Mua he chieu thang dung
À la verticale de l'été
Ein Sommer in Hanoi
The Vertical Ray of the Sun
Obsahy(1)
Děj francouzsko-vietnamského snímku se odehrává v několika letních dnech v Hanoji. Jeho hrdinkami jsou tři sestry, které provozují kavárnu a starají se každá o svoji domácnost. Jak už to bývá, soukromý život dvou starších, Suong a Khanh, není zcela bez komplikací, přestože pečlivě dbají tradic svého národa a navenek dokonale hrají roli poklidných manželek. Zvláště Suong prožívá manželskou krizi, její muž, fotograf Quoc se jí čím dál víc odcizuje, ačkoliv spolu mají malé dítě a zdá se, že jim nic neschází. Nejmladší sestra zase neví, jestli začít vztah s nesmělým studentem architektury, který se jí už delší dobu dvoří, protože vše porovnává ideálním obrazem svého zesnulého otce. Přesto však všechny jako správní sourozenci vždy drží při sobě a společně jsou připraveny překonat všechny potíže, které přináší každodenní život. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (20)
Lyrický, pocitový ... a snad i trochu ospalý příběh, který nic podstatného neřeší - jen se zastavil někde na vertikále života. Snadno podlehnete iluzi, že díky harmonii svých podmanivých obrazů dokáže ovládat i čas - ale nakonec přijde chvíle, která vás vrátí zpátky do reality. Přesto svou podstatou zůstává věrný vlastním rituálům i vlastním snům ... čarovný jako letní déšť a lehounký jako pápěří - možná až v závěru si uvědomíte, že nositeli (nebo spíš nositelkami) veskrze pozitivní dušení rovnováhy jsou tady ŽENY ... navzdory všemu, s čím se potkávají. ()
mashup i z komentů: Tři sestry podle Anh Hung Tran ; ženy – milenci/milenky - muži Můj oblíbený romantický film, na který se čas od času podívám na VHS. A to je to nadepsané drama. Přitom pro spoustu lidí se tam nic neděje. Mnohým v té lyrice chybí příběh. Ale je tam mnoho příběhů. Slévají se do příběhu jedné rodiny a "vytváří působivý obraz lidské duše". Dokonce naopak když si přečtu anotaci k filmu (naštěstí až po zhlédnutí), tak mě to hrozně ruší. A jiní si naopak musí přečíst popisek, aby děj "pochopili". Jako Měsíc na hladině vody – je přeci opravdový. Naopak uchopit ho znamená narušit obraz a prožitek. Autentická atmosféra, každodennost bez klišé. Pomalý a tichý film plný života a barev, žen a vody, radosti a jemnosti, samozřejmé poslušnosti a neokaté nezdolnosti. Lidé a život… jako voda... pro/měnlivá a poddajná, ale neústupná a stále plynoucí. "Veci sa neustále pohybujú a tiež sa neustále menia. My sa im musíme prispôsobiť a dúfať, že to čo robíme je správne." ()
Neuvěřitelné, že se takový film dostane do české televize. Někdy ale i překvapení jsou příjemná. Pozvolný, avšak zároveň (především pro Evropany) asi i komplikovaný pohled na život vietnamské buržoasie (s uměleckými sklony). Byli to jacísi jiní Vietnamci - urostlí, krásní, chytří, slušní, jiní, než které známe (většinou stejně hodně povrchně) z českého prostředí. Vlastně, byť buržoázní, bylo to prostředí spíše aristokratické - jemné, uhlazené, nevýbojné, byť vnitřně nejisté a rozpolcené... Jeden z filmů, které je vhodné vidět znovu. ()
Veci sa neustále pohybujú a tiež sa neustále menia. My sa im musíme prispôsobiť a dúfať, že to čo robíme je správne. Anh Hung Tran je čo sa týka vykreslenia ľudských osudov, sebavedomým tvorcom. Jeho Na vertikále leta sa dá popísať ako pomalý, tichý film z nesmierne zaujímavými dialógmy, ktorý je výnimočný atmosférou, ktorú sa režisérovi podarilo vo filme zobraziť. Sledovanie životných peripetií hlavných protagonistov nie je smiešne ani sentimentálne, nezaváňajú klišovitosťou, ale autentickosťou. Z celého filmu sa stáva jedna veľká sfilmováná autentickosť, čo možno môže vyznieť hlúpo, ale je to tak. Máte totiž pocit, že sledujete osudy skutočných ľudí. Ako keby si Tran zobral nejaké staré deníky svojich príbuzných a rozhodol sa ich sfilmovať. Film nie je dokumentárny, pretože miera štylizácie je vo filme dominantá. Hlavne preto, lebo Tran rád rozpráva príbeh aj obrazom, kedy necháva vyznieť hrdinov v prostredí ich príbytkov, pri normálnych činostiach ako je rozcvička, obed, alebo intímny rozhovor. Film, ktorý sa môže popýšiť jednou z najkrásnejšich dažďových scén, ktorá ma do filmu doslova preniesla a ktorý sa môže zaradiť k rovnako remeselne zvládnutým filmom tohto režiséra ako sú vôňa papáje a cyclo. ()
Na tenhle vietnamský snímek jsem se moc těšil, ale pak přišlo zklamání a abych děj pochopil, musil jsem si přečíst zdejší popisku. Tři sestry a bratr chystají obětinu za zesnulou matku. Ta kdysi měla jakýsi poměr s mužem ze Saigonu, po tomto tajemství pátrá jeden z manželů sester, spisovatel, který se málem v saigonském hotelu zaplete s neznámou kráskou. I druhá vdaná žena mlčky trpí manželovu nevěru, když tento muž - fotograf - zapomíná zřejmě někde své soukromé fotky, na nichž roste jeho nemanželský synek... A případ třetí sestry jako by vypadl z filmu "Cech panen kutnohorských": Jsem v jiném stavu - jak to víš? - před čtrnácti dny jsme spolu prováděli takovou věc - a kdy jsi měla měsíčky? - no, před týdnem. Tak tohle u mne bodovalo, zato jsem se až skoro do konce filmu nemohl vyznat v postavách a jejich jménech, taky jsem nepochopil, zda ta třetí sestra byla totožná se sestrou toho bratra, kteří spolu bydleli. Prostě tyhle Asiatky jsou si strašně podobné... Tak jen dva bodíky, no... Hezká hudba a vietnamské písně... ()
Galerie (30)
Photo © Universal Studios
Reklama