Ta chvíle, ten okamžik

V protektorátním Československu operuje nejenom náš výtečný doktor (František Němec), ale i odbojová skupina (Rudolf Jelínek), která nutně potřebuje lékařskou pomoc. Ale lidé (Josef Vinklář) vidí jenom to, co nacistický režim (Luděk Munzar) chce a doktorovu skutečnou podstatu a povahu zakryjí temné stíny minulosti. 80% (06.10.2016)

FIlmy Jiřího Sequense mají společné především to, že dokáží diváka během pár minut bez obtíží přenést do doby, ve které se odehrávají. Nevím, jak to dělal, ale na atmosféru byl tento režisér skutečný machr. A když navíc dostal do rukou sice jednoduchý, ale dobře napsaných postav plný scénář, a když měl štěstí na herce, vznikalo leccos dobrého. Stejně tak tomu bylo i v případě pohříchu málo známého snímku Ta chvíle, ten okamžik. František Němec v titulní roli nemá chybu, Daniela Kolářová rovněž (navíc mám pocit, že jí to nikdy neslušelo víc než tady), Rudolf Jelínek hraje opět sympatického zemanovského Jirku Hradce, jen se jinak jmenuje... A pak je tam pochopitelně Luděk Munzar coby uhrančivý esesák, který dokazuje, že pro záporné postavy se snad narodil. To, že velkou roli v příběhu sehráli hrdinní komunističtí odbojáři, jsem překousl. Jediné, co mi ve filmu chybělo, byla hudba od Sequensova dvorního skladatele Zdeňka Lišky, který už byl ovšem v době jeho vzniku těžce nemocný. (01.10.2011)

„Proč to neudělám? Stačí jediný pohyb k mým vlastním žilám a všechno skončí včas. Ale kdo zachrání ostatní? Odpovědnost, zbabělost, odvaha, čest…které z těch slov platí právě v této chvíli, v tomto okamžiku? Ještě byl čas toho osudného dne poslední válečné zimy zabránit všemu, co se potom stalo. Neustále se na to ptám. Sám sebe se ptám od okamžiku, kdy mě ten člověk oslovil.“ Poměrně těžká psychologická látka plná morálních dilemat. Bavilo mě vciťování se do hlavního hrdiny, který se musí neustále pohybovat na tenkém ledě, strachovat se o život svůj i ostatních, a přitom u toho přemýšlet, jestli je ještě schopný se sám sobě podívat do očí. Ale ještě víc než na myšlenkách, film stojí na hereckých výkonech Němce, Kolářové a (démonického) Munzara, všichni 3 byli výborní. Na druhou stranu, ideologický podtón tu cítit je (i když nijak zvlášť otravně), ovšem hlavně mě dráždilo, jak se tu některé postavy veřejně a bez strachu vysmívají okupantům a kolaborantům, to mi příliš uvěřitelné nepřišlo. Celkově dám slušné 4*. (14.03.2021)

Tísnivá atmosféra protektorátu, příběh o obyčejném lidském hrdinství silný jak sám život, mrazivě dokonalá hudba Karla Mareše, herecký koncert Františka Němce, Daniely Kolářové a Luďka Munzara. Dosti slov, tohle se opravdu musí vidět (a nenechte se odradit ani zcestným oficiálním textem dostributora). 90%. (01.11.2011)

Dilemata a zásadní otázky řešené za dob protektorátu. Co všechno byla/je provokace, kdo je kolaborant, kdo vlastenec, kdo obyčejný zbabělec. Primář městské nemocnice dostane do schránky vlastenecky laděný leták. Po dlouhém uvažování se rozhodne odevzdat ho Gestapu. Tím se spustí kolotoč nepříjemných událostí, které mohou kdykoli skončit tragicky. (07.06.2020)