Vizionář Modigliani

Amedeo Modigliani patrí medzi mojich obľúbených autorov, čítala som jeho životopis, videla hraný film a teraz tento dokument. Je zaujímavou postavou dejín umenia – jeho jedinečný štýl s hladkými líniami, štíhlymi, až pretiahnutými figúrami, portréty žien bez očí. Svojich súčasníkov svojimi obrazmi a sochami provokoval. Priatelil sa a zároveň súperil s Picassom. Svoj krátky život prežil v chudobe a svoje diela často vymieňal za jedlo a alkohol. Zomrel mladý, podľahol tuberkulóze a asi najstrašnejšia vec sa stala len pár hodín po jeho smrti. Veľa umelcov v minulosti malo takýto pohnutý život a mňa to dojíma. Ak si uvedomíme cenu ich obrazov, za akú sa dnes predávajú na aukciách. Napriek všetkému zanechali po sebe nezmazateľnú stopu. (20.05.2023)

Dokument spíše pro ty, kteří se zajímají o umění. "Uměl ženy okouzlit slovem, vtipem a břitkým nadhledem". Občas maloval bezejmenné dívky, služtičky a prostitutky. Pobavilo mě, že jeden čas k němu nikdo nechtěl jít domu, aby nechytl blechy. Na hliněné podlaze si s dalším umělcem udělali rýhu, kudy odtékala voda a každý spal na jedné straně čtouce si při svíčkách. Prostě jiná doba. Snímek jsem shlédl na online Festivalu italských filmů v pražském kině Lucerna. (30.11.2020)

Solidní dokument dělaný jiným než obvyklým stylem zachycuje minulost i současnost, dobu i životní okolnosti tvůrce.(max.70%) (04.05.2023)

Prakticky ideální způsob přiblížení postavy a tvorby Modiglianiho současnému publiku. Jakoby ten dokument byl posedlý tím, aby nepůsobil akademicky. Na jednu stranu díky tomu obsahuje téměř veškeré dokumentární formy, na druhou stranu však tedy i ty, které mi přijdou nesnesitelné (inscenované situace, monumentální hudba, která nás má navést k velikosti díla, monology mrtvých), ke kterým ještě přidává jednu pro mě novou a to srovnání života v Paříži na začátku 20. století s Paříží současnou, ve které se stále vrací ty samé typy bohémských umělců a udržují jejího ducha. Idea, že současný Picasso je skejťák na Montparnassu mi vlastně přijde celkem dobrá, ale asi bych jí chtěl vidět zpracovanou samostatně než takto ilustrativně. Zase na druhou stranu je potěšující závěr, který není věnován zhodnocení autorova díla, nýbrž sebevraždě jeho poslední ženy. (13.12.2020)