Galaktický expres 999

Jasně, sem tam některé věci nedávají tak úplně smysl (některé věci by chtěly podrobnější vysvětlení), ale těch 5 tam mrdnu s čistým svědomím protože je to živé, hravé, vtipné i vážné, plné nápadů a osobité animace. Artově scifíčková space opera která více než na logiku klade důraz na uměleckou volnost, dynamiku a dobrodružnou atmosféru... prostě takový Metal Hurlant po japonsku. (18.09.2014)

Kdo říká, že sci-fi nemůže být současně vážná i romantická, hlubokomyslná i vědomě naivní? Mistrem slučování těchto zdánlivých protikladů je japonský autor komiksů a animovaných seriálů Reidži Macumoto, jenž ve svých enormně populárních space operách mísil vědeckofantastické prvky s naivním romantismem a ikonografií klasických dobrodružných příběhů. Vesmír v jeho mnohadílných sériích jako Učú senkan Jamato (Vesmírná bitevní loď Jamato), Učú kaizoku kjaputen Hárokku (Vesmírný pirát kapitán Harlock) či Galaktický expres 999 křižují piráti na speciálně upravených lodích vypadajících jako plachetnice, případně postavy napříč planetami převáží zdánlivě archaický vlak s lokomotivou. Celovečerní animák Galaktický expres 999 kondenzuje příběh Macumotova stejnojmenného epického komiksu, jenž vycházel v letech 1977 až 1987, i podle něj vzniklého stotřináctidílného televizního seriálu. Dvanáctiletý chlapec Tecuró se chce vypravit na planetu Andromeda, protože tam může zdarma získat mechatělo a s jeho pomocí bude moci vykonat pomstu na krutém mechanickém hraběti Stroji, který zabil jeho matku. Jediný způsob, jak se na Andromedu dostat, představuje galaktický express 999, na který sežene lístek díky záhadné krásce Maetel. Vydává se tak na dlouhou pouť přerušovanou dobrodružstvími na rozličných planetách a měsících, kde expres na své cestě staví. Během nich Tecuró postupně přehodnocuje své odhodlání vzdát se lidské podstaty kvůli vykonání pomsty. Ačkoli by žánrové označení space opera mohlo asociovat pouhé přesazení mýdlových oper do futuristických kulis, přinejmenším v Macumotově podání se rozhodně nejedná o tuctová a nastavovaná vyprávění. Navzdory naivně stylizované kresbě na diváky čekají tragičtí hrdinové, vypjaté dramatické sekvence, existenciální otázky a filosofické motivy zkoumající podstatu lidství. Film, jenž režíroval veterán Rintaró, představuje typickou ukázku japonské animované produkce z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Tvůrci tehdy vyvažovali nákladnost a časovou náročnost ruční animace tím, že v řadě sekvencí užívali různé experimentální výrazové prvky, které svou expresivností mohou mít na publikum větší efekt než detailně propracovaná animace. [psáno pro LFŠ 2017] (03.07.2022)

Keby som bol fandom. Anime. Ale maximálne som japonské sci-fi a fantasy projekty sledoval v malom počte a to tiež nie uvedomelo, ale len ak som náhodou narazil. Či už ako dieťa, alebo mladistvý som sa skôr stretával s japonskou animáciou pre západ, ako ich vlastnou produkciou ( napr. animované seriály SILVERHAWKS, či THUNDERCATS ). Túto vesmírnu operu budem mať rád, je plná dobrodružstva a nápadov, ale trochu kríva v scenári a prepálenej dĺžke. Ale jedno viem, ako decko by som bol nadšený, ale už to decko nie som. (16.03.2020)

Po čase již moje čtvrté setkání s japonskou animovanou tvorbou... Vlastně se mi to, co jsem vnímal základními smysly, tedy ušima a částečně i očima, dost zamlouvalo. Úžasná, nádherná hudba včetně několika písní si mě v nejedné scéně získala a dodávala na podmanivé atmosféře, stejně jako vizuálně osobitě ztvárněné prostředí expresu, raket i některých zařízených pokojů, vesmírní kulisy i některé efekty a další výjevy... U více scén jsem postřehl emoční hloubku a párkrát ke mě pronikla, obzvlášť během blízkého přimknutí hlavní klukovské postavy k náhradní paní „matce“ – žlutovlasé společnici na cestách, kterou vidíme i na plakátě. Však také to byla snad jediná výraznější postava, která mi se mi tu výjimečně líbila i po stránce vizuální animace. Jinak jsem si nemohl pomoct, ale jak se mi hodně líbilo animované ztvárnění vybraných prostředí, tak jsem si naopak příliš nezvykl na tu typicky japonskou animaci u většiny postav, která mému oku nelahodila, ba místy mě docela odpuzovala. Příběh o tvrdé pomstě v pohádkovém kabátku měl silnější místa, ale jako celek mě nevzal a vtáhl spíše napůl. Film měl často dostatek kladů, abych si jeho vybrané ingredience užil, ale stopáž o 130 minutách mi připadala nekonečná. Jednoho zhlédnutí nelituji, ale druhé anime s mimořádným hodnocením si k Interstelle 5555, jejíž tvůrci údajně vzdávají hold právě Galaktickému expresu 999, zatím nepřipojím. [70%] (22.11.2023)

Jako to bylo jedno z nejšílenějších děl, co jsem kdy viděl. Fakt crazy. Jako vypadá to jako pohádka, ale svým dětem bych to rozhodně nepustil. Vesmírem putuje kluk posedlí pomstou. Posmstí se a jde se slavit. Ne žádný smutek nic. Pak se ukáže, že je to malý Oidipus. V zámku narazí na vycpanou figurínu svý matky. To je ztřeštěný a ta hudba do toho, jako by všechno bylo fajn a okej. Šílený, prostě šílený. Ty postavy, ty příběhy, ty motivy (ty byly nejděsivější, královna co se jí rozpadne obličej a děs). Jako je to tak originální, a tak mě to zaujalo, svým pojetím hrdinství, drastickými motivy, které si nejdřív ani neuvědomíte jak moc jsou drastické a do toho pohodová hudba. Nejdřív malej kluk a pak je z něho Casanova, fakt šílený. Ta nádherná kresba, ty geniální nápady, to prostředí, ten chaos. (26.09.2014)