Shakespeare: The Animated Tales (TV seriál)
Animovaný / Drama / Komedie / Romantický
Rusko / Velká Británie / USA / Japonsko, 1992, 12x26 min
Hrají:
Brian Cox, Clive Merrison, Alec McCowen, Laurence Payne, Linus Roache, Clare Holman, Alun Armstrong, Charles Kay, Zoë Wanamaker, Felicity Kendal, Hugh Grant, Tom Wilkinson, David Burke, Jonathan Firth, Roger Allam, Amanda Root, Nathaniel Parker, Stephen Tompkinson, Michael Kitchen, Antony Sher, Pete PostlethwaiteKomentáře uživatelů k filmu (2)
-
strougy
King Richard III (Natalya Orlova) 5/5, The Taming of the Shrew (Aida Zyablikova) 4/5, The Winter's Tale (Stanislav Sokolov) 4/5, A Midsummer Night's Dream (Robert Sahakyants) 3/5, Julius Caesar (Yuri Kulakov) 4/5, Twelfth Night (Mariya Muat) 3/5,(9.3.2010)
-
bogu
V britsko-ruské koprodukci vznikla v 90. letech okouzlující série dvanácti shakespearovských večerníčků (Britové obstarali předlohu a hlasy postav, Rusové výtvarné zpracování), využívající rozličné druhy animace: klasickou kreslenou, loutkovou, i nevšední malbu na sklo. Počin to byl odvážný a sklidil zasloužené ovace, neboť nejen, že vtěsnat Shakespearovy košaté zápletky do necelé půl hodiny se povedlo většinou téměř bezbolestně, ale po vizuální stránce nabízí každý díl skutečnou pastvu pro oči. Animace hýrí nápady, poetickou a neotřelou obrazomluvou, bravurními zkratkami a skvostnými detaily. Samotné technické provedení už možná poněkud zestárlo a divák zmlsaný dnešními digitálními technologiemi bude možná mrkat bolestí u místy trhaných pohybů a přechodů, ale umělecká hodnota těchhle adaptací myslím dovoluje odsunout tyhle nedostatky na osmou kolej divákovy pozornosti. As You Like It: Možná nejslabší článek téhle série; netradiční animace malby na sklo funguje mnohem lépe v Hamletovi a Richardovi III, tady tyhle pohyblivé omalovánky působí strašně infantilním dojmem; jako některé další animované komedie, i tahle dost připomíná večerníček pro nejmenší (i když zrovna téhle hře to moc ublížit nemůže); naštěstí jsou některé vizuální nápady docela originální a snaha potěšit oko i srdce je vidět. *** // Hamlet: Tradiční pochmurně gotickou atmosféru hnijícího Dánska skvěle evokuje neobvyklá technika malby na sklo, utlumené barevné tóny a ozvěna v útrobách Elsinoru, jehož interiéry často citují obrazy žalářů a labyrintů z obrazů Giovanni Piranesiho, perspektivy a průlety kamery zase připomenou Olivierovu adaptaci (1948); celkový dojem poněkud kazí nečekaně ploché (až komixové) hlasové herectví jindy skvělých shakespearovců. **** // Julius Caesar: Kvůli maximálně zhuštěnému podání bohužel není místo pro nejednoznačnost, velké figury se stávají příliš černo-bílými; přímočarému ději ovšem krácení téměř neublížilo a co chybí v hloubce postav, to je vyváženo nápaditými metamorfózami (dopis v hada, Brutus v oheň, orel v havrany): sekvence noční bouře je strašidelná a vizuální poetika je skvěle propracovaná; navíc kvalitně namluveno. **** // Macbeth: Možná vůbec nejlepší díl téhle série: animace je těžce expresionistická a často dost děsivá (rozpadající se obličeje, zrůdné čarodějnice, duch Banqua, rozplývající se postavy), nebojí se krve a je mimořádně vynalézavá (opět působivé metamorfózy); text je skvěle sestříhaný, hlasové herectví je na špičkové úrovni a mocná, orchestrální hudba dolaďuje drama téhle temné, brutální tragedie k dokonalosti. ***** // A Midsummer Night’s Dream: Z téhle animace by měl Walt Disney radost – spousta barviček (dominuje odporný růžovo-fialovo-tyrkysový Puk), spousta zvířátek, spousta bezzubé pohádkovosti; některé nápady s využítím animace (hrátky s neviditelností, mokem z květin, hvězdami) jsou povedené a potěší Pete Postlethwaite jako Peter Quince, ale vyparavěčka až příliš často zasahuje do příběhu a vytváří tak zbytečný odstup. *** // Othello: Pokud si člověk zvykne na podivné proporce postav, téměř tekuté scénické pozadí a někdy až absurdně přehnaná gesta a přijme to vše jako stylotvorné prvky animovaného expresionismu (doladěného k dokonalosti v Macbethovi), bude mít z tohohle zpracování radost – Othellova modro-fialová iracionalita se postupně vpíjí do formy celého filmu a drtí realitu na kousky; omluvit ale nedokážu Iagův hrozný rotický akcent. **** // Richard III: Technika malby na sklo tu evokuje, podobně jako v Hamletovi, hrůzostrašně gotickou atmosféru a la Piranesi, oproti Hamletovi ovšem v sytých barevných odstínech, z nichž převládá rudá, žlutá, černá a modrá; nepřirozené perspektivy vyvolávají závrať a bezmála iluzionistická animace přiléhavě ilustruje Richardovy triky a podvody; scéna s duchy Richardových obětí je obzvlášť děsivá. **** // Romeo and Juliet: Jednoduchá a úhledná animace dobře slouží tomuhle silnému příběhu; třebaže vizuálních triků se tu dočkáme méně než v jiných kouscích, je tady co obdivovat: především překvapivě jemné a funkční zpracování některých scén (balkonová scéna, svatební noc, finále v kryptě) a neobyčejně působivý hudební doprovod, chvílemi bodavý a dramatický, chvílemi zdařile tklivý. **** // The Taming of the Shrew: Třikrát hurá za využití rámcové zápletky se Slyem, která poskytla příležitost k celé řadě vtipných řešení (opona, kulisy, fyzicky přítomný komentátor) a krásně ironizovala závěr hry ve hře; z časových důvodů sice ustoupila do pozadí linie Biancy, ale zato linie Petruchia a Kate funguje parádně, loutky jsou vypiplané, kulisy taktéž a animace je velice slušná, stejně jako hudba – tenhle díl mě rozesmál a nadchnul. ***** // The Tempest: Použití loutkové animace pro příběh, v němž všechny postavy jsou de facto loutkami v moci mága Prospera, bylo snad vnuknutím génia – pohyby loutek jsou navíc uspokojivě realistické (nikde žádná neurčitá gesta), výtvarné pojetí Prosperova ostrova je pestré a nápadité (kamené hlavy) a roztančený Ariel je kouzelnější, než kdy bude na jevišti; tenhle kousek je opravdová pohádková romance. ***** // Twelfth Night: Kvalitní loutková animace, krásně vyzdobené a propracované kulisy a pěkně ošacené figurky potěší oko, ale celek působí možná až příliš dětsky-pohádkově a bohužel nedokáže navodit onu jemnou, lyrickou melancholii téhle hry – možná, že tady by se klasická kreslená animace v pastelových tónech hodila více než loutky; v závěru jsou nepříjemně cítit rozsáhlé škrty kvůli stopáži (Malvolio zmizí asi v půlce hry). *** // The Winter’s Tale: Opět krásné loutky a pestré, vypiplané kulisy, relativně dobrá animace, která to ovšem možná někdy přehání s rozmáchlostí pohybů; první, tragické polovině na Sicilii škodí masivní škrty podstatně víc, než té druhé, pohádkově-rustikální v Čechách; animovaná forma umožnila kvalitní časový posun (zestárnutí postav), triky s Leontovými ohnivými démony a pro jednou scéna s medvědem vůbec nepůsobí trapně. ****(11.4.2010)
