Atlas ptáků

Olmo, Pýcho, Hynku, Viléme, Jarmilo, hrdličko, ty vole, já jsem myslel, že to bude film o papalášovi v problémech a ne o hlupani, která posílá miliony americkému vojákovi/africkému doktorovi a tak jsem měl během celé stopáže podivný pocit, že se nedívám na film, ale na zhruba 5 let starý, náhodně otevřený denní tisk, kdy několik takových aférek rezonovalo. Kdysi během premiéry filmu Omerzu v rozhovoru docela zajímavě popisoval, proč chtěl do role Donutila a znělo to pozorně i lákavě. Ve skutečnosti se nad doslova všemi hereckými výkony vznáší nakyslý odér rozplynutého nebo neexistujícího záměru (Křenková, Pechlát hrají svou jedinou únavnou polohu Křenkové, Pechláta v "českém artu"), v záběru pořád nějak postává Donutil a máme mu věřit nebo si spíš domýšlet, že prožívá jakési olbřímí rozpory, které přitom ani nejsou tématem filmu. Tématem, vystrčeným do popředí, je bohužel hlupaňa a téma je to extrémně nezajímavé, protože nad takovými případy lze jedině kroutit hlavou a ne je v audiovizuálních dílech omlouvat, že přece "jenom touží po lásce" s americkým vojákem. Zaráželo mě také neutuchající zaujetí synů pro rádoby tajemné otcovy milenky. V rodině, která je už dávno rozpadlá a ovládaná pouze penězi a mocenskými vztahy uvnitř motoru-firmy, působí dost nevěrohodně až dětinsky nekonečné a v kruhu se motající přemítání synů nad fotrovým mobilem plným volavek a sýkor, za kterými se skrývaly podle všeho spíše odulé slepice. Všechno ostatní mi připadalo povrchně zpracované, zejména věci, týkající se přímo firmy...kvalitu mělo aspoň správně orwellovsky odosobněné jméno podniku ARON, to opravdu tne chladem. Takže jakkoliv jsem byl na Atlas zvědavý, protože mám rád ptactvo a taky jsem se těšil když ne na kritiku, tak aspoň náznak náznaku analýzy současného kapitalismu a zejména jeho slizkých představitelů, nedostalo se mi toho ani záchvěvem. Celý potenciálně výtečný ptačí nápad to mohl zachránit (vždyť i naši reální zmrdi mají odkazy na ptáky podezřele v oblibě - Pelta/Velký čáp, Bureš/Čapí hnízdo, Klaus/ODS/modrej pták...„Ve spolupráci s Českou společností ornitologickou podpoříme celostátní kampaň, která vybere českého národního ptáka.“ - programové prohlášení současné vlády, tohle je konkrétně prý od ProMoPro Vondry, který má rád i ocelové ptáky a orlice mu nestačí. Klidně by se po ptačí stopě dalo jít dál a možná by vznikl lepší scénář) a po jalovém úvodu jsem i spoléhal na to, že se snad rozjede full-blown podobenství, kde třeba Donutilovi vyroste na hlavě kohoutí hřeben, bohužel nápad je využitý asi na 10% a ještě hodně hranatě. Nebo mi unikla ona finesa pár krátkých záběrů na ptáky s několika písmeny složenými do několika vět a cvrlikáním. Navíc ohánění se rčeními a příslovími je znakem reakce a opakem revoluce, tudy asi cesta nepovede.__na závěr  pár veršů z básně Pavla Řezníčka Zakažte jim létat: Proč nelétám já? / Proč jsi dal ó Pane tuto schopnost / Čemusi nechutnému z peří a drápků? / Zakaž jim ó Pane létat / A mne vyzdvihni na oblohu / Obaleného do peří a asfaltu (14.05.2023) (méně) (více)

Uf, tak tohle je "anatomie zločinu", vážení! A zároveň anatomie - a břitká a chytrá reflexe - současného "společenského" systému, který takové zločiny dopouští, který v lidech podporuje určité typy maligního, sebe/destruktivního chování, určité typy slabostí, obran před vnímáním syrové reality, stejně jako u jiných typů lidí predátorství, tyranství, despotismus - u jedněch podléhání mechanismům moci, u druhých podléhání mechanismům bezmoci, přičemž si obojí vzájemně nahrává. Anatomie nelidskosti systému, který je vším jiným, jen ne "společenským". Film na české scéně opět jedinečný svým nadhledem, ironií, lakoničností, odvahou i rozvahou. Bezchybný scénář, vynikající nasnímání. Záměrně rušivé vytrhování komentáři z ptačího světa, které mnozí vnímali pro tu nepříjemnost jako chybu filmu - jako by ta schválnost záměru vyvádět diváka z komfortní zóny noření se pouze do příběhové roviny nebila do očí -, je brilantní, drzý a skvěle funguje. *** A pozor! Vlastní hlavou ručím za to, že film je celistvý, plynulý, že spínající smysl celého příběhu i finální vyznění snímku vyvrcholí přesně až v poslední vteřině, že stížnosti na rozpadlost se s filmem jednoduše míjejí. *** Co vytýkám já, je snad jedině obsazení. Alena Mihulová zahrála zoufale trapnou, dojemnou a bezbrannou hlavní postavu naprosto úchvatně, jenže po jejím podobném výkonu v Domácí péči to silně oslabuje autenticitu díla: nelze nepřemýšlet o tom, jak to pro režiséra bylo zjednodušené ready-made řešení, jak i on sklouzává k nešvaru českých tvůrců obsazovat české herce do typizovaných rolí jednou pro vždycky. Jednou vyzkoušené schopnosti českých herců z velké části určují, co se bude psát, točit, na co se budeme dívat. Kdyby Omerzu ke stejnému výkonu přiměl jinou herečku, to by bylo úplně jiné umění, majstrštyk v hereckém vedení, o který si ale takový scénář implicitně říká. Takhle to bohužel působí, jako že příběh vznikl minimálně zčásti proto, že režisér viděl Alenu Mihulovou v Domácí péči, což mu značně ubírá na autenticitě tvůrčí nezbytnosti, originality. Druhá výtka v obsazení je pak za Elišku Křenkovou. Doprčic. Já vím, že ji teď všichni obsazují. Ale k tomu, aby se postava párkrát prošla po scéně s teenagerovským úsměškem nebo smutným ksichtíkem a třikrát řekla Ale mami!, nepotřebujeme Elišku Křenkovou. Jde zase o stejnou typizaci, a je to nefér i k mladé herečce, která má talent - a pokud chce režisér z nějakého důvodu obsadit ji, měl by jí vytvořit roli, v níž ji někam posune. S jakoukoli neznámou holkou, která by sehrála takhle nenáročnou postavu dcery, by tohle dílo bylo výrazně působivější. *** Nicméně nebýt těchhle dvou kiksů v obsazení, bylo by to u mě opět za plný počet, a Olmo Omerzu se mi po Všechno bude potvrzuje dál i Atlasem ptáků jako jeden z pranepatrna svrchovaných, sebevědomých tvůrců současné domácí scény, jehož jemně a nenápadně složitě spřádané a řemeslně výborně zvládnuté filmy, jimž zároveň nechybí atmosféra, bohužel přesahují představivost a vnímavost tuzemských kritiků  zůstávají těžce nedoceněné. *~ (04.10.2021) (méně) (více)