, po celou dobu se neobjeví na obrazovce ani jeden jediný fízl a onen "zneživotňující schematismus" považuji vskutku už toliko za výplod chorého mozku... Jedná se o zdařilou psychologickou sondu do duší dvou lidí, které spojuje dávný zločin, strach a výčitky svědomí. Tento amalgám má však každý z nich díky životním okolnostem namíchán v jiném poměru, a proto už nemohou najít společnou řeč. Dobře situovaný muž, žijící poklidným rodinným životem, se tedy rozhodne své nepohodlné milenky zbavit. Žádný zločin však není dokonalý... (Samo filmové zpracování vraždy je brilantně ztvárněno z pohledu škrcené milenky, která se pokouší svému milenci-vrahovi – již zsinalá a chroptící – marně ještě cosi vysvětlovat...) Herecký koncert Oty Sklenčky a Vlasty Fialové. Scénář Vladimír Körner, hudba Jan Novák.(3.5.2010)