Městečko South Park

Ako jedenástročný malý chlapec, ktorý na to čumel o 22 30 v nedeľu, keď vedel, že v Pondelok má ísť ráno do školy to bolo niečo neskutočné. Animák, ktorý nie je vhodný pre decká. A teraz uznajte, ktoré dieťa tomu odolá?:) Vtedy to bola pecka, dnes mám v hlave pár nezabudnuteľných epizódiek (Cartmen a mimozemšťania:)) ale dnes, keby že na to narazím v TV len tak náhodou, tak by som si to pozrel. (12.05.2011)

Smekám pane Parker, pane Stone... Jste sprostí až to praští, dovedu si představit, že vás hodně lidí nesnáší a co víc, být ortodoxní křesťan, Žid, muslim, prakticky kdokoli kdo je v něčem ortodoxní, beru do ruky bouchačku a jdu vás odpravit... Právě proto vás obdivuju, že si do vaši satiry nenecháte od nikoho kecat a stejným mertem si děláte srandu ze všeho, z čeho si alespoň trochu srandu dělat jde...Některé díly jsou i pro mě trochu moc, ale stále si stojím za tím, že jde o jeden z nejvtipnějších a nejvlivnějších seriálů všech dob. Při vytrvalém sledování se začnou pěkně vybarvovat i mnozí ze vzdálnivě nedůležitých charakterů, z žáků například Tweek, Token, Wendy či krazy kriplíci Jimmy a Timmy z dospělých pak pan Garrison, Stanův taťka Randy, výchovný poradce MacKee nebo rapující mentor Chef, se svou všudypřítomnou kuchařskou čepicí a nápomocnou povahou... Kapitolou samou o sobě je potom Butters, který se z třetiřadé postavy, jenž většinu prvních třech řad mlčela v pozadí, vyšvihl do takových výšin popularity, že konkuroval samotnému tlustoprdovi, Ericu Cartmanovi. Poté co jsem - teď už několikrát - zhlédl všech dvanáct (ta poslední je nekompletní) sérií, musím se uklonit ještě hlouběji. Vskutku, tohle dílko už překračuje hranice televizní zábavy... - o čemž svědčí i sbírka filozofických essejí s názvem South Park: Bigger, longer and more penetrating. 100% (18.06.2006)

"Seru na vás. Jdu domů." V South Parku se cítím poměrně příjemně, ale nenavštěvoval jsem ho tak často, abych za to přišel do Pekla. Alespoň tedy doufám. Jenže ono je občas fajn zafuckovat si s bandou nezletilých chytrolínů, pobrat od nic nějaká ta moudra o světě, zesměšnit nějakou tu hvězdu showbyznysu, počkat si na to, až parchanti zabijou Kennyho a odcházet domů s neoprávněným pocitem intelektuální nadřazenosti. (07.02.2017)

South Park jsem dlouho neznal, pak jsem ho nakoukal skoro najednou (to bylo těch 2014, kdy jsem psal první komentář, teď je 2021) a hodně se mi líbil. Teď se na to dívám zpětně a bohužel musím opět vycouvat - jak stárnu a jsem výrazně , jak to říct, asi prostě "progresivnější" než jsem byl, tak vidím problémy toho humoru, který produkuje kusé povedené vtipy (někdy hodně povedené), ale taky má tendenci uzamykat člověka v jeho světě. Celý South Park je založený na tom, že vše, co jakýmkoliv směrem vybočuje ze vidění světa Parkera a Stonea, je zesměšňováno a ponižováno - starat se o něco víc než oni je špatně, starat se o něco míň než oni je špatně. Projevit o něco upřímný zájem je hodno největšího ponížení. Ano, najdou se epizody, kde to tvůrci pojmenovávají, ale to nemění na to, že v tom rámci dál operují. A jak stárnou, svět se mění a oni ne, ještě víc se odhaluje jejich pohled s nasazenými klapkami na očích - seriál se proměňuje v "Old Man Yells At Cloud". South Park nepadnul, ale plně se odhalil a bohužel to zpětně ovlivňuje kvalitu celého seriálu. Bohužel ne každý jejich nesmysl byl tak jednoznačně vyvrácený jako jejich posměch klimatické změně, za který se omluvili - jenže je celkem jednoduché uznat chybu u něčeho tak zjevného. Je bohužel dost dalších věcí, které kvůli své krátkozrakosti otrávili degradujícím humorem. Je to smutné - South Park je silně moralizující seriál, ovšem jeho morálka je tak úzká a rigidní, že se mění v totalizující sílu. (27.06.2014)