Černí baroni

Kniha je blbost a film není o moc lepší. Abych se přiznal, jen jsem se nudil a vtipy, či spíše pokusy o ně, mě místo rozesmání spíše naštvaly. nechápu, jak se to vlastně může tolika lidem vůbec líbil a už vůbec nerozumím, co je na tom tak kultovního. Hlášky, které zlidověly jsou další věcí, která jde naprosto mimo mě. Rozhodně jedna z nejhorších postkomunistických komedií. (18.04.2006)

Černé barony mám rád. S atmosférou 50. let sice nemají až tak společného, ale je to snímek satirický, idylizující, a tak je ho třeba i vnímat. Je to film doslova zahláškovaný dobovým patosem, který Švandrlík zjevně ovládá mistrovsky, je to film plný výtečných herců i neherců, je to skvělý souhrn skečů a vskutku pitoreskních charakterů z dobového panoptika. Vše provedeno s lehkostí, samozřejmostí a uvěřitelností. Dobrá komedie. (20.04.2006)

Komedie z doby polistopadové krizy českého filmu, kde je příjemným překvapením vlastně jen ten úvodní černobílý mini-dokument o přiblížení doby, ve které se film odehrává. Ovšem jen do té doby, než se z toho vyvine moderní švejkovina plná vulgarismů. Podruhé bych už raději sáhl po Švandrlíkově knize, než po téhle oddupané šarádě za doprovodu všech těch Donutilů, Poloczků, Vydrů a Krausů, kterou ještě navíc v poslední třetině totálně zaklincoval Josef Dvořák v uniformě nadporučíka. Navíc poté, co jsem viděl o dva roky starší Tichou bolest na stejné téma v mnohem serióznějším zpracování, není moc důvodů se k Baronům vracet a oslavovat z mé strany tenhle film. Myslím, že tuhle dobovku ocení spíše lidi, kteří zažili povinnou vojenskou službu. Kromě již zmíněného úvodu jako klady vnímám i svým způsobem nezapomenutelného Landovského, dost dobrého Schmitzera, hudbu Luboše Fišera a pak pár pěkných momentů včetně závěrečné myšlenky. ,,A nebylo to všechno úplně absurdní? ... A čo vy si vlastne predstavujete pod takým slovom ABSURDNÝ?" Dojmy z filmu spíše rozporuplné. 55% (12.08.2017)

Z na svou dobu vypointované Švandrlíkovy satiry (zase trošku vnímat ty kontexty, prosím!) zbylo jen obsahem dle scénáře útržkovitě nezvládnuté a formou místy až otravně hlupučké či neumětelsky poctivě debilní šaškování ve stylu mírné lekrace v mezích stádní zábavy... Nojo, už to bude skoro dvacet let, jojo, takhle začínala porevolučně záludně sračkovatět ta naše >slavná< druhdy státní kinematografie. Nejnovější vlna se starým... . . . Začudlili sůdruhovja, terazky sů magormi... %-[.. - - - P.S. Donutil mě znovu až nutil k nevolnosti, Landa pak zjevně ani nemusel moc hrát (sám sebe, že...) a ten Vetchý - sakra on snad ani nepochopil, koho hraje... °-/ . . . Škoda víc už slov... - - - - - (Poprvé viděno kdysi v oněch dobách nadějných, poté jednou ještě s prstem v nose v nějaký ten černý večer, hodnocení kdysi mnohé, komentář zde vcelku otrávený při dalším repete na novácké trdlovizi jako dvastaosmdesátýtřetí - 12.6.2011) (12.06.2011)

„Plány revanšistů zhatí naši vepři boubelatí!“... „Enem místo toho „naši“ bych tam dal „také“!“ Hereckými osobnostmi nabitá a skvělým humorem přetékající komedie na motivy knihy Miloslava Švandrlíka přináší celou haldu nezapomenutelných hlášek, u kterých mi někdy až tekly slzy. Ve filmu se objevily ve větších či menších rolích výborní herci, kterým role sedly jako prdel na hrnec. Nejvíce mě bavil Broňa Poloczek, kterému zdatně sekundovali Mirek Donutil s Pavlem Landovským a třešničkou na dortu pak byl ožralý, pochcaný a poblitý svobodník Halík v podání Dana Landy. Myslím, že se Zdenku Sirovému podařilo natočit opravdu povedený film, jehož hlášky už dávno zlidověly. „…a pozdravujte soudružku hraběnku!“ (29.12.2013)