Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Policejní rada Vacátko znovu přichází! Tentokrát v kasařské romanci podle povídky Jiřího Marka. Jednou z největších postav, které vytvořil Jaroslav Marvan, je vrchní kriminální rada Vacátko. Spisovatel Jiří Marek, autor literární předlohy, napsal tuto postavu podle čtyř skutečných pražských kriminalistů z období první republiky, ale teprve až když jí Marvan vdechl život, zajásal syn jednoho z oněch čtyř pánů radů: „To je přece táta!"  Film Pěnička a Paraplíčko bezprostředně navazuje na oblíbený televizní seriál Hříšní lidé Města pražského. Volba padla na povídky z jeho další knihy "Panoptikum hříšných lidí". I zde se vedle pana Vacátka objevují jeho podřízení – detektivové pan Bouše a pan Brůžek v podání Josefa Vinkláře a Josefa Bláhy. Film nesoucí podtitul „kasařská balada" ukazuje s úsměvným nadhledem pražskou „zločineckou galérku". Pěnička je kasař a Anča Paraplíčko chudičká šlapka. Jejich příběh málem vyústí v krvavý masakr, kterému zabrání jen moudrost a životní zkušenost rady Vacátka... (Česká televize)

(více)

Recenze (128)

Gemini 

všechny recenze uživatele

Můj nejoblíbenější film s radou Vacátkem - právě kvůli tomu prostředí galérky a atmosféře vůbec. Pánové ze čtyřky tentokrát pouze ve vedlejších rolích... ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Bohdalka je femka fatalka asi jako Woody Allen Old Shatterhand. Naštěstí všechno ostatní je už v pohodě a i když vrah je znám poměrně brzy, ( zahradníci z toho tentokrát vyšli bez úhony ) film si ponechává tempo i napětí do posledních minut a závěrečná "půdní" partie v podání Jaroslova Marvana má v sobě neskutečnou vnitřní sílu a mohl bych si jí přehrávat do nekonečna......."Dejte jim zahrát, páne inšpektóre....." ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Poměrně slabý pokus odskočit si z žánru rozšafné detektivky k "vážnějším" polohám... Sequens jakoby spíš chtěl vykreslit prostředí galérky a natočit "milostné drama" z prvorepublikové Prahy, kterým se budou proplétat notoricky známé postavy skvělého seriálu... Podařilo se to tak napůl, herecky je to hodně slušné, ale scénář je suchopárný a prostý vzruchu. Pěnička a Paraplíčko patří rozhodně ty slabší figurky z kumpanie hříšníků v rajónů pánů ze Čtyřky. A ani ten humor nejni, co bejval. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Možná nejzávažnější, ale také nejspornější pokus Jiřího Sequense natočit kriminálku s vysokým výpovědním přesahem. Tohle už není jen o panoptiku bizarních figurek pražského podsvětí a mordpartě charismatického pana rady, ale vážně míněná snaha natočit film vypovídající o duchu a podstatě první republiky s přesahy k politice, typům národního charakteru, silné nostalgii i sociálnímu podhoubí tehdejší společnosti. Podobné filmy a seriály: Partie krásného dragouna, Vražda v hotelu Excelsior, Smrt černého krále, Štědrý večer pana rady Vacátka, Hříšní lidé města pražského, Panoptikum města pražského, Hříšní lidé města brněnského ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Jsou díla diváka spontánně uchopující a pak jsou ta druhá. Ta, která si vynucují vaši opakovanou pozornost, ta, která vás divácky a lidsky nehladí, protože nemilosrdně doléhají na vaši šedou kůru mozkovou. Na váš rozum, na váš cit, na vaši životní zkušenost, styl a orientaci. Jakkoliv např. hudební čísla mohou v PARAPLÍČKU působit rušivě, děj, prvorepublikovou atmosféru postihují a dotvářejí neobyčejně přesně. Filmová vlna šedesátých let se neomezovala jen na filmy o rozervanosti a odcizení dobových současníků a jejich doby, měla opravdu celožánrový dosah do celého tehdejšího národního hraného filmu a spoluspojovala se přitom s ostatními uměleckými tvorbami - literární, výtvarnou i hudební a divadelní. Způsob, jakým je tento nesporně vynikající film hodnocen nejen na tomto fóru, naznačuje, jak nesnadným a obtížně pochopitelným dílem je. Bohdalové vyjádření o mikrosvětě prvorepublikové identity a jejích tzv. malých lidech i vzácnosti hereckých příležitostí s tímto zaměřením postihuje podstatu problému. Vymývání mozku, která opakovaně probíhala - a zdaleka bohužel neskončila - počínaje Mnichovem a epizodickou Druhou republikou a konče posledními, dnes už také historickými křečemi pozdní normalizace, byla úspěšná víc, než kdy jejich historicky opakovaně recyklovaní nositelé a inspirátoři mohli a směli doufat. Dějinné pozadí HŘÍŠNÝCH LIDÍ MĚSTA PRAŽSKÉHO je pro odborníka i dnes poměrně snadno rekonstruovatelné a následně doložitelné. Až familiérní vztahy mezi policejní elitou, kterou vždy byli kriminalisté, také nejsou výplodem chorého mozku. Příběh, který Marek se Sequensem z tohoto pozadí dokázali vytvořit, přerůstá hranice detektivního, thrillerového i dobrodružného žánru; velkými zpomalujícími sekvencemi a až hlubinným psychologickým záběrem do vnitřního světa nejen protagonistů příběhu, ale i v některých epizodických rolích (skvělá Štěpničkové Darmovzalová jako Pěničkova nájemnická domácí) dosahuje rozměru srovnatelného s nejlepšími díly např. italského neorealismu (nejvíc se mi tu vybavuje Vittorio Sica) mj. i tím, že PARAPLÍČKO nepostrádá ani výborné humorné - byť epizodicky okamžikové - scény (PARAPLIČČIN vstup do lepšího podniku, kam jde za radou Vacátkem). Probírat se hned malou encyklopedií skvělých hereckých výkonů v tomto rozsahu a na tomto místě nelze. Dopustím se proto jen velmi zběžné mozaiky. Vacátkův part pomohl naznačit skutečný umělecký rozměr Jaroslava Marvana, rozměr, který dalekosáhle přesahuje české národní prostředí; nakolik vlastně, nelze říci, protože srovnání a příležitost tento vynikající herec nikdy žádnou nedostal. Bohdalová se zde dotýká herecké geniality (podobně jako o třicet let později ve FANNY) a jednu ze svých mimořádných příležitostí dokázal využít i Radoslav Brzobohatý. Do této mozaiky je nutné zařadit i Šmídu, Zímu (excelentní pěvecký výkon), Štěpničkovou a Růžka jako majitele domu v celé jeho samolibé sebestředné nařvanosti (scéna sice nepřímo, ale účinně ve své době naznačovala skutečnou "znělou" kvalitu prvorepublikové demokracie ve srovnání s možmostmi, které se člověku komunistické éry nabízely v kontaktu s mírnější odnoží SNB - VB). Stejně až "hvězdně" působí i Sequensova režie; vynikající jsou scény hospodské rvačky mezi Mlíkem a Pěničkou, dobývání břevnovského domu pod střešovickou nemocnicí, zejména Vacátkův a Pěničkův dialog, i pojímání a výtvarné postižení prvorepublikové atmosféry, které svou věcností a střízlivostí nic nekarikuje ani neidealizuje. Divácky zajímavým poznatkem je také postižení prvorepublikové noblesy, jak ji v sobě střídmě a mužně soustředí Vacátkova osobnost. Snaha být lidským a skutečnost, že jsem lidským nejen já, ale i ten na druhé straně, určitě zloděj a určitě muž propadlý kriminálnímu světu, který si přesto uchovává své neposkvrněné lidství, své ideály a hodnoty, své svědomí, skutečnost, že tito lidé jsou navzájem s to toto své lidství si sdělit a propojit se jím a v něm, dává filmu další nadčasový rozměr. A s tím také mravní poselství: policista nemůže přestat být policistou, zločin, třeba s řadou polehčujících okolností, zločinem, a trest trestem. Jedno se nemíchá s druhým do nestravitelné kaše, která působí odpudivě i při velmi povrchním pohledu. Sequensovo a Markovo poselství je nadčasové právě tím, že svou velikost prolíná do zdánlivě nezajímavé šedi někdejších pražských činžáků, jejich oprýskaných zdí i zašlých, ponurých lokálů také zašlé pražské prvorepublikové galerky s její nenapodobitelnou hantýrkou. Bylo nadčasové v době svého vzniku, nadčasovým zůstává i dnes, takřka čtyřicet let poté. () (méně) (více)

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Pěnička a paraplíčko je nesmírně smutná záležitost. Bohdalová hraje, jako kdyby jí mělo každým okamžikem puknout srdce, mě zas puká při pohledu na Štěpničkovou. Několik drobných dobře zahraných etud takových jako je Růžek nebo Zíma ale celek nezachraňuje od konečného selhání v dobové věrohodnosti. Směšní jsou všichni ti Šmídové a jejich drsní hoši, stejně jako ty umělé třešínky na kloboučku Paraplíčka. ()

sud 

všechny recenze uživatele

Tento díl není ani tak detektivkou, jelikož k odhelí vraha dojde poměrně brzy. Jedná se spíše o romanci o nešťastné lásce chudičké prostitutky Anči zvané "Paraplíčko" a charismatického kasaře Pěničky. Naše známá mordparta je odsunuta trošku do pozadí a ona již zmíněná romance má velký prostor. V hlavních rolích dominují nejen skvělé výkony Jaroslava Marvana, Josefa Vinkláře a Josefa Bláhy, ale i neméně skvělé herectví Jiřiny Bohdalové v roli Anči Paraplíčka, Radka Brzobohatého v roli Pěničky a Bohumila Šmídy coby drsného kasaře Mlíka. ()

MM_Ramone 

všechny recenze uživatele

Toto je jeden z celovečerných filmov policajného rady Vacátka a jeho mordparty, ktorý mi najviac utkvel v pamäti. Tragický príbeh zločinu, vraždy, zrady a pochybnej lásky. Radoslav Brzobohatý ako zlodej Pěnička a Jiřina Bohdalová ako jeho milenka, žena ľahkých mravov, ktorú pražská galérka poznala pod menom Paraplíčko, sú nezabudnuteľná dvojica. Je to zaujímavý film, ale pôvodný seriál kriminálnych prípadov "Hříšní lidé města pražského" mi len sedel viacej. *** ()

kulyk 

všechny recenze uživatele

Atmosférická hříčka se špičkovým songem, nelogickým jednáním postav i lehni a vtipem desetiletí - Rákosníčkem v roli kurvizány. Jak píše devětadevadesátý Radek - citlivá duše si zde může najít nějaké ty přesahy, puch první republiky a sociální podloubí. Jo, a typy národního charakteru, ať už si pod tím mistr představuje cokoliv. Nostalgické tři. ()

Wacoslav1 

všechny recenze uživatele

Tahle gangsterská historka mi v rámci čtyř televizních filmů s radou Vacátkem přišla nejslabší a to i přesto, že Brzobohatý je můj velký oblíbenec. Přesně jak napsal Enšpígl, tak Bohdalka která nebyla pěkná ani jako mladá je opravdu všechno, jenom ne femme fatale. Humor na mě moc nefungoval, ale naštěstí ta tradičně kvalitní herecká sestava a Sequensova jistá režie to v tom průměru spolehlivě udrží.55% ()

cheyene 

všechny recenze uživatele

Perfektní atmosféra doby se v tomto snímku vyskytuje po celou dobu a závěr sám o sobě nemá chybu. Tu scénu, kdy jde Marvan vyjednávat s Brzobohatým mám opravdu rád. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Vzťahy na pražskej galérke sú komplikované, charaktery sú to nevypočítateľné, respektíve niekedy až moc predvídateľné. Najlepšie by bolo, ak by istý typ ľudí na seba nikdy nenarazil a ušetrila by sa kopa problémov. Možno aj minutáže, pretože kriminálny príbeh je od začiatku jasný, hrá sa tu jednoznačne na psychologickú nôtu a celovečerná dĺžka je tak vypľńaná pesničkami, "hospodskou rvačkou" a trochu naťahovanou komediálne ladenou záverečnou obliehačkou. Takže film skôr pre starú školu, ktorá bude chápať viac onen duch doby a pomalšie tempo riedkejšieho príbehu. Záverečná scéna dáva veľmi horkú bodku a zmysel tomu, čo sme videli. Hlavný hrdina je už našťastie otočený chrbtom. 70%. ()

nash. 

všechny recenze uživatele

Tak jako jsem nikdy nepochopil oblibu Bohdalky u národa českého, tak jsem nepochopil Pěničkovu lásku k Ance Kulaté. A tak, i když je závěrečné střetnutí Vacátka a Pěničkou na půdě nezapomenutelnou a neskutečně silnou scénou, mě tahle balada o jedné nešťastné kasařské lásce zabalená do zdařilé exkurze mezi prvorepublikovou galérku, nikdy moc nebrala. ()

Chrustyn 

všechny recenze uživatele

Jedna z nejvíce propagovaných českých detektivek, která však není ani z poloviny tak zábavná, jako temné detektivky s Hrušínským. ()

Šandík 

všechny recenze uživatele

Jiří Sequens byl velmi slušný řemeslník, který v mnoha filmech nabízí značně rutinované výkony. Občas se ovšem zableskne... Zřejmě ve chvíli, kdy se dané téma režiséra nějak osobně dotklo, bylo mu blízké, přitahovalo jej. Sequensovo výborně zvládnuté řemeslo pak přinese skutečně nevšední výkon. To platí především o seriálu "Hříšní lidé města pražského" a navazujících filmech a také o "Atentátu". "Pěnička a Paraplíčko" není klasická detektivka, je to spíše detektivní film s mnoha dobrými hereckými výkony, dobře zvládnutou kamerou, výborně vybranými a připravenými lokacemi a záměrně pomalým rytmem vyprávění. Širokoúhlý formát tomuto pomalému, vizuálně bohatému způsobu vyprávění mimořádně svědčí. Škoda několika zjevných režijních škobrtnutí, při kterých se najednou žánr změní v muzikál či bláznivou komedii, tj. především v zásadě zcela zbytečné "hudební vstupy", i když hned ten první je zajímavý alespoň prudkou změnou nálady po zahlédnutí mrtvoly v kalných vltavských vodách a pak příjezd hasičů v poslední části filmu. Bez těchto "rekvizit" by byl film rozhodně celistvější. ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Slabé tři hvězdy. Nikdy jsem nepochopil, proč by Brzobohatý měl mít oči zrovna pro takovou nánu, jakou je zde Bohdalová, a proč by kvůli ní riskoval. Film se však aspoň nesnaží jako u Partie krásného dragouna o bžunda styl, naopak je zamyšlenější, s velmi zajímavou a dobře vykreslenou dobovou atmosférou, a Sequens využil všech možných zákoutí Prahy, která tu dobu připomínala, ale dnes již povětšinou neexistují. ()

Reklama

Reklama